Mar­ti­na Trcho­vá, výtvar­ni­ce a muzi­kant­ka, zís­ka­la jed­nu z nej­pres­tiž­něj­ších svě­to­vých cen za kni­hu pro děti a mlá­dež, kte­rou udě­lu­je veletrh v Bolo­gni. V rám­ci Bolo­g­na Ragaz­zi Awards (BRAW) v kate­go­rii Komiks pro začí­na­jí­cí čte­ná­ře obdr­že­la zvlášt­ní uzná­ní za kni­hu Babi, cenu pře­vez­me na kon­ci břez­na pří­mo na veletr­hu v Itálii.

„Při­znám se, že bolo­gn­ské oce­ně­ní mě nesmír­ně mile pře­kva­pi­lo a zna­me­ná pro mě oprav­du mno­ho. Už když jsem na kres­le­ném pří­bě­hu pra­co­va­la, napadlo mě, že by bylo krás­né, kdy­by se dostal k zahra­nič­ním ‚čte­ná­řům‘. Zvlášť když nic for­mál­ně nebrá­ní jeho poro­zu­mě­ní a jeho posel­ství nezná hra­ni­ce. Všich­ni občas zaží­vá­me stesk po někom. To, že se Babi oprav­du dosta­la za hra­ni­ce Čes­ké repub­li­ky, je pro mě veli­ká radost. A čis­tě osob­ně se těším na to, že jed­ním z letoš­ních hos­tů v Bolo­gni bude můj milo­va­ný kanad­ský ilu­strá­tor Syd­ney Smi­th. Prá­vě i jeho kni­hy mi byly při tvor­bě inspi­ra­cí,“ říká Mar­ti­na Trchová.

Její komiks Babi vyšel v roce 2023 v nakla­da­tel­ství Host a jde o tak­zva­nou silent book, tedy kni­hu bez tex­tu, kte­rá sto­jí „pou­ze“ na obráz­cích. Je tedy mezi­ná­rod­ně sro­zu­mi­tel­ná, její kouz­lo tkví i v tom, jak cit­li­vě pro­po­ju­je gene­ra­ce. Pří­běh se vra­cí do covi­do­vé pan­de­mie, kdy autor­či­na dce­ra Alen­ka a její babič­ka zůsta­ly oddě­le­né a nemoh­ly se vídat, přes­to­že obě po spo­leč­ném kon­tak­tu tou­ži­ly. Mar­ti­na Trcho­vá malo­va­la výje­vy, v nichž se Alen­ka s babič­kou setká ale­spoň ve fan­ta­zii. „Zača­lo se mi to dařit skr­ze drob­né Alen­či­ny obje­vy. Našla tře­ba na pro­cház­ce ven­ku v praskli­ně na zdi tvar velry­by, v obráz­cích mi to zví­ře postup­ně oži­lo, zmi­ze­lo v deš­ti na roz­bou­ře­ném moři, no a babič­ka, kte­rá žila v šes­tém pat­ře pane­lo­vé­ho domu v Pra­ze dale­ko od nás, pak najed­nou za oknem v mra­cích po deš­ti uvi­dě­la tutéž velry­bu. Jin­dy Alen­ka našla šne­čí uli­tu a jako zmen­še­ná do ní vlez­la a na kon­ci ces­ty se obje­vi­la v babič­či­ně poko­ji,“ popi­su­je vznik prvot­ních obráz­ků, kte­ré slou­ži­ly jako pod­klad pro kni­hu, Mar­ti­na Trcho­vá. Mno­ho těch původ­ních vyřa­di­la, dal­ší při­da­la, zdo­ko­na­lo­va­la se v komik­so­vém sty­lu, ve zkrat­ce, umě­ní vtě­lit pří­běh do stri­pů a zazo­o­mo­va­ných detai­lů i do vel­kých cel­ků. Zvo­li­la si cha­rak­te­ris­tic­kou barev­nost sesta­ve­nou pou­ze ze tří tis­ko­vých barev — okru, šíp­ko­vé čer­ve­ně a čer­né. „Přá­la jsem si ten pří­běh dát babič­ce k naro­ze­ni­nám. Což se vlast­ně v něja­ké for­mě poved­lo. Vidě­la, jak kníž­ka vzni­ká, obráz­ky jsme jí posí­la­ly s Alen­kou dokon­ce jako pohled­ni­ce. Pak babič­ka zemře­la. A kni­ha vyšla přes­ně rok po její smr­ti. Mrzí mě, že ji nemoh­la držet v ruce. Ale bylo to všech­no vlast­ně krás­né a sil­né pro­po­je­ní,“ dodá­vá autorka.

Poro­ta Bolo­g­na Ragaz­zi Awards se roz­hod­la kni­ze udě­lit zvlášt­ní oce­ně­ní, pro­to­že „obje­vo­vá­ní před­mě­tů vyvo­lá­vá vzpo­mín­ky na pospo­li­tost a mění před­mě­ty ve sku­teč­né prů­cho­dy časem a pro­sto­rem.“ Kni­hu cha­rak­te­ri­zu­je jako „zamyš­le­ní nad izo­la­cí, kte­rou lidé zaží­va­li během Covi­du-19, a způ­so­by, kte­ré si našli, aby se spo­ji­li pro­střed­nic­tvím vzpo­mí­nek a před­sta­vi­vos­ti. Tep­lé žlu­té bar­vy v růz­ných odstí­nech zná­zor­ňu­jí poci­ty hlav­ní hrdin­ky, kte­rá pozná­vá důle­ži­tost lid­ské­ho sdí­le­ní, stej­ně tep­lé jako bar­vy samot­né kni­hy, kte­ré zase hře­jí čte­ná­ře. Kni­ha pře­kra­ču­je hra­ni­ce kategorií…“

Za kni­hou nesto­jí jen autor­ka Mar­ti­na Trcho­vá, ale i redak­tor­ka Pav­la Nejed­lá a gra­fič­ka Ale­na Gra­ti­a­so­vá. Redak­tor­ka kni­hy o ní říká: „Je to obrov­ský úspěch pro autor­ku i pro celé nakla­da­tel­ství. Bolo­g­na Ragaz­zi Awards (BRAW) jsou nej­pres­tiž­něj­ším oce­ně­ním pro dět­ské kni­hy na svě­tě. Na kníž­ku, kte­rá u nás vyšla v roce 2023 a v čes­kých knih­ku­pec­tvích už ji bohu­žel dáv­no pře­kry­ly stov­ky nových titu­lů, se najed­nou upí­ra­jí oči všech svě­to­vých kniž­ních pro­fe­si­o­ná­lů. Na kniž­ním veletr­hu v Bolo­gni bude mít své čest­né mís­to, bude vysta­ve­ná v rám­ci expo­zic a bude pros­tě vidět. To je spl­ně­ný sen kaž­dé­ho nakla­da­te­le. Kníž­ka Babi má opro­ti jiným titu­lům v mezi­ná­rod­ním kon­tex­tu jed­nu vel­kou výho­du – je totiž beze slov. Tam, kde jsou jiné kníž­ky odká­za­né na ang­lic­ké pře­kla­dy, Babi půso­bí stej­ně na své čte­ná­ře bez ohle­du na to, jakým jazy­kem mlu­ví. Mož­ná prá­vě tenhle neo­kleš­tě­ný, cel­ko­vý dojem na poro­tu zapůsobil.“

Není to jedi­ný úspěch Mar­ti­ny Trcho­vé, kte­rá je roz­kro­če­ná mezi autor­skou tvor­bou ve vizu­ál­ním umě­ní a v hud­bě – letos má už na kon­tě také nomi­na­ci na Ceny Anděl v kate­go­rii folk za album nazva­né 90% štěs­tí.