Zuzko, když bloumáš po velkých knihkupectvích nebo třeba navštívíš antikvariát, knihy kterých žánrů se ti líbí? Jaké svazky nikdy nenecháš na pokoji?
Takhle se opravdu procházím poměrně často, mnohem častěji „studijně“, než že bych měla v plánu nakupovat. Knihy pořizuju mnohdy neplánovaně, podobně jako oblečení. Jak se říká: „Nikdy toho nemáš dost a vždycky to jakože nutně potřebuješ.“ Akorát teda mnohem líp zní „koupila jsem si další knihu“ než „koupila jsem si další svetr“. V antikvariátech koukám hlavně po knížkách, které jsem měla kdysi ráda, už jsem je vlastnila a minimálně jednou četla, jenže během života se mi někde zatoulaly, takže se jimi probírám spíš nostalgicky než žánrově. U čeho vždycky nadlouho zaparkuju, jsou publikace o umění, architektuře, monografie umělců nebo básně. A samozřejmě si dlouho prohlížím knihy pro děti.
Změnil se nějak tvůj pohled na knižní design poté, co jsi začala pracovat v Hostu?
Knihy jsem měla ráda vždycky, ale je pravda, že od doby, co pracuju v Hostu, už je „nevysvlíkám z kabátků“ a kabátky neházím za knihovnu. Nicméně pořád platí, že nejraději mám knihy bez přebalu.
A co ti na přebalech vadí?
Tak od dětství jsem například nesnášela obaly na sešitech. A podobně to vnímám i u knih. Přebaly mně občas přijdou tak nějak „navíc“, jak z grafického, tak z praktického i ekonomického hlediska. Ale to je čistě můj subjektivní názor a uznávám, že k některým žánrům a knihám přebaly prostě patří.
Byla jsi takové to dítě, které si pořád kreslí? Hádám, že ano, protože už střední odbornou školu máš s výtvarným zaměřením…
Bylo to tak. Odmala jsem ráda kreslila, pořád něco vytvářela, a když se mě někdo zeptal, čím chci být, až vyrostu — to jsem ještě nevěděla, že moc nevyrostu —, odpovídala jsem vždycky, že chci být učitelkou nebo malířkou. Ani jedno se nestalo, ale když se na to dívám dospělýma očima, ta grafička mi z toho vychází asi přijatelně. Na umprumce v Opavě jsem myslím prožila nejhezčí školní roky. Byli tam moc fajn učitelé i spolužáci. Bavilo mě to i později, s volnějším uměním na zdejší FaVU.
A tvoje další profesní dráha?
Po vysoké škole jsem začala pracovat v jedné reklamce. Hodnotím to jako cennou profesní zkušenost, ale časem jsem o svém působení tam dost pochybovala a kladla si otázku, jestli je tohle pro mě. Pak jsem přišla na to, v čem byla chyba; grafika mě naplňovala pořád, ale zkrátka ne tam. Když jsem nastoupila do Hosta, uvědomila jsem si, že mě práce zase moc baví a taky že je bezvadné upravovat právě knížky.
Myslím si, že u kreativní činnosti je dost nemilý okamžik, kdy se musíš vytasit s návrhy a čekáš, co na to zadavatel, případně autor či jiná zainteresovaná osoba. Jak jsi s tím srovnaná?
To máš pravdu, je to skutečně ten nejméně příjemný okamžik celého kreativního procesu. V poslední době se k tomu stavím vyrovnaněji, asi jako k šanci padesát na padesát. Buď jo, nebo ne. Těžko mě pak může něco překvapit. Když to klapne, mám radost. A když to nevyjde, vymýšlím dál. A když pak vymýšlím dál, mé lehce zraněné ego mě pohání k tomu, abych to zkusila vymyslet nějak jinak, třeba i lépe. Myslím si, že jsem docela trpělivá, a asi je pro mě důležité, aby ve výsledku byli spokojení všichni zainteresovaní i já.
Nelze se nezeptat: které žánry u nás děláš nejraději a které méně ráda?
Nejraději pracuju na dětských knížkách. Někdy je to piplačka, to si pak říkám, že už nechci žádnou milou dětskou knížku minimálně půl roku ani vidět, ale do dalšího edičáku si jich s radostí zase pár naberu. Nemůžu říct, že bych vyloženě upřednostňovala konkrétní žánr. Ráda si občas udělám původní český román nebo non-fiction, někdy si s radostí střihnu i feel good. Pouštět se do žánrů, jako je fantasy nebo science fiction, pro mě znamená pouštět se na tenký led.
Za tebou se v redakci chodí jako „za kaligrafem“, zkrátka za někým, kdo je zručný „písmomalíř“ a svede lecjaká kouzla, zvlášť když je potřeba cosi takového zařídit ohledně zmíněných dětských knížek…
Vlastně se docela divím, že mám ruční písmo tolik ráda. Jistou zručnost v tomto oboru jsem získala už jako prvňáček díky své mamince. Když se jí něco nelíbilo — kaňka, flek, škrtanec nebo jiný běžný nepovedenec —, ze sešitu pečlivě vypreparovala celou takto „pokaženou“ dvojstranu a nahradila ji novou. Tento duplikát jsem samozřejmě s brekem a nudlí u nosu musela vždycky znovu a lépe přepsat. Díky téhle maminčině libůstce jsem získala skill a odpor k písmu zároveň. S láskou jsem psala až mnohem později, na střední a na vysoké. Lettering je teď taková moje oblíbená ruční práce a na některých knížkách si fakt s radostí zavyšívám. Oddech od modrého světla a počítače, taková trpělivá, klidná činnost, pro mě skoro až terapeutická.
Mají tvé dvě dcery výtvarné vlohy? Jak je motivuješ k lásce ke knížkám?
Moje mladší dcera miluje mou práci. Už několik let si tajně přeje pracovat v Hostu, alespoň jako svačinářka. A hlavně touží po každé nové knize Oksany Buly. Knížky má moc ráda, ale sama čte zatím velmi nerada, takže jí čtu pořád já. Jsou to takové naše hezké společné chvilky před spaním. Starší dceru teď myslím nebaví téměř nic, protože prochází pubertou. Podle mě jsou obě holky výtvarně docela nadané, ale jestli by to v budoucnu chtěly nějak posunout dál, nechám na nich. Nemám sny, čím bych je ráda viděla, vlastně budu nejšťastnější, když budou dělat cokoli, co je baví, a budou spokojené.
Na svém webu máš pěkné ilustrace, půvabné autorské knihy i vlastnoručně vyrobené hračky. Najdeš si ještě někdy čas i na tuto svou volnou tvorbu?
Na menší projektíky si čas najdu. Mám takový seznam přání. Z toho postupně a pomalu odškrtávám, co jsem si už splnila, vyrobila nebo si vyzkoušela. Zároveň do něj pořád doplňuju, co bych si ještě chtěla vytvořit, do čeho bych se ráda pustila, co mám chuť se naučit. Přiznávám, že time management není obor, který bych hravě ovládala, takže mi to plnění přání jde docela pomalu. A slovo pomalu bych ještě dvakrát podtrhla!
Zuzana Doňková (nar. 1980) vystudovala obor Propagační výtvarnictví na Střední umělecko-průmyslové škole v Opavě. Později absolvovala Fakultu výtvarných umění v Brně, kde navštěvovala ateliér Papír a kniha a následně ateliér Tělový design. Po studiích působila v reklamní agentuře, od roku 2019 pracuje jako interní grafik v nakladatelství Host. Věnuje se užitému designu i volné výtvarné tvorbě.