Leno­chod Jimmy & jeho bac­kup band Pav­la Bare­še oslo­vil poro­tu v kate­go­rii Lite­ra za fan­tas­ti­ku. Román, kte­rý je z vel­ké čás­ti zasa­ze­ný do hudeb­ní­ho pro­stře­dí, řeší na půdo­ry­su zábav­né­ho pří­bě­hu trau­ma­ta gene­ra­ce, jíž zdán­li­vě sta­čí ke štěs­tí jen málo. „Přes vše­chen vtip, jímž své kni­hy obda­řu­je, je tím, kdo nej­lé­pe vní­má vztek a úzkos­ti svých vrs­tev­ní­ků,“ říká o auto­ro­vi v recen­zi pro ČT art Boris Hokr, kte­rý již v lis­to­pa­du loň­ské­ho roku o kni­ze napsal, že je to „jed­na z kniž­ních udá­los­tí roku nejen na poli čes­ké fan­tas­ti­ky“.

Zají­má vás, co na nomi­na­ci říká Pavel Bareš?

Je samo­zřej­mě čest být nomi­no­ván na asi nej­pres­tiž­něj­ší cenu u nás (neza­po­mí­nám na něja­kou, ne?), obzvláš­tě vzhle­dem k tomu, že jsem nikdy nena­psal jedi­nou kni­hu s ambi­ce­mi, aby mě kdo­ko­li na coko­li nomi­no­val. Ale víc než nomi­na­ce mě hře­je u srdíč­ka fakt, že koneč­ně exis­tu­je Lite­ra za fan­tas­ti­ku, na kte­rou něko­ho nomi­no­vat lze. A dokon­ce už se ani nepo­dá­vá jako před­krm den pře­dem, ale spo­lu s ostat­ní­mi hlav­ní­mi cho­dy! V mých očích — a dou­fám, že i v očích veřej­nos­ti, kte­rá cenám věnu­je pozor­nost — to zna­čí dal­ší krok k uzná­ní žánro­vek coby rov­no­cen­né lite­rár­ní kate­go­rie, stej­ně hod­not­né a rele­vant­ní jako jaká­ko­li jiná. A to by mys­lím bylo ku pro­spě­chu nás všech. Jak čte­ná­řů, kte­ří mohou být o mno­ho nové­ho obo­ha­ce­ni, tak i nás žán­ro­vých auto­rů, kte­říž­to bychom si koneč­ně nemu­se­li furt něco dokazovat.


Ori­gi­na­li­tu a šibal­skou vol­bu žán­ru oce­ni­la poro­ta v kate­go­rii Luxor Lite­ra za pró­zu v pří­pa­dě kni­hy Vyho­ře­ní Pet­ra Šestá­ka, v níž autor tema­ti­zu­je ros­tou­cí nesmi­ři­tel­nost ve spo­leč­nos­ti: „Břitká nove­la doka­zu­je, že i s pam­fle­tem lze naklá­dat pod­vrat­ně a inspi­ra­tiv­ně.“ Za „mis­trov­ský“ ozna­ču­je Šestá­kův pam­flet Jan H. Vitvar ve svém nedáv­ném člán­ku v Respek­tu o ros­tou­cí ner­vo­zi­tě, zahuš­tě­ném pro­sto­ru a nesmi­ři­tel­nos­ti účast­ní­ků pro­vo­zu ve měs­tě posled­ních let. Petr A. Bílek v recen­zi pro Aktuálně.cz uzná­vá, že Vyho­ře­ní „pat­ří mezi to nej­za­jí­ma­věj­ší, co nabí­zí sou­čas­ná čes­ká pró­za“.

A co odpo­vě­děl Petr Šesták na otáz­ku, zda ho nomi­na­ce na Mag­ne­sii Lite­ru překvapila?

Nomi­na­ci jsem asi víc oče­ká­val u před­cho­zí kni­hy Kon­ti­nu­i­ta par­ku, tak­že jsem v prv­ní oka­mžik oprav­du tro­chu pře­kva­pe­ný byl. Záro­veň se ale nijak zvlášť nedi­vím, abych zase nebyl faleš­ně skrom­ný. Kdy­bych si sám nemys­lel, že Vyho­ře­ní je kva­lit­ní text, tak bych ho nikdy nepub­li­ko­val. Jsem si vědom, že je svo­jí for­mou nebo tře­ba roz­sa­hem tro­chu těž­ko ucho­pi­tel­ný, ale taky mož­ná dost ori­gi­nál­ní a své­ráz­ný, a to asi nejen na čes­ké pomě­ry. Zabý­vá se sou­čas­ný­mi téma­ty a záro­veň se drží na poli lite­ra­tu­ry, nevy­svět­lu­je, neagi­tu­je, spíš iri­tu­je, znejiš­ťu­je a pro­vo­ku­je. Moc si vážím toho, že poro­ta mož­ná i tyhle před­nos­ti oce­ni­la, a to tím víc, že čes­ká pró­za má za sebou vel­mi dob­rý rok. Moc gra­tu­lu­ju všem kole­gy­ním a kole­gům ke skvě­lým knihám!

Pří­mý pře­nos slav­nost­ní­ho vyhlá­še­ní cen, kte­ré pro­běh­ne ve čtvr­tek 18. dub­na, může­te sle­do­vat na ČT art. Do 15. dub­na máte mož­nost zapo­jit se do hla­so­vá­ní v anke­tě o nej­ob­lí­be­něj­ší kni­hu čte­ná­řů a zís­kat pou­kaz na nákup knih, viz ZDE

Více infor­ma­cí ke kniž­ním cenám Mag­ne­sia Lite­ra najde­te ZDE