Prvotním a hlavním tvůrcem názvu je překladatel — hned po autorovi je to právě on, kdo zná knížku nejdůvěrněji a stráví s ní nejvíc času — a my se mu do toho snažíme moc nemluvit. Překladatel však čelí nejrůznějším nástrahám.
Občas to bývá jednoduché: originální název stačí jednoduše převést do češtiny. Z letošního podzimu to byly případy knih Vox, Behemot, Agathe nebo Kim Čijong. Všímáte si, že jde o samá jména nebo pojmenování?
Ani to ale není vždycky jednoznačné — u Měsíčního tygra jsme chvíli přemýšleli, jak takový název bude na českého čtenáře působit (a co to ten měsíční tygr vlastně je, zjistíte tady).
Nebo třeba Sněhová sestřička na první pohled nevypadá vůbec komplikovaně. Různých variant názvů však nebylo pomálu: například Sněhulka, Sestřička ze sněhu anebo Sněžná či Sněhová sestra. Všimli jste si, jak prosté použití zdrobněliny dokáže název proměnit?
Ve většině případů to pak má překladatel ještě složitější.
Například název nejnovější knihy Samanthy Shannonové Převorství u pomerančovníku, na kterou se můžete těšit v dubnu 2020, málem neprošel, protože by se nevešel na obálku. U Pozvání k ohni zase bylo potřeba myslet na propojení s knihou Pozvání na popravu od Vladimira Nabokova, jehož životem bylo Pozvání k ohni inspirováno. Jinak by to totiž klidně mohla být Pozvánka k táboráku.
Jako nejnápaditější řešení u mě jednoznačně vítězí Marokánka. V angličtině v sobě název Tangerine skrývá zároveň ženu z Tangeru (město v Maroku) a mandarinku. Mnoho zahraničních vydání se od dvojsmyslu v názvu muselo odchýlit (např. Night in Tangier, Winds of Betrayal, Fata morgana), ale v češtině se ho podařilo zachovat přímo geniálně. Jen je škoda, že některé slovní hříčky zachovat nejdou — autorka a překladatelka Viktorie Hanišová původně navrhla pojmenovat druhou knihu Dörte Hansenové Po(s)lední hodina. Pokud chcete vědět proč, pročtěte si anotaci.
A jak takový kreativní proces probíhá, to vám poví sami překladatelé — Lucie Bregantová, hostovská překladatelka a redaktorka, Anežka Dudková, která pro vás právě přeložila další román Naomi Novikové, a Daniela Mrázová, překladatelka z norštiny a redaktorka.
Lucie Bregantová: Dvě místa na slunci
Proč Becky Chambersová pojmenovala svůj druhý román A Closed and Common Orbit (doslova „uzavřená a společná oběžná dráha“) mi bylo zpočátku nejasné. Leckdy se význam názvu vyjeví až při četbě dané knihy, ale ani po přečtení druhého dílu poutnické trilogie jsem nebyla o mnoho moudřejší. Nezbývalo než se zeptat samotné autorky. Becky mi vysvětlila, že původní název je terminus technicus, a popsala mi svou představu, že hlavní hrdinky Janu a Sidru vidí jako dvojhvězdu sdílející jednu oběžnou dráhu. Zní to krásně, ale jak se s tím popasovat? Tak jsem zkontaktovala jistého astrofyzika a nechala si vyložit, jak se to všechno má a jak se tomu říká česky. Po dlouhém a spletitém výkladu jsem naznala, že cestou originálu to prostě a jednoduše nepůjde, protože knihu s dlouhatánským a nesrozumitelným názvem by si pravděpodobně nikdo nekoupil. Bylo potřeba se na to podívat úplně z jiného úhlu — o čem ten román vlastně je? Dvě ženy se snaží uchytit v galaxii, kam i přes její pestrost tak úplně nezapadají. Prostě si hledají svá dvě místa na slunci!
Anežka Dudková: V zajetí zimy (vyjde v březnu 2020)
Se Spinning Silver jsem si lámala hlavu dlouho. Nejdřív jsem si zkusmo vymýšlela „doslovný“ překlad: Předení stříbra? Upříst stříbro? Spříst stříbro? Ale nic mi neznělo tak docela správně (a hlavně to poslední by mohlo hravě konkurovat jazykolamu tři sta třicet tři stříbrných stříkaček…) ani poutavě. I letmé nahlédnutí k zahraničním vydáním potvrdí, že název knihy je tak trochu překladatelský oříšek; každá země si totiž zvolila svůj vlastní: tak třeba Poláci mají Moc stříbra, Bulhaři Stříbrný příběh, Španělé Ledový příběh, Rusové Zimní stříbro… Když jsem na to tak koukala, napadlo mě, že zima vlastně hraje v příběhu stejně důležitou roli jako stříbro a mnohem větší než předení. Co teď s tím: Stříbrná zima? Zimní stříbro? Mhm… A pak se mně najednou v hlavě rozsvítil nápad: V zajetí zimy. To už není taková nuda, bude to ladit s českým názvem autorčiny předchozí knížky Ve stínu Hvozdu, a hlavně to opravdu vystihuje, o čem kniha je. Však uvidíte sami, až se do ní začtete.
Daniela Mrázová: Hory peklo ráj (vyjde v květnu 2020)
Titul chystaného českého vydání knihy Hyttebok frå helvete, kterou napsal norský humorista a komik Are Kalvø, vznikl během brainstormingu s kolegyněmi Katkou Krištůfkovou a Marií Voslářovou. Hyttebok, doslova „kniha chaty“, je návštěvní kniha uložená na chatě. Tahle „návštěvní kniha“ je „z pekla“ (frå helvete). Neboť pro autora je chození po horách peklo. Odmalička hory nemá rád, ale poté co se většina jeho přátel „najde“ v extatickém vzývání života v přírodě, rozhodne si své předsudky empiricky ověřit.
Snažíme se odpíchnout od primárního překladu „návštěvní kniha z pekla“. Jenže se nám z toho jaksi vytratila chata i hory, o něž jde v knize především. Zkoušíme další varianty, které obsahují slovo kniha, pečlivě je zapisujeme na papír a po dvaceti minutách máme asi deset titulů typu „Kniha pekelných túr“ či „Peklo na horách“. Shodujeme se na tom, že bude lepší vynechat slovo kniha — je přece nad slunce jasné, že jde o knihu —, ale naopak je nutné trvat na pekle a snažit se o něco vtipného, byť ne třeba úplně výstižného. Všechny návrhy podrobujeme kritice. Ve chvíli, kdy už racionální nápady docházejí, plácne Katka: „A co třeba Hory peklo ráj?“ Návrh je s povděkem zaznamenán, zní dost dobře a splňuje obě kritéria: máme hory a máme něco nápaditého a vtipného. To je přesně ono — to, co je pro autora peklem, je pro jiné rájem. A právě o tom tahle kniha je. Díky, Katko!
Závěrem už zbývá jen zmínit případy, kdy se poštěstí a originální název poskytne překladateli tolik svobody pro hrátky se slovy, že se mu do názvu podaří vpašovat i nějaký ten interní vtípek. Pokud byste tedy přemýšleli, jak Filipa Drlíka, překladatele Petera Maye, napadlo přeložit The Killing Room jako Sál smrti, přijďte nás navštívit do redakce. Třeba tu jeden takový sál najdete…