Aleš Drobek překládá z angličtiny už… je možné, že přes dvacet let? No, začínal s amatérskými titulky k seriálu Futurama, když ten byl ještě čerstvý (někdy na přelomu tisíciletí), takže ano, přes dvacet let. Zpětná vazba bez servítků, kterou mu dávali fanoušci na portálu titulky.com, ho náležitě zocelila, takže do následné profesionální spolupráce s nakladatelstvími Dokořán, Argo, Host, Melvil a dalšími se vrhl nebojácně a s nadšením. Od počátku se stejně jako Tomáš Kačer, kterému tímto děkuje za předání kolíku, věnuje nejvíce vědeckým populárkám, ale má rád také sci-fi, fantasy, historické romány nebo kriminálky, mimo jiné i proto, že jejich autoři na rozdíl od vědců umějí psát. Posledních deset let je aktivní také v komunální politice, což představuje k samotářskému a stresuprostému datlování do klávesnice ideální doplněk.
Jaký je váš nejoblíbenější povzbuzovák při překládání?
Za ta léta jsem zkusil leccos — čaje, kávy, tabák, silnější poživatiny —, ale nakonec jsem se musel pokorně smířit s tím, že poctivý spánek nenahradí nic. Dále na práci potřebuju hrobové ticho a klid a vypnutý telefon, ale to se asi mezi povzbuzováky nepočítá.
Co vám překládání dalo a co vám vzalo?
Všichni kolegové to asi znají — zajdete do knihkupectví, když zrovna vyšla „vaše“ knížka, vidíte, jak ji lidé berou do ruky, se zájmem jí listují, popřípadě se pochechtávají, pokud jde o humornou věc, a máte z toho velkou radost. Nebo vám někdo napíše na Facebooku, že se mu XYZ hrozně líbilo. Nebo nechá nadšenou recenzi na Databázi. Je to zkrátka práce, jejíž výsledek si člověk může „ohmatat“, třeba na rozdíl od bankovnictví nebo makroekonomického poradenství, kde jsem taky klidně mohl skončit. A pokud jde o to, co mi překládání vzalo — na rozdíl od bankovnictví nebo makroekonomického poradenství nebudu nikdy bohatý a nekoupím si své vysněné Porsche 911 Turbo S.
Máte nějakou vtipnou historku o spolupráci s redaktorem? Co se vám při překladu nejvíc nepovedlo?
Přišlo mi docela vtipné, když jsem nedávno překládal román pro mládež z alternativní, lehce dystopické Ameriky, kde se to hemžilo peprnými slovíčky, kterými mladá generace tradičně nešetří. Se zkušenou a distingovanou paní redaktorkou jsme pak mnohdy odborně dumali, kdy ještě stačí ho..o nebo pr..l a kdy už by to chtělo zm..a, ku..u nebo pí.u. Ne vždy je ale spolupráce s redaktory samá legrace, zvlášť s takovými, kteří mají pocit, že se minuli povoláním a místo redigování pořizují bezmála nový překlad. Taky nemůžu zapomenout na momentku, kdy v dialogu někdo říká, že je to „hrozně dobré“, což mi redaktor přísně začervenil s poznámkou, že buď je něco dobré, nebo hrozné, ale obojí nejde. Každopádně mám ohromné štěstí, že podobné věci byly zatím hodně vzácné, většina redaktorek a redaktorů, které jsem kdy poznal, byla skvělá (ti od Hostu všichni).
Na čem zrovna pracujete?
Dokončuju další populárku, tentokrát psychologickou. Napsal ji Adam Grant, asi nejprodávanější a nejoblíbenější autor svého žánru, a je o tom, že bychom si měli pravidelně dělat inventuru svých názorů a návyků, přehodnocovat je, přemýšlet, jak jsme k nim dospěli a jestli jsou skutečně pravdivé, užitečné nebo stále relevantní. Nedržet se jich zuby nehty. Některé uváděné příklady ukazují, jak neuvěřitelně se někdy člověk umí zabejčit, že s ním nehne ani pár volů. A za chvíli mě čeká druhý díl čínské detektivky Parte, údajně nejprodávanější na čínském trhu, která si i u nás vysloužila vysoké hodnocení na Databázi, přestože na ta exotická jména si našinec musí zvyknout. Každopádně první díl byl napínavý, takže se už těším na pokračování.
Jaký překlad z Hosta doporučujete?
Moc děkuji Tomáši Kačerovi za doporučení trilogie Vzpomínka na Zemi, sám ji jako celoživotní scifista považuju za absolutní špičku žánru, nicméně doporučovat vlastní překlad je mi trochu žinantní, a tak se přimluvím za Kulový blesk. Ten je sice od stejného autora, nicméně ho překládala Hana Do, které tímto předávám štafetu. Rád bych doporučil ještě další kousky, ale přiznám se, že vzhledem ke své profesi překladové knížky do ruky moc často neberu. Navíc myslím, že něco jmenovitě vypichovat ani není třeba — Host drží tradičně tak vysokou laťku, že ať člověk sáhne po čemkoli, nemůže se splést.
