Čtenáři fantastiky tě mohou znát jako autorku povídek a editorku hned několika sborníků. Byla to všechno hlavně příprava na román, tedy na Němé duše?
Byla to příprava a odbočka zároveň. Původně jsem si myslela, že psaní románu a příprava sborníku půjdou ruku v ruce, ale narazila jsem na to, na co asi většina běžných lidí. Neodhadla jsem časovou náročnost a nestíhala jsem to. Zpětně ale nelituju. Sice mi dokončení debutového románu zabralo víc času, než jsem si myslela, ale možná jsem potřebovala dozrát. Dnes jsem ráda, že jsem to neuspěchala.
Němé duše čtenáře provedou jak nevěstinci, tak i královským dvorem a vším mezi tím. Je to podle tebe román o společnosti a (ne)prostupnosti sociálních vrstev?
Z mého pohledu ne. Ale když se tak ptáš, nejspíš jsi to v tom něco takového viděl. (smích) Jestli něco na literatuře miluju, tak to, jak mnohovrstevnatá může být, že si tam každý najde své. Pro mě jsou Němé duše především o práci s informacemi a o ohýbání pravdy. Mám vystudovanou informatiku a hodně se zajímám o politiku, takže témata jako fake news a zneužívání dezinformací ve hře o voličské hlasy mi přijdou nesmírně aktuální.
Na obálce píšeme, že v Němých duších není nic, jak se na první pohled zdá. Bylo pro tebe důležité vytvořit nejednoznačný svět a morálně šedé postavy?
Zase ti odpovím ne. Snažila jsem se svět Němých duší tvořit především funkčně. Tak, aby byl co nejotevřenější, podobal se tomu našemu a já nemusela čtenáři pokaždé vysvětlovat jeho pravidla. V jednoduchosti se skrývá velká síla. Osobně mě baví vymýšlet hlavně zvraty, hrát si s emocemi (jak hrdinů, tak čtenářů). A k tomu z hlediska tvorby reálií nepotřebuješ zase tolik. A co se týče postav — na nyní tak oblíbený pojem „morálně šedé“ moc nehraju. Vždy se snažím vykreslit člověka co nejrealističtěji. Nikdo nejsme dokonalí, nikdo o sobě neříkáme vše a nejčastěji (logicky) tajíme svoje nejhorší vlastnosti. Tak to prostě je. Většina z nás by se ve vypjaté situaci pravděpodobně nezachovala jako hrdina a chtěla by si hlavně zajistit bezpečí pro sebe a své blízké. Chápu to a dost možná bych to také udělala.
V románu Němé duše sleduješ osudy hned několika velice zajímavých postav. Která z nich ti nejvíce přirostla k srdci nebo ke které máš naopak negativní vztah?
Mám ráda všechny, ale nejlépe se mi pracovalo s Runelem a Omdenem. Výběr Runela asi každý čtenář pochopí, i betačtenáři ho měli rádi, Omden je asi překvapivější volba. Jenže bez něj by to prostě nešlo. Navíc mě opravdu bavilo vystoupit ze své komfortní zóny a přemýšlet jinak. Přátelství se nekupuje jen mezi chudými. Mám pocit, že tahle jeho věta naprosto přesně vystihuje, jak přemýšlí, a také to, proč mi připadá tak zajímavý.
Které knihy tě vůbec přivedly k tomu, aby ses vydala na cestu stát se spisovatelkou, na jaké autory přísaháš?
Víc než knihy jako takové mě ke psaní přivedla touha vyprávět. Každopádně své oblíbené autory samozřejmě mám. Jako mnozí v mé generaci jsem vyrostla na Harrym Potterovi, byť až nyní při opakovaném čtení jsem docenila detaily toho, jak Rowlingová příběh staví a vypráví. To jsem dřív nevnímala. No a pak nesmím zapomenout na svého nového oblíbence Anthonyho Ryana. S jeho tvorbou jsem se seznámila teprve nedávno a ještě stále nemám načtené všechny jeho knihy, přesto mohu s klidným srdcem říct, že jeho styl a příběhy miluju. Snad nikdo jiný mě nedokázal vtáhnout do děje od první strany natolik jako on. Neustále si říkám, jak to dělá, a chci to umět taky.
Němé duše představují uzavřený příběh, přesto pozorné čtenáře napadnou otázky, které by mohla zodpovědět další kniha. Takže píšeš něco dalšího?
V mých plánech už jsem měla mít touto dobou už dopsáno, ale… Zase jsme u toho, že se náš časový odhad někdy nepotkává s realitou. (smích) Každopádně ano, Mistr příběhář pomalu, ale jistě získává obrysy a určitě se v něm čtenáři potkají s některými z hlavních hrdinů Němých duší.
