Jste právník a napsal jste knihu z právnického prostředí. Čtenáři budou asi přemítat, nakolik vycházíte z vlastních zkušeností. Nechal jste se inspirovat skutečným případem či případy?
Příběh Divokého obchodu je od začátku do konce vymyšlený. To platí pro hlavní dějový oblouk i pro nejrůznější mikroepizody v jeho rámci. Určitě se však dá říct, že jsem využil znalosti prostředí, ve kterém se román odehrává. Ať už je to Jesenicko, Praha, nebo prostředí advokacie, i když k tomu poslednímu bych dodal, že jde o obraz přece jen do jisté míry stylizovaný. Co se týče skutečných případů, těmi se advokát příliš inspirovat nemůže. O tom, co se dozví při poskytování právních služeb, je totiž povinen dodržovat mlčenlivost. Nezbylo mi tedy než se spoléhat na fantazii.
Zúročil jste v knize i své zkušenosti se studiem a prací v zahraničí?
Po faktografické stránce jsem trochu využil znalosti Londýna a vlastně také zkušenosti s cestováním přes jednu zemi s námi sousedící. To je, myslím, vše.
Je fotovoltaika vaším dlouhodobým bodem zájmu či specializací?
Kdepak. Pracovně jsem se s tímto tématem sice kdysi letmo také setkal, ale vybral jsem si ho hlavně z toho důvodu, že dějově nabízelo přirozenou gradaci. Ze dne na den se na trhu měnily podmínky ve výkupních cenách a v knize se tak dal jednoduše vymyslet důvod, proč některé postavy o něco rychle usilují. Myslím, že boj s časem se hodí skoro do každého příběhu, který chce být napínavý.
Proč padla volba právě na thriller? Jiný žánr vás nelákal?
Jako autora mě bavilo přidávat do děje napětí, takže thriller vznikl trochu samovolně. Měl jsem jasno v tom, že chci napsat knihu ze současnosti a román realistický. Jako čtenář však mám rád i jiné žánry.
Portrét autora: Ondřej Lipár
