O čem jsou podle tebe Pohádky ze skládky?

Řekl bych, že pří­běh má tři základ­ní pilí­ře. Prv­ní je život po živo­tě. Hrač­ka je do jis­té míry reál­ný kama­rád, hlav­ně pro dítě, kte­ré jí svou hrou vtiská­vá cha­rak­ter, myš­le­ní, duši. Dá se říct, že se z ní stá­vá živá bytost. Když se ale hrač­ka porou­chá nebo zni­čí, dospě­lí čas­to dítě upo­ko­jí slo­vy: roz­bi­la se, kou­pím ti novou, dosta­neš nové­ho kama­rá­da. A roz­bi­tý sta­rý kama­rád putu­je na sklád­ku, do Nebe hra­ček. Tady vidím dru­hý pilíř pří­bě­hu, a to envi­ron­men­tál­ní zamyš­le­ní nad tím, kolik člo­věk vytvá­ří odpa­du. Posled­ní, ovšem nej­dů­le­ži­těj­ší leit­mo­tiv kni­hy je lás­ka a kama­rád­ství. Pro­to­že jak si hra­je­me, jaké vaz­by neje­nom mezi hrač­ka­mi při hře vytvá­ří­me, tako­vé to pak máme i v živo­tě. A svět pohá­dek by měl být přá­tel­ské mís­to, kde si všich­ni navzá­jem rozumí. 

Co tě vedlo k jejich napsání?

Mám rád pří­běhy a Pohád­ky ze sklád­ky jsem napsal, když jsem měl malé děti. Vlast­ně moje děti a jejich hry mi byly inspirací.

Když jsem knížku četla jako rukopis, šly mi věty parádně do pusy. A to mě na tom bavilo. Ty jsi je původně uváděl jako loutkové představení, nemám pravdu?

I když hra­ju diva­dlo a píšu hry, Pohád­ky ze sklád­ky neby­ly čis­tě diva­del­ním tex­tem, spíš něco napůl mezi diva­del­ní for­mou a kla­sic­kým kniž­ním ruko­pi­sem, kte­rý jsem svým dětem po veče­rech pře­ří­ká­val. Po čase mě kama­rád­ka Bea­ta Bocek požá­da­la, jest­li bych něco neza­hrál na jejím fes­ti­vál­ku v Čes­kém Těší­ně, a tak jsem pod­le výňat­ku z pří­bě­hu nacvi­čil lout­ko­vé diva­dél­ko. A pár let nato se zce­la nezá­vaz­ně ozva­li z lout­ko­vé­ho spol­ku Kaca­fí­rek, jest­li by pohád­ky moh­li nastu­do­vat u nich v Chru­di­mi. To mě samo­zřej­mě potě­ši­lo. Dal­ší pokra­čo­va­ní bylo nabíd­nout ruko­pis k vydá­ní — a poslal jsem jej tobě do Hostu.

Kniha ožívá tím, že ji (si) někdo čte. Jak si představuješ čtenáře své knížky?

Jako něko­ho, kdo hle­dá klid, pokoj a pohla­ze­ní a záro­veň chce nad strán­ka­mi kni­hy tro­chu pře­mýš­let. Nebo si tře­ba vybe­re něja­kou z postav a vplu­je do ní a bude děj pro­ží­vat. A když si bude číst před spa­ním, tak že se mu budou zdát pokoj­né sny, pod­le těch slov, a taky že za těmi slo­vy bude odkrý­vat lid­skou dob­ro­tu a poro­zu­mě­ní, pro­to­že tak jsem chtěl kni­hu napsat. 

A ještě na jednu věc se musím zeptat: v knížce si kovboj bere za muže robota a oddává je Ježa právě sejmutý z kříže. Není už to trochu moc? V dětské knížce?!

Aha, to ani nevím, že je tam napsá­no, že si Kov­boj bere Robo­ta za muže. (Pozn. red.: Přes­ně takhle for­mu­la­ce v kníž­ce neza­zní, to si jen redak­tor­ka Eva Sed­láč­ko­vá zjed­no­du­ši­la :-)) Ale to je pře­ce jed­no, jest­li se berou jako muž a muž, muž a žena nebo Robot a Kov­boj. Je to jejich život a jejich vol­ba, jak být šťast­ní, a tou kníž­kou pou­ze dětem před­sta­vu­ji jejich lás­ku. Konec­kon­ců jejich sva­zek jim posvě­til i Ježa, tedy Ježíš prá­vě sun­da­ný z kří­že. A ten ve své době kázal revo­lu­ci, milo­vat své­ho bližního. 

Ano, z hle­dis­ka repro­duk­ce je snad­něj­ší sva­zek roz­díl­ných pohla­ví, ale copak je lás­ka jenom o repro­duk­ci? Pokud se Kov­boj s Robo­tem milu­jí, jsem za to šťast­ný, stej­ně jako za dal­ší part­ner­ský sva­zek z pohád­ky — mezi Méďou a paní Med­vě­do­vou. Na dru­hou stra­nu rozu­mím i lidem, kte­ří odmí­ta­jí něco jiné­ho než to, co je něko­lik tisí­ci­le­tí zaběh­nu­té a nau­če­né. V pří­bě­hu Pohád­ky ze sklád­ky jde part­ner­ství Kov­bo­je a Robo­ta ale ješ­tě dál, do budouc­nos­ti, pro­to­že Robot je zde vní­mán jako stroj, i když na bater­ky, ale s duší. 

Svět zkrát­ka vní­mám jako širo­kou pale­tu pes­t­ro­ba­rev­nos­ti názo­rů a pohle­dů na život, kte­ré zřej­mě myš­le­ním ani nejsme schop­ni pocho­pit, snad se pou­ze udi­vo­vat; a mož­ná prá­vě vidět a vní­mat a při­jmout tuto roz­ma­ni­tost, nebo ale­spoň její záblesk či útr­žek, je syno­ny­mem pro slo­vo lás­ka, ať už je to mezi Kov­bo­jem a Robo­tem v pohád­ce, nebo dvě­ma lid­mi na opač­ných stra­nách stolu.

Srdeč­ně zve­me na uve­de­ní kni­hy Mar­ka Baro­še Pohád­ky ze sklád­ky. Sou­čás­tí bude i před­sta­ve­ní pro děti se stej­no­jmen­ným názvem. Akce pro­běh­ne 20. 11. v rám­ci Noci diva­del 2021 v 17.30 ve valaš­sko­me­zi­říč­ském M‑klubu.