Nekonečný krok vychází po dvou letech po vydání románu Když padaly hvězdy, což se vzhledem k rozsahu obou románů nezdá tak dlouho, ale pro člověka to je kus života. Změnil ses za tu dobu jako autor?
Kus života to doopravdy je. Hlavně když to vztáhneme na můj „spisovatelský život“. Určitě jsem se změnil, ale rozdělil bych to na tři části. Zaprvé jsem vyrostl řemeslně. Jsem přesvědčený, že text druhého dílu, který jsem posílal do Hostu, byl nesrovnatelně vyzrálejší. Práce na korekturách první části pro mě byla velká škola, díky které redakce dvojky zabrala tak polovinu času, protože ten základ byl prostě lepší.
Zadruhé se mění způsob, jakým svůj vlastní příběh vnímám, jakým ho chci zkoumat. Je to odraz toho, co je pro mě v dané chvíli důležité, zajímavé. Mění se moje perspektiva. Jednička je hodně popisná, plná vhledu do neznámého, pro mě fascinujícího světa. Dvojka je od začátku do konce nabitá dějem. Stejně tak bude jiná i třetí kniha. Není to nic prvoplánového, nechávám se prostě vést a změny jsem si vlastně ani nevšiml, dokud jsem Nekonečný krok nedopsal. Teď už to vnímám a dokážu to i přesně popsat, ale ještě nedávno jsem si to neuvědomoval.
Zatřetí jsem vyrostl jako vypravěč příběhů. Samotná Koruna snů se nijak zásadně nemění, roste tak, jak to v sobě nesla už od začátku, i když já to třeba hned všechno neviděl. Teď se mi ale otevírají nové možnosti a způsoby, jak příběh vyprávět, jak jít do hloubky, jak dát víc života tam, kde vím, že život je, ale na začátku jsem to neuměl. U třetího – rozepsaného – dílu snad bude tohle patrné už na první pohled.
To ale neznamená, že Nekonečný krok je nutně lepší než Když padaly hvězdy. Já tomu věřím, ale posoudit to můžou jen čtenáři. Je ale jisté, že je jiný.
Zdá se mi, že Nekonečný krok je o dost temnější kniha, než byl román Když padaly hvězdy, ať už jde o osudy postav, nebo i celého světa. Pořád máš své postavy rád, ale přesto jim na hřbet nakládáš o poznání víc. Máme se připravit na proměnu v autora temných knih?
Nekonečný krok temnější je. Ale ne proto, že bych ho temnější chtěl. Naopak, občas přemýšlím, jak se příběhu v tomto ohledu vzepřít, ale prostě to nejde, nedávalo by to smysl. Všechno tam má svoje místo, všechno žene neúprosná skrytá dynamika. Vím, že spousta spisovatelů o osudu svých postav i světa vědomě rozhoduje, plánuje, prostě vše dostanou tam, kde to chtějí mít. Dokonce si to třeba rozmyslí a udělají něco jinak, protože jim to připadá zajímavější. Tohle já zatím neumím, ale třeba mě to taky čeká. Takže Nekonečný krok není temnější kvůli mé proměně v autora temnějších knih, ale kvůli nevyhnutelnosti a vnitřní logice celé Koruny snů.
Zároveň už vím, že jedna z knížek, kterou chci jednou napsat, vůbec temná nebude. A právě kvůli určité temnosti, která Korunu snů od druhého dílu provází, se na ni už moc těším.
Ve tvé prvotině bylo mnoho legend a vedlejších příběhů, které prohlubovaly bohatost celého světa. Mohou se na ně čtenáři těšit i v Nekonečném kroku?
Rozhodně. Ten svět je obrovský a bohatý. Zároveň se krotím a snažím se, aby se do textu dostaly jen takové střípky, které neslouží jen k rozšíření a ozvláštnění, ale jsou více či méně podstatné pro celou sérii. Věřím, že na konci bude vše dávat smysl a celý obraz bude kompletní.
Když jsem druhý díl Koruny snů četl, měl jsem pocit, že přesně víš, kam míříš, ale přesto se ti příběh košatí jako ta koruna v názvu série. Pořád máš plán, kterého se držíš?
Plán mám. Respektive za ty dlouhé roky, co už Korunu snů nosím v hlavě, jsem ten příběh stihl prožít a prozkoumat natolik, abych ho dokázal důstojně dovyprávět. Máš pravdu, že se košatí, ale zatím všechny ty větvě držím pevně v rukou a věřím, že ve správný okamžik je dokážu přitáhnout hezky nazpět k sobě. Je pravda, že se to nejspíš projeví na rozsahu obou následujících knih, ale ne samoúčelně. Věřím a doufám, že se čtenáři na konci budou cítit odměněni. Což by byla i ta největší odměna pro mě samotného.
Oba tvé romány vyžadují určitý vklad i od čtenářů, mimo jiné to, aby přistoupili na tvé tempo vyprávění a na některé věci si počkali nebo přišli sami. Věříš, že v dnešní době se najde dost trpělivých a zároveň aktivních čtenářů, není tento přístup trochu riskantní?
Píšu to, co rád čtu. Jako čtenář se až na úplné výjimky nepouštím do samostatných knih. Pokud je knížka skvělá a nemá pokračování, tak mě to často mrzí. Mám rád velké, propracované věci, kde se vše může vyvíjet a růst. Kde můžu strávit spoustu času a užít si to tam naplno. Stejné to mám s herními světy i těmi filmovými. A jak ukazuje trh, rozhodně v tom nejsem sám.
Zároveň je v tomto dnešní doba taková rozpolcená. Na jednu stranu se vše zrychluje, hodně lidí touží po odpočinku v podobě jednoduchých, rychlých záležitostí, na druhou stranu se spousta z nás ráda ztrácí v něčem velkém, komplikovaném a fascinujícím.
Velké série pořád táhnou, i když to mají na začátku těžší, zvláště ty české. Je to běh na dlouhou trať a může dopadnout všelijak. Ale když člověk dělá to, co ho baví, proto, že ho to baví, tak je vítěz bez ohledu na okolnosti. Mě to baví moc a věřím, že je to z mého psaní poznat. A snad si to dobrodružství se mnou díky tomu užijí i ostatní. Doufám, že s každým následujícím dílem si ke Koruně snů najdou cestu další a další, protože věřím, že trpělivých a aktivních čtenářů je mezi námi pořád spousta.
Jelikož máš Korunu snů naplánovanou na čtyři knihy, nelze se s fanoušky netrpělivě nezeptat, jak to vypadá se třetím dílem série?
Třetí díl je na cestě. Jsem zhruba v polovině. Předpokládám, že i třetí díl bude do dvou let od vydání druhého na světě. A kdoví, dá-li čtenářský zájem a nabitý ediční plán, třeba i dřív…
