Síťařka představuje příběh, který má určitě mnoho společného s kyberpunkem. Je pro vás tohle zařazení důležité? A má tento žánr i po čtyřiceti letech co říct současným čtenářům?
Zařazení jako takové pro mě zas tak důležité není. Kdyby například někdo knihu nazval „pouhým“ sci-fi, určitě mi to vadit nebude, ostatně sám tak knihu popisuji lidem, kteří o kyberpunku nikdy neslyšeli.
Je pravda — a slýcháme to často —, že se kyberpunk za dobu své existence moc nezměnil, že tak trochu zamrzl v osmdesátých letech, ale přesto nepřestává lidi fascinovat. Podle mě právě díky tomu, že obsáhl tolik věcí, které trápí současnou společnost, má co říct i po takové době. A estetika kyberpunku je navíc hrozně cool…
Rovněž si myslím, že je tu pořád dost místa pro experimenty a nové příběhy. Jestli se pak dílo posune ze škatulky kyberpunku více do jiných žánrů a jestli je to dobře či špatně, to už nechávám na posouzení každého z nás.
Napsal jste téměř pětisetstránkový román, to není úplně běžná startovní čára pro debutanta. Co vás vedlo k tomu, že jste se do psaní knihy pustil?
Těsně před covidem jsem naprosto propadl kyberpunku, stal se z něj „můj“ žánr. V té době už jsem s psaním experimentoval a nasával příběhy a estetiku jako houba. Zároveň se mi v hlavě začaly rodit nápady na postavy a příběh. Netrvalo dlouho a vše muselo takříkajíc ven. Poté mi paradoxně pomohl právě covid a já měl dost času na to se do knihy opravdu ponořit a přenést na papír všechno, co jsem chtěl.
Celá Síťařka je pro mě se svými hrdiny velmi osobní. Současně mi však tak trochu vadilo, že téměř ve všech klasických dílech žánru chyběla romance, a nemyslím pouze bezemoční sex, ale opravdu vážné vztahy, a velmi jsem se pro tuto část knihy nadchl. Ostatně, kdo z nás si nikdy něčím takovým neprošel…
Většina děje Síťařky se odehrává v Tokiu, kde žije hlavní hrdinka Pat Takešita. Čím to, že má tohle město pro vás a další autory kyberpunku takové kouzlo? Myslíte, že jinde by se žánru tak dobře nedařilo?
Lví podíl na tom jistě mají autoři a jejich díla, která pokládala základy žánru. Kyberpunk, jak ho známe dnes, vznikl v době, kdy se Amerika obávala Japonska jako nastupující supervelmoci, což se promítlo do tvorby. A samozřejmě je tu také vliv japonského kyberpunku.
Pro mě osobně je stěžejní Tokio a Japonsko jako takové, protože mě nepřestává fascinovat. Myslím, že nikde jinde na světě nenajdete tak unikátní a specifické město jako právě Tokio. Co se týče poslední otázky, tak se přiznám, že odpověď neznám. Tokio zkrátka nabízí nespočet možností, určitě ale taky záleží na původu autora, čím byl ovlivněn a co se jemu samotnému líbí nejvíc.
V románu sledujete tři postavy z různých částí světa a společenských vrstev, přesto se zdá, že jejich životy jsou podobně nešťastné a duše pochroumané. Spatřujete v této zranitelnosti hlavních hrdinů společného jmenovatele pro člověka v postdigitální společnosti?
Ano, a podle mě se tomu přibližujeme čím dál víc, stačí se podívat na všechny ty zprávy o lidech (a dětech) trpících psychickými onemocněními. Myslím si, že čím víc se člověk jako tvor bude vzdalovat svému prapůvodnímu způsobu života a přesouvat své bytí do kyberprostoru, tím horší to může být. To souvisí i se změnou světa kolem nás.
Budoucnost lidstva v Síťařce nevypadá zrovna růžově — občanské nepokoje, nadvláda korporací a často bezduchá existence. Je to podle vás něco, co nám reálně hrozí či v tom už dokonce žijeme, nebo spatřujete i nějakou naději?
Pokud jsme v tom doposud ještě nežili, tak jsme se k tomu zejména v posledních letech setsakramentsky přiblížili. Naše éra je kyberpunku velmi podobná, jen postrádá ten cool faktor. Pokud mám být opravdu upřímný, tak si nemyslím, že s rozvojem technologií dojde k nějakému celoplošnému zlepšení, spíš naopak. Na každého jednotlivce bude kladen stále větší tlak, aby si v měnícím se světě zachoval své zdraví, jak fyzické, tak psychické, a dokázal ve společnosti obstát.
Jeden z vedlejších, ale velice silných motivů v knize představuje hudba, a to jak v rovině atmosférické, tak i jako zásadní součást života jednotlivých postav. Bylo pro vás stěžejní tyto prvky do Síťařky dostat? A je pro vás hudba stejně důležitá jako pro vaše hrdiny?
Ano, hned od začátku jsem s hudbou pracoval jako s důležitým faktorem, který bude celou knihou prolínat. Hudba je pro mě součást každodenního života, využívám ji i při psaní, abych dosáhl správné atmosféry. Má pro mě terapeutickou hodnotu, stejně jako mi pomáhala a pomáhá při studiu. Samozřejmě také slouží k zábavě, s čímž souvisí i to, že jedním z mých koníčků je například pátrání po historii různých kapel a žánrů.
Pro autory fantastiky nebývá běžné, aby první kniha byla i knihou poslední, takže se musím zeptat, zda už pracujete na nějakém dalším románu. A bude jeho příběh souviset se Síťařkou?
Pracuji na volném pokračování Síťařky, které se odehrává deset let po první knize. Do čela se místo Pat dostane Ronnie spolu s dalšími dvěma novými postavami, z nichž o jedné jsme mohli v Síťařce letmo slyšet. A přestože se příběh hrdinů Síťařky uzavřel, někteří z nich ještě neřekli poslední slovo.
