Petra Ben-Ari (nar. 1983) je orientalistka a překladatelka. Získala magisterský titul v oboru biochemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Poté vystudovala sinologii na Filozofické fakultě UK a pokračovala komparatistikou na Soulské národní univerzitě v Korejské republice. Absolvovala dvousemestrální překladatelský seminář pro korejskou literaturu pořádaný Literature Translation Institute of Korea. Pracovala jako programová vedoucí v Českém centru Soul. Od roku 2015 se profesionálně věnuje překladu a tlumočení. Překládá korejskou literaturu, okrajově také publikuje kratší odborné texty, články a recenze. V roce 2019 byla nominována na Magnesii Literu za překlad románu Kde kvete tráva od Han Kang, letos získala cenu Muriel za překlad komiksu Tráva.

Jaký je váš nejoblíbenější povzbuzovák při překládání?

V této oblasti stále experimentuji, osvědčily se korejské a japonské čaje nebo i obyčejná máta. Sladké funguje přesně opačně, takže se ho snažím odbourávat. Vlastně jsem během překládání vypozorovala, že jídlo příšerně zpomaluje a uspává. Z toho důvodu jsem u posledního překladu praktikovala přerušovaný půst — osmihodinový překladatelský blok bez oběda. Duševní výkonnost stoupla, ale na tělo to pro změnu mělo dost drastický dopad. Jinak mám takovou architektonickou prokrastinační úchylku, během překládání obvykle začnu projektovat. Náčrty a výpočty se s jazykovým úsilím celkem dobře doplňují. Už jsem takhle zrekonstruovala byt (ten několikrát a na etapy), zahradu i chalupu. Něco se mi nakonec podařilo přenést z papíru do reality — úměrně honoráři za překlad.

Co vám překládání dalo a co vám vzalo?

Zcela neoriginálně musím říct, že mi vzalo mnoho hodin spánku. Ale ve srovnání s tím, jakou paseku napáchaly na mém spánkovém wellbeing děti, bude efekt zřejmě zanedbatelný. Na druhou stranu jsem díky překládání potkala mnoho zajímavých lidí z knižního světa a navázala nová přátelství. Od dětství jsem, jako řada překladatelů, zarytý knihomol, takže mě to hned na několika úrovních naplňuje entuziasmem.

Máte nějakou vtipnou historku o spolupráci s redaktorem? Co se vám při překladu nejvíc nepovedlo?

Nepovedlo se toho samozřejmě mnoho, ale dokud na chyby někdo neupozorní, snažím se je pojímat stoicky. Proto asi nejhůř nesu omyl, který mi o hlavu omlátila čtenářka kdesi ve veřejném hodnocení na internetu. V románu Kde kvete tráva jsem krevní transfuze zaměnila za infuze. Byla jsem zblblá ze všech těch infuzí z Vegetariánky, redaktor „infúze“ (navíc s nesprávnou délkou) také nezachytil a neštěstí bylo na světě. Úplně původně mám biochemické vzdělání, takže samozřejmě rozdíl mezi transfuzí a infuzí dávno znám. O to je to horší.
Veselou historku s redaktorem si nevybavuji, zato se mi ozval jeden korejský profesor bohemistiky, aby mě konfrontoval s „chybami“, které našel v mém překladu Vegetariánky. Musím hrdě konstatovat, že snad až na jednu záměnu větných členů šlo o omyly z jeho strany. Nejvíc mě pobavila výtka, že trčící bradavky v překladu přirovnávám k oříškům, přičemž v originále se přirovnávají k totchori, žaludům. Ano, já vím, že ten tvar žaludu má mnohem větší vizuální sílu, ale metafora „bradavky trčí jako žaludy“ mi zkrátka přišla příliš zatížená vedlejšími smysly.

Na čem zrovna pracujete?

Momentálně nemám rozdělané nic, plánovala jsem alespoň roční pauzu. Ta se ale nakonec smrskne asi jen na pár měsíců. Rýsuje se hned několik zajímavých titulů. Jednak se schyluje k překladu další Han Kang, která svůj nejnovější román věnuje čedžuskému povstání, a pak se mi možná konečně splní sen překládat něco od mé kamarádky Čong Pory (Bora Chung). Poru jsem potkala před deseti lety na jedné akci českého velvyslanectví v Soulu díky tomu, že přeložila do korejštiny Sedmikostelí Miloše Urbana. Je vystudovaná polonistka a kvůli Urbanovi se naučila česky. Sblížil nás smysl pro humor a často jsme se během mého pobytu v Koreji vídaly. Zjistila jsem, že se sama věnuje psaní, ze Soulu jsem si i několik jejích knih odvezla. Tehdy však nebyla ještě příliš známá. Teprve loni se mezinárodně prosadila se sbírkou povídek, která v anglickém překladu nese název Cursed Bunny. Právě za ni se nyní ocitla na longlistu Mezinárodní Man Bookerovy ceny.

Jaký překlad z Hosta doporučujete?

Doporučuji Kočku a město. Japonsko se mi zatím nepodařilo navštívit, baví mě objevovat ho prostřednictvím literatury a filmů. Kulturní interpretace velmi přesně zachycují, čím je Korea Japonskem tolik ovlivněná. Dívám se někdy s dětmi na japonské kreslené seriály a uvědomuji si existenci vzorů, které se otiskly i do korejského prostředí. S čínskými předobrazy to zase vnímám opačně, protože sinologii jsem studovala jako první. Nicméně Kočka a město navíc přidává pozorovatelskou perspektivu autora takříkajíc z mého kmene — britského japanologa, který strávil deset let v Asii. Moc se mi líbí struktura vyprávění, město objevované v mozaice příběhů, spojených motivem kočky. A především bych chtěla vyzdvihnout přístup k překladu. Byť se jedná o překlad z angličtiny, text je proložený nekončícím množstvím reálií a kulturních jevů. Proto je úžasné, že knihu přeložila japanoložka. Líbí se mi, že řadu japonských termínů a oslovení nechává v originální podobě. Inspiruje mě to k větší odvaze při vlastní práci. Takže — abych ještě chvíli udržela orientalistické téma — předávám štafetu Anně Křivánkové.