Úvodní středoškolská romance Sary a Davida, jako vystřižená z Pomády, je zasazena do amerického maloměsta osmdesátých let minulého století. Dva studenti divadelní konzervatoře se nečekaně sblíží při hodině Cvičení důvěry, kterou vede adorovaný profesor Kingsley. Jejich láska je nečekaná, vášnivá a především letní. Po návratu do školy chtějí svůj vztah udržet v tajnosti, avšak vlivem náhod — a pubertální nerozhodnosti — se rozejdou.

Jednoduchá zápletka se mění v sociální a generační sondu. David, žijící na té „lepší“ straně města, se tak trochu stydí za prostředí, z něhož pochází Sara — šedivé obrovské sídliště obývané dělnickou třídou. Potkávají se na neutrální půdě umělecké konzervatoře, která v malém průmyslovém městě působí jako oáza. Zde nerozhoduje původ ani bohatství, jen talent. Studenti mají pocit, že jsou výjimeční. Škola jim dává možnost uniknout všední realitě i výhledům do budoucnosti v podobě tvrdě pracujících rodičů. Choiová skvěle vykresluje charaktery dospívajících. Bezstarostnost, kdy jejich jediným snem je vlastnit auto jakožto symbol svobody. A zároveň enormní citlivost, kdy každé špatně vyřčené slovo může mít fatální následky.

Tímto pseudoyoung adult příběh končí a začíná se rozvíjet hra se čtenářem. Text protkaný (ne)spolehlivými střídajícími se vypravěči, román v románu a prolínání časových rovin. Tím vším Choiová dokazuje, že je znamenitým narátorem. Odvíjí zdánlivě banální zápletku, na kterou postupně nabaluje závažnější témata jako single rodičovství, (ne)konsensuální sex či zneužití pozice autority, až vše završí poněkud šokující katarzí.

Stejně jako pan Kingsley manipuluje se svými studenty a ovládá metodu dekonstrukce, také Choiová během své důmyslné narativní hry tahá čtenáře za provázky jejich imaginace. Můžeme důvěřovat jejím vypravěčům? Koneckonců vše je fikce.