Téma své knihy jste umístil do firemního světa, proč právě tam?

V prá­ci strá­ví­me tře­ti­nu času pro­duk­tiv­ní­ho věku a obě­tu­je­me jí v tom obdo­bí vět­ši­nu své ener­gie. Ve fir­mě, ale klid­ně taky na úřa­dě se tedy ode­hrá­vá jeden z nej­vět­ších zápa­sů našich živo­tů. Mělo by nám pro­to vel­mi zále­žet na tom, zda si ho uži­je­me, jak inspi­ru­jí­cí­mi lid­mi se obklo­pí­me a jaký bude mít výsle­dek. Nemám pocit, že tohle téma bere­me dosta­teč­ně váž­ně, a pro­to mi na něm záleží.

Lopaty a Vykořisťovatelé jsou ztělesněné stereotypy. Jak moc myslíte, že současným firmám opravdu vládnou? Není řada z nich už překonaná?

Při psa­ní jsem pře­há­něl a hnal ste­re­o­ty­py do extré­mů. Kdy­ko­liv jsem se ale zamys­lel nad tím, jest­li tako­ví lidé oprav­du exis­tu­jí, musel jsem si odpo­vě­dět klad­ně a dost čas­to mě rea­li­ta usvěd­či­la z toho, že jsem pře­há­něl málo. Urči­tě zná­te zaměst­na­va­te­le, kte­rý své­vol­ně dlu­ží na výpla­tách, vyho­dí tři­ce­ti­le­tou sekre­tář­ku jako pře­stár­lou nebo ničí život­ní pro­stře­dí kvů­li zis­ku. A nao­pak — zaměst­nan­ce, kte­rý se chlu­bí, jak si v prá­ci odpo­či­ne, občas něco ukrad­ne a vlast­ně mu na ničem nezá­le­ží. Ste­re­o­ty­py se v čase pro­mě­ňu­jí, ale vždy budou existovat.

Kniha je psaná s nadsázkou a humorem, je vám humorný pohled na svět blízký?

Ano, je. Mám za to, že jed­na humor­ná situ­a­ce může na pro­blémy ve fir­mách uká­zat lépe než stov­ky suchých vět. Do kni­hy jsem sice posbí­ral spous­ty his­to­rek ze své­ho oko­lí, v nemá­lo z nich jsem ovšem hlav­ním akté­rem. A to jak na stra­ně Lopa­ty, tak na stra­ně Vyko­řis­ťo­va­te­le. Nestří­lím si tedy jen z ostat­ních, ale zhus­ta taky sám ze sebe.

Jednání vašich knižních postav je někdy hodně vyhrocené — myslíte, že čtenáře spíše pobouří, nebo si na nich může leccos sám uvědomit?

Jdu s kůží na trh, pro­to­že kni­ha má ambi­ci roze­smát i pobou­řit úpl­ně kaž­dé­ho. Je to něco za něco. Pokud jste Vyko­řis­ťo­va­tel, krá­lov­sky se může­te poba­vit u čás­ti, kte­rou vyprá­ví Vyko­řis­ťo­va­tel. Pak se ovšem ujme slo­va Lopa­ta a začne vám rýpat pod žeb­ra reza­vým hře­bí­kem. A čte­nář typu Lopa­ta to zaži­je nao­pak. Zále­ží na čte­ná­ři, jest­li se nechá pobou­řit, nebo vez­me kri­ti­ku s nad­hle­dem a něco si uvědomí.

Kdybyste měl vybrat jeden hlavní stereotyp, proti kterému byste sám ve firemním životě bojoval, který by to byl?

Život v bub­li­ně. Vyko­řis­ťo­va­te­lé se sejdou na gol­fu nebo na ple­se v ope­ře a drbou o Lopa­tách. Lopa­ty se sejdou na fot­ba­lo­vém utká­ní nebo v hos­po­dě a drbou o Vyko­řis­ťo­va­te­lích. Úpl­ně ale chy­bí infor­ma­ce z opač­né bub­li­ny. Proč se ti lidé cho­va­jí, jak se cho­va­jí? Jaké jsou jejich moti­va­ce, sta­ros­ti, rados­ti, cíle? Měl jsem v živo­tě štěs­tí v tom, že jsem byl Lopa­tou i Vyko­řis­ťo­va­te­lem, tak­že do obou bub­lin ale­spoň troš­ku vidím a mohu se tak pokou­šet o dialog.

Jak moc mají firemní stereotypy původ ve společnosti, v dějinách…?

Na kon­ci kaž­dé kapi­to­ly se slo­va ujme tře­tí oso­ba a zasa­dí žabo­my­ší vál­ku Lopa­ty a Vyko­řis­ťo­va­te­le do spo­le­čen­ské­ho, his­to­ric­ké­ho nebo filo­zo­fic­ké­ho kon­tex­tu. Při jejich psa­ní mě samot­né­ho pře­kva­pi­lo, kolik his­to­ric­kých para­lel se dá nalézt. U jiných kapi­tol se zase pohled na ste­re­o­typ změ­ní jeho nasví­ce­ním ve spo­le­čen­ském kon­tex­tu — oprav­du je sou­boj Lopa­ty a Vyko­řis­ťo­va­te­le to nej­dů­le­ži­těj­ší na svě­tě? Někdy si tře­tí oso­by rýp­nou tak moc, že není snad­né to vydý­chat. Zvlášť pokud se vám zdá, že mají pravdu.

Slav­nost­ní uve­de­ní kni­hy se usku­teč­ní 22. září v 17:30 v brněn­ském knih­ku­pec­tví Bar­vič a Novotný.