Krevní msta, ten název vyvolává mnoho konotací, k tomu krvavě rudá obálka. Máme se těšit na akci a brutalitu, jakou jsme u tvých young adult románů dosud neviděli?

S kaž­dým dílem tro­chu při­tvr­zu­ji. A mys­lím, že i v Krev­ní mstě se mají čte­ná­ři na co těšit. Ale netu­ším, zda je kni­ha vylo­že­ně pro fanouš­ky akč­ních pří­bě­hů, kde se vraž­dí na kaž­dém kro­ku. Asi by je to zkla­ma­lo. Pořád jde o žánr young adult fan­ta­sy a boje nejsou hlav­ní děj kni­hy. Mys­lím si, že nási­lí a bru­ta­li­tu kaž­dý čte­nář vní­má indi­vi­du­ál­ně, a co je pro jed­no­ho moc, je pro dru­hé­ho málo. Krev­ní msta je drs­něj­ší než oba před­cho­zí díly, akč­něj­ší, tem­ná a mís­ty i depre­siv­ní. Radost­né lety v obla­cích tady neče­kej­te. Půjde tam o holé živo­ty. Dra­čí měs­toPou­to stí­nu byly opro­ti ní vcel­ku komor­ní. V prv­ním díle jsme navští­vi­li Zarnu a ve dru­hém jsme spo­leč­ně zkou­ma­li pod­moř­ské hlu­bi­ny. V Krev­ní mstě pozná­te dale­ko víc míst, kte­ré dotvo­ří cel­ko­vý obraz ješ­tě­ří společnosti. 

Trilogii Dračí město dokončuješ téměř po pěti letech. Snažila ses držet si po celou dobu stejný styl a přístup k vyprávění, nebo tě naopak lákalo zaznamenat i takové změny?

Byla to dlou­há ces­ta a roz­hod­ně stá­la za to. Ačko­liv jsem se sna­ži­la držet stej­ný styl vyprá­vě­ní, zjis­ti­la jsem, že už mi zda­le­ka nesta­čí jedi­ná oso­ba jako vypra­věč. A tak jejich počet postup­ně narůs­tal. V Krev­ní mstě pro­to nabí­zím tři vypra­věč­ské linie. Kolem hlav­ních postav i ve svě­tě se toho udá­lo tolik, že jsem chví­li zva­žo­va­la, zda by nebyl lep­ší vypra­věč ve tře­tí oso­bě. Ale poda­ři­lo se mi to sklou­bit dohro­ma­dy, aby ani Krev­ní msta neztra­ti­la osob­ní nádech, kte­rý tri­lo­gie má.

V knize opět najdeme mapy i slovníček, což svědčí o tom, že máš ten svět opravdu propracovaný. Jak daleko za knihy sahá? A chce se ti ho vůbec opouštět?

Během psa­ní jsem zjis­ti­la, jak je spo­leč­nost ješ­tě­rů roz­vět­ve­ná. Prv­ní strán­ky Dra­čí­ho měs­ta jsem napsa­la v roce 2005, ten­krát ješ­tě jako povíd­ku, kte­rou jsem čet­la kama­rá­dům. A v násle­du­jí­cích letech jsem napsa­la něko­lik poví­dek a novel z ješ­tě­ří­ho svě­ta, díky kte­rým jsem obje­vi­la jejich minu­lost, sou­čas­nost i budouc­nost — tak­že vím o důle­ži­tých udá­los­tech něko­lik tisíc let zpět a něko­lik desí­tek let dopře­du od Dra­čí­ho měs­ta.

Mám i leto­poč­ty nej­dů­le­ži­těj­ších udá­los­tí. Dou­fám, že část z toho budu moct sdí­let se čte­ná­ři i mimo kni­hy. Tře­ba jako blo­go­vé člán­ky a zajímavosti.

Abych řek­la prav­du, nechce se mi ten svět opouš­tět. Pří­běh o ješ­tě­rech a dra­čích bozích není kom­plet­ní. Vždy jsem měla vizi, že to celé vyjde jako celek — a to i s dra­ky. Tri­lo­gie, jed­no­díl­né kni­hy a povíd­ky. Ale letos jsem se věno­va­la úpl­ně nové­mu magic­ké­mu svě­tu. Tak­že spíš počí­tám s tím, že to s ješ­tě­ry prostřídám.

Nelze si nevšimnout, že s každým dílem se ti zvětšoval počet stránek. Plánovala jsi to od začátku, nebo se ti příběh přirozeně rozrůstal pod rukama? Podařilo se ti doříct vše, co jsi chtěla?

Plá­no­vá­ní je moc fajn. Měla jsem plán. Tako­vý jed­no­du­chý. A pak mi pří­běh ožil pod ruka­ma a já jen fas­ci­no­va­ně při­hlí­že­la, jak mi nabý­vá na obje­mu. A dával pak mno­hem vět­ší smy­sl. Samo­zřej­mě jsem ho nene­cha­la růst jako dří­ví v lese a měla jsem styč­né body, kte­rých jsem se drže­la. Ohro­mi­lo mě, jak se ješ­tě­ří spo­leč­nost roz­růs­tá, kolik pří­bě­hů skrý­vá, tak­že jsem si spíš při­pa­da­la jako obje­vi­tel a nesmír­ně mě to bavilo. 

Zatím jsem neřek­la úpl­ně všech­no. Ale hrdi­no­vé z Dra­čí­ho měs­ta se samo­zřej­mě dočka­li závě­ru své­ho pří­bě­hu, to se nemu­sí­te bát. Zjis­ti­la jsem však, že je tam ješ­tě pří­liš mno­ho nezod­po­vě­ze­ných otá­zek. A to nejen o dra­cích a magii. 

A na závěr se nabízí otázka, která jistě nedá spát mnoha tvým čtenářům… A co draci, budou?

Krás­ná otáz­ka, moc za ni děku­ji. To, že dra­ci v tri­lo­gii Dra­čí měs­to zatím neby­li, má svůj důvod. A závaž­ný. Hrdi­no­vé dosud nemě­li mož­nost zjis­tit, co se sta­lo. Jsou pořád v pohy­bu, jde jim o život a já chtě­la zazna­me­nat ten postup­ný úpa­dek společnosti.

Jed­no však můžu v Krev­ní mstě slí­bit. Draka. Oprav­du tam potká­te draka, i když nebu­de vypa­dat tak, jak bys­te čeka­li. A dozví­te se část prav­dy, proč tu dra­ci nejsou, a odha­lí­te dal­ší tajem­ství. Tak­že vás nebu­du napí­nat věčně.