PŘEKLADOVÁ BELETRIE

Tove Ditlevsenová — Kodaňská trilogie

Kodaň­ská tri­lo­gie, původ­ně tři samo­stat­né tex­ty z šede­sá­tých a sedm­de­sá­tých let, se po dlou­hé době opo­mí­je­ní kri­ti­kou v Dán­sku prá­vem sta­la moder­ní kla­si­kou a vyšla v mno­ha jazy­cích, nyní i v češ­ti­ně. V auto­bi­o­gra­fic­kém romá­nu vyprá­ví Tove Dit­lev­se­no­vá pří­běh své­ho dět­ství pozna­me­na­né­ho chu­do­bou i nedo­stat­kem inte­lek­tu­ál­ních pod­ně­tů, pře­chá­zí do obdo­bí dospí­vá­ní, kdy se trh­li­na mezi ní a jejím rod­ným pro­stře­dím dále roz­ši­řu­je, a pak se věnu­je part­ner­ským vzta­hům, mateř­ství i své dro­go­vé závis­los­ti. Kni­ha při­ná­ší bar­vi­té líče­ní živo­ta v děl­nic­ké čtvr­ti Koda­ně a pří­běh osob­ní­ho zrá­ní a růstu člo­vě­ka, jenž je puzen vykro­čit mimo spo­le­čen­ské pro­stře­dí, do kte­ré­ho se naro­dil a kte­ré mu vnu­cu­je jeho budouc­nost, ačko­li mu to způ­so­bu­je zma­tek, smu­tek, výčit­ky i deprese.

Kni­ha by se ne náho­dou po Ele­ně Ferran­te či Annie Ernau­xo­vé měla obje­vit na noč­ním stol­ku všech, koho zají­má žen­ský úděl ve dva­cá­tém sto­le­tí a záro­veň skvě­lá literatura.

Niko­la Kocho­vá, vedou­cí pře­kla­do­vé beletrie

FANTASY A SCI-FI

Alexej Ivanov — Srdce tajgy

Vydat dnes kni­hu rus­ké­mu auto­ro­vi se na prv­ní pohled může jevit pro­ble­ma­tic­ky, ale přes­to jsme do toho v pří­pa­dě Srd­ce taj­gy Ale­xe­je Iva­no­va šli. Už jen lite­rár­ní kva­li­ta, hloub­ka, poe­ti­ka i dopo­ru­če­ní pře­kla­da­te­le Kon­stan­ti­na Šin­de­lá­ře nás v redak­ci pře­svěd­či­ly, že tako­vé tex­ty nevy­chá­ze­jí kaž­dý den. Ve stí­nu rus­ké agre­se pak ten­to his­to­ric­ký román s fan­task­ní­mi prv­ky zís­kal nové roz­mě­ry a kolo­ni­za­ce ural­ských náro­dů se v dneš­ním kon­tex­tu jeví až pří­liš pově­do­mě. I pro­to je opat­řen doslo­vem Micha­la Ková­ře, kte­rý děj zasa­zu­je do dějin­ných i spo­le­čen­ských sou­vis­los­tí. Kni­ha, jíž se vypla­tí věno­vat pozor­nost i čas na všech 624 stranách. 

Jiří Ště­pán, redak­tor fan­ta­sy a sci-fi

NON-FICTION

Nicklas Brendborg — Medúzy stárnou pozpátku

Dán­ský mole­ku­lár­ní bio­log Nic­klas Bren­d­borg se v kni­ze Med­ú­zy stár­nou pozpát­ku zamě­řil na stár­nu­tí — tedy na téma, kte­ré dří­ve nebo poz­dě­ji řeší kaž­dý z nás. Na pro­ces stár­nu­tí se dívá opti­kou věd­ce a zkou­má, jak se s ním potý­ka­jí jiné orga­nismy, zda se u nich my lidé může­me inspi­ro­vat a co může­me na poli vědy v oblas­ti anti-agin­gu v nej­bliž­ších letech oče­ká­vat. Na zákla­dě nej­no­věj­ších vědec­kých poznat­ků pak for­mu­lu­je dopo­ru­če­ní, kte­rá nám mohou pomo­ci k tomu, abychom žili déle a zdravěji. 

P. S. Dozví­te se tře­ba, jak spo­lu sou­vi­sí dlou­ho­vě­kost a čiš­tě­ní zubů. 

Eva Kec­ko­vá, redak­tor­ka non-ficti­on a pře­kla­do­vé beletrie

LITERATURA PRO DĚTI A MLÁDEŽ

Ondřej Hrabal — Tasemnice hledá byt

Je to vtip­né a dá se u toho dívat na You­Tu­be, co je to? 

Asi vám to nezní jako popis bás­nic­ké sbír­ky, ale je to tak. Časy se pros­tě mění a dět­ské kníž­ky taky. Pokud máte potom­ky ve věku kolem sed­mi let, kte­ří oce­ní drzý humor, rapo­vou dik­ci a vtip­né ilu­stra­ce, tak by se sbír­ka bás­ni­ček Tasem­ni­ce hle­dá byt sla­me­ra Ondře­je Hra­ba­la moh­la zabyd­let i u vás doma. V kni­ze najde­te oby­čej­né i neob­vyk­lé živo­či­chy od A do Z a ke kaž­dé­mu z nich kro­mě bás­ně i infor­ma­ce navíc, kte­rý­mi se dá zazá­řit na dět­ské pár­ty i ve ško­le. Tyhle bás­nič­ky jsou vůbec vhod­né ke sdí­le­ní — čtě­te je s dět­mi nahlas, hulá­kej­te je na lesy, pusť­te si k nim videa na inter­ne­tu a zasměj­te se spo­leč­ně. Tohle je náš lék na lis­to­pa­do­vou trudnomyslnost. 

Pav­la Nejed­lá, redak­tor­ka lite­ra­tu­ry pro děti a mládež

POEZIE

Jiří Hájíček — Muž na pokraji vzplanutí — Muž pod černým deštníkem

Hájíč­ko­va hai­ku. Krát­ké bás­ně skvě­lé­ho vypra­vě­če s jem­nou duší. Hájíč­ko­vi „muži“ nyní ve dvou svaz­cích, v pěk­né úpra­vě naší kole­gy­ně, gra­fič­ky Lucie Kaňo­vé. Ona už dří­ve ten prv­ní titul vypra­vi­la do svě­ta jako slič­nou „limit­ku“; jen se po ní zapráši­lo. Teď si star­ší i novou sbír­ku může poří­dit kaž­dý, kdo je fanouš­kem auto­ra či poezie, ide­ál­ně obo­jí­ho. Já to vidím tak­to: Jaká­si hlu­bin­ná obraz­nost, jaká­si něha, jaká­si cit­li­vost muse­jí být pod­lo­žím kaž­dé­ho dob­ré­ho díla. Čer­ta zále­ží na tom, jest­li jde o pró­zu nebo poezii. Tyto drob­né kníž­ky prá­vě tohle doka­zu­jí. Hájíč­ko­va hai­ku. Ato­my pří­bě­hů. Melan­cho­lic­ké moment­ky jedi­neč­né­ho vypra­vě­če. Baví mne je číst. 

Mar­tin Stöhr, art director