Debutoval jste před více než pěti lety novelou Nesvatý otec, která spadá spíše do odlehčenějšího žánru fantastiky. V případě Bastarda bohů mám jiný dojem, liší se tedy od vaší první knihy hodně? A proč jste si dal od psaní tak dlouhou pauzu?

Podle mě se od sebe obě knížky hodně liší. Bastard bohů je míněn vážněji, ale taky věřím, že je v něm vidět větší vypsanost, víc zkušeností. Na druhou stranu, nikdy se asi nepřinutím zůstat v té vážné poloze po celou knihu. Můj svět, to je i spousta sarkastických vtipů a ironie bez ohledu na závažnost situace. Takže i postavy z Bastarda na vás občas mrknou, i když často s napuchlým, zkrvaveným obočím.

Ta pauza vlastně nebyla tak dlouhá. Hned po Nesvatém otci jsem se rok věnoval knize, kterou jsem po zralé úvaze kousek před koncem zlikvidoval. Nesplňovala moje představy a já si myslím, že pokud nejste schopní zahodit rok práce, tak v literatuře nemáte co dělat. Nějakou dobu jsem se pak věnoval povídkám, párkrát jsem si zasoutěžil. V okamžiku, kdy jsem Bastarda pustil do světa, začínal zuřit covid. Vydání knihy bylo proto odloženo, navíc jsem v tu chvíli skutečně asi na rok přestal psát. Ale už se k tomu zase vracím, tak uvidíme, jak moc jsem zrezivěl.

Když jsem knihu četl, tak jsem si říkal, že mi jazykem a stylem narace daleko více připomíná nějaké mýty nebo kmenová vyprávění. Bylo pro vás důležité vyvolat dojem legendy, která mezi lidmi už nějaký čas koluje?

Nikoliv. Právě naopak, Judokovo a Lughovo vyprávění je něco, co jednou zmizí z historie, možná důležitá etapa, kterou si však nikdo nebude pamatovat. Ale kmenové vyprávění, to je dobré označení, líbí se mi. Pokud události z knihy někdo přežije, určitě je bude nějakou dobu vyprávět dál. Jen si nemyslím, že se tyhle příběhy dožijí řekněme nějaké modernější éry. Kolik příběhů zná lidstvo z pravěku a starověku? A kolik z nich bylo zapomenuto?

Nedávno jsem dočítal sérii Les mytág. Čtenáři tohoto úžasného eposu vědí, že v něm vyplouvají na povrch nejstarší mýty lidstva. Věci, jež se odehrají v Bastardovi bohů, budou podle mě definitivně zapomenuté události. Sledujeme je pohledem čtenářů z úplně jiné vrstvy reality, z jiného světa.

Jedním z velkých témat Bastarda bohů je mizející svět, ať už ve smyslu nedotčené přírody, ale i životních jistot, a neodvratitelnost konce starých časů. Berete knihu také jako vyjádření k těmto nelehkým otázkám, nebo to prostě vyplynulo z příběhu jako takového?

Určitě. Vnímám to jako jeden z hlavních motivů. A plyne z něj jasný závěr — změna je neodvratná. Víte, když jsem byl mladší, považoval jsem se za konzervativce v tom smyslu, že jsem neměl rád změny. Pamatuji si, že i pan profesor Tolkien o sobě říkal něco podobného. Ale bránit se změně nemá smysl. Člověk ji musí přijmout, nic jiného mu nezbývá. A je mnohem jednodušší to dělat s otevřenou myslí než s těžkou rezignací.

Koneckonců podívejte se, jak se změnil svět v posledních dvaceti letech. Pamatuji si, když nám doma zaváděli telefon s drátem, když mi pípal první vytáčený internet. A teď mi to všechno připadá jako pravěk, přitom jsem teprve před pár lety oslavil třicítku. Můžeme se snažit změnu ovlivnit, dostat ji do podle nás správných kolejí, ale nezastavíme ji.

Judok i Lugh jsou postavy, které se řídí jiným morálním kodexem než my, přesto není těžké se do jejich kůže vžít. Pomohla vám při jejich psaní zkušenost hráče deskových her a vyprávěcích RPG, kterým se věnujete ve volném čase?

Když hraji RPG za nějakou postavu, obvykle si vytvářím sadistické psychopaty, kteří se s ničím nepářou. A tenhle přístup v sobě mají i Judok a hlavně Lugh. Proč řešit problémy složitě, když jde prostě zničit nebo zabít jejich příčinu? A jako čtenář mám podobné charaktery taky rád, třeba hrdiny knih Miroslava Žambocha nebo některé postavy z Krvavého pohraničí Vladimíra Šlechty.

Jako vypravěč jsem vedl spoustu dobrodružství, ale je to časově náročný koníček. Určitě mi však pomohl v celé řadě důležitých věcí. Hlavně v tvorbě zápletky, protože žádné dobrodružství nefunguje jen stylem „někam běžte a něco tam ukradněte“. Jasně, občas se vám to takhle zvrtne, ale na začátku je vždycky nějaký konflikt, který vytvoří podhoubí děje. A RPG mi určitě pomohla si tohle ujasnit a vycizelovat.

Bastard bohů má, dá se říct, otevřený konec, nabízí se tedy otázka, zda jde o samostatnou knihu, nebo plánujete více dílů?

Původně jsem pokračování neplánoval. Teď, když jsem se ke knize kvůli všem dokončovacím pracím vrátil, musím říct, že jsem na vážkách. Znovu cítím to okouzlení světem, chuť pravěké fantasy, která ve mně hořela natolik, že jsem tuhle knihu musel napsat. Ale momentálně pracuji na něčem jiném, tak uvidíme. Je dobré věci dokončovat.

Pracujete tedy na další knize, kdy se dočkáme?

Psaní je termínově nevyzpytatelné řemeslo. Další věc je, že od rukopisu do tisku je dlouhá doba. A navíc nevím, zda budu s výsledkem spokojený natolik, abych ho někde prezentoval. Takže místo odpovědi na tuto otázku můžu leda pokrčit rameny.

Co se však nemění už léta, to je moje chuť něco vytvářet. Nemusím se nijak extra nutit, abych pracoval na nějaké povídce nebo knize. Takže věřím, že to dřív nebo později zase vyjde.