Jako první se štafetového kolíku chopil Filip Drlík, který pro nás překládal třeba sérii Čínské thrillery Petera Maye, trilogii Bobiverzum Dennise E. Taylora nebo nejnověji Tiché jaro Rachel Carsonové.
Pozvolna začal překládat kolem roku 2009 během studia na Katedře anglistiky a amerikanistiky v Brně. Překládá beletrii, sci-fi, fantasy, populárně-naučnou literaturu a komiksy. Píše básně, povídky a písničky.
Jaký je váš nejoblíbenější povzbuzovák při překládání?
Dřív to byly cigarety, typická motivace odkládaným uspokojením: ještě jednu normostranu a půjdu si zapálit… ne, tak ještě jednu a pak půjdu. Dneska je to spíš běhání, při kterém si čistím hlavu. Období přechodu z cigaret na běhání, kdy jsem se odměňoval obojím, bylo matoucí, ale intenzivní.
Co vám překládání dalo a co vám vzalo?
Dalo mi toho hodně; naplňující práci, spoustu zajímavých setkání a příležitostí. Doufám, že i nějakou životní pokoru. Ale hlavně mi dalo všechno, co teď v životě mám: Před lety jsem seděl v kavárně Atlas a jedno nejmenované brněnské nakladatelství mělo poradu kousek ode mě. Zrovna obvolávali překladatele a snažili se udat novou knihu. Když nepochodili u třetího, už jsem sebral odvahu a vykoktal, že jsem shodou okolností překladatel a že by mě ta kniha docela zajímala. O tři přeložené tituly a pár let později jsem na jejich vánočním večírku poznal svou dnešní manželku, se kterou jsem strávil několik překrásných let v Nizozemsku a Belgii a teď spolu vychováváme ještě překrásnějšího čtyřměsíčního syna. Překládání je pro mě tím pádem vlastně taková teorie chaosu v praxi.
Co se vám při překladu nejvíc nepovedlo?
Byl to takový experiment. Právě jsem se učil na magisterské státnice a souběžně jsem pomalu začínal překládat první kapitolu jedné knihy. Zpitý vědomostmi jsem si bůhvíproč řekl, že v té první kapitole zkusím uvést do praxe všechnu tu teorii, co jsem měl načtenou ke státnicím, jak třeba Levý nebo kdo říká, že místo „Na stromě seděl pták“ je lepší napsat „Na osice švitořila sýkora“, a možná jsem všechny ty principy a přístupy aplikoval až moc horlivě a překládal jsem volněji, než by bylo záhodno. (Knihu jsem dostal od redakce nazpět s tím, že tu zkompromitovanou první kapitolu mám opravit. Teď se tomu už směju a jsem rád, že jsem takhle nezmastil celou knížku, ale tehdy mi do smíchu nebylo vůbec.)
Na čem zrovna pracujete?
Teď si dopřávám týden dlouho odkládaného volna, než se pustím do překladu dvou titulů, které mě letos čekají — Press Reset od Jasona Schreiera a Nefritová válka od Fondy Leeové, což je druhý díl mnohanormostranové urban fantasy ságy inspirované hongkongskými kung-fu mlátičkami a zatím nejdelší kniha, jakou jsem kdy překládal. (A první díl, Nefritové město, potkáte na stáncích knihkupců za pár měsíců.)
Který překlad z Hosta byste doporučil?
Čistý od Andrewa Millera. Český překlad je zvládnutý tak skvěle, že to je naprosto uchvacující čtení. Jinými slovy, kombo Kačer + Trávníčková nemůže zklamat.
Foto: Petr Foltýn
