Marie Voslářová vystudovala švédštinu a program překladatelství/tlumočnictví: čeština — němčina v Praze. Pracuje jako překladatelka, redaktorka a publicistka na volné noze. Působí ve výboru spolku Překladatelé Severu, dlouhodobě spolupracuje s internetovým časopisem iLiteratura.
Jaký je váš nejoblíbenější povzbuzovák při překládání?
Vědomí velmi omezeného času, který můžu překládání věnovat…
Co vám překládání dalo a co vám vzalo?
Dalo mi možnost skromné obživy, při které si sama můžu organizovat čas, sama odpovídám za výsledky, mám pocit, že dělám něco, co mi jde, jsem v teple a ani si moc neušpiním ruce. Překládání literatury vděčím za spoustu zajímavých poznatků i známých a díky němu jsem zjistila, jak moc skvělé jsou některé skvělé texty. Překládání může být úmorné v případě nastavované kaše nebo slátaniny šité horkou jehlou, ale opravdu dobré věci si člověk tím víc užije.
Naopak mi vzalo pocit existence volného času, každé volno jako by bylo prokrastinace.
Co se vám při překladu nejvíc nepovedlo?
Nejvíc se mi nepovedlo, když jsem přijala k překladu knihu, o které jsem později zjistila, že mi vůbec nesedí, a pak jsem ji i sebe během práce nenáviděla. Určitě jsem pokazila i leccos přímo v textech, ale takové věci raději vytěsňuju. :) Vlastně ne, vybavil se mi román Schizogorsk Švýcara Waltera Vogta. Neuměla jsem při práci na něm ani slovo francouzsky (teď to trošku doháním), ale německy píšící Švýcaři si s francouzštinou rádi pohrávají. V mém překladu se bohužel ocitl malíř Douanier Rousseau. Ach jo.
Na čem zrovna pracujete?
Čeká mě švédská kniha pro děti Vitsippor och pissråttor od Oskara Kroona, o které ještě nevím, jak se bude v češtině jmenovat. Vypráví o šikaně, ale i o přátelství a o tom, jak dobré je mít prima bráchu. Oskar Kroon má skvělou schopnost zachytit dětské prožívání, jak jsem zjistila už při překladu knihy Vinga čeká na vítr, která doufám brzy vyjde.
Jaký překlad z Hosta doporučujete?
Autistky. O ženách na spektru od Clary Törnvallové v překladu Petry Hesové.
