Krevní msta, ten název vyvolává mnoho konotací, k tomu krvavě rudá obálka. Máme se těšit na akci a brutalitu, jakou jsme u tvých young adult románů dosud neviděli?
S každým dílem trochu přitvrzuji. A myslím, že i v Krevní mstě se mají čtenáři na co těšit. Ale netuším, zda je kniha vyloženě pro fanoušky akčních příběhů, kde se vraždí na každém kroku. Asi by je to zklamalo. Pořád jde o žánr young adult fantasy a boje nejsou hlavní děj knihy. Myslím si, že násilí a brutalitu každý čtenář vnímá individuálně, a co je pro jednoho moc, je pro druhého málo. Krevní msta je drsnější než oba předchozí díly, akčnější, temná a místy i depresivní. Radostné lety v oblacích tady nečekejte. Půjde tam o holé životy. Dračí město i Pouto stínu byly oproti ní vcelku komorní. V prvním díle jsme navštívili Zarnu a ve druhém jsme společně zkoumali podmořské hlubiny. V Krevní mstě poznáte daleko víc míst, které dotvoří celkový obraz ještěří společnosti.
Trilogii Dračí město dokončuješ téměř po pěti letech. Snažila ses držet si po celou dobu stejný styl a přístup k vyprávění, nebo tě naopak lákalo zaznamenat i takové změny?
Byla to dlouhá cesta a rozhodně stála za to. Ačkoliv jsem se snažila držet stejný styl vyprávění, zjistila jsem, že už mi zdaleka nestačí jediná osoba jako vypravěč. A tak jejich počet postupně narůstal. V Krevní mstě proto nabízím tři vypravěčské linie. Kolem hlavních postav i ve světě se toho událo tolik, že jsem chvíli zvažovala, zda by nebyl lepší vypravěč ve třetí osobě. Ale podařilo se mi to skloubit dohromady, aby ani Krevní msta neztratila osobní nádech, který trilogie má.
V knize opět najdeme mapy i slovníček, což svědčí o tom, že máš ten svět opravdu propracovaný. Jak daleko za knihy sahá? A chce se ti ho vůbec opouštět?
Během psaní jsem zjistila, jak je společnost ještěrů rozvětvená. První stránky Dračího města jsem napsala v roce 2005, tenkrát ještě jako povídku, kterou jsem četla kamarádům. A v následujících letech jsem napsala několik povídek a novel z ještěřího světa, díky kterým jsem objevila jejich minulost, současnost i budoucnost — takže vím o důležitých událostech několik tisíc let zpět a několik desítek let dopředu od Dračího města.
Mám i letopočty nejdůležitějších událostí. Doufám, že část z toho budu moct sdílet se čtenáři i mimo knihy. Třeba jako blogové články a zajímavosti.
Abych řekla pravdu, nechce se mi ten svět opouštět. Příběh o ještěrech a dračích bozích není kompletní. Vždy jsem měla vizi, že to celé vyjde jako celek — a to i s draky. Trilogie, jednodílné knihy a povídky. Ale letos jsem se věnovala úplně novému magickému světu. Takže spíš počítám s tím, že to s ještěry prostřídám.
Nelze si nevšimnout, že s každým dílem se ti zvětšoval počet stránek. Plánovala jsi to od začátku, nebo se ti příběh přirozeně rozrůstal pod rukama? Podařilo se ti doříct vše, co jsi chtěla?
Plánování je moc fajn. Měla jsem plán. Takový jednoduchý. A pak mi příběh ožil pod rukama a já jen fascinovaně přihlížela, jak mi nabývá na objemu. A dával pak mnohem větší smysl. Samozřejmě jsem ho nenechala růst jako dříví v lese a měla jsem styčné body, kterých jsem se držela. Ohromilo mě, jak se ještěří společnost rozrůstá, kolik příběhů skrývá, takže jsem si spíš připadala jako objevitel a nesmírně mě to bavilo.
Zatím jsem neřekla úplně všechno. Ale hrdinové z Dračího města se samozřejmě dočkali závěru svého příběhu, to se nemusíte bát. Zjistila jsem však, že je tam ještě příliš mnoho nezodpovězených otázek. A to nejen o dracích a magii.
A na závěr se nabízí otázka, která jistě nedá spát mnoha tvým čtenářům… A co draci, budou?
Krásná otázka, moc za ni děkuji. To, že draci v trilogii Dračí město zatím nebyli, má svůj důvod. A závažný. Hrdinové dosud neměli možnost zjistit, co se stalo. Jsou pořád v pohybu, jde jim o život a já chtěla zaznamenat ten postupný úpadek společnosti.
Jedno však můžu v Krevní mstě slíbit. Draka. Opravdu tam potkáte draka, i když nebude vypadat tak, jak byste čekali. A dozvíte se část pravdy, proč tu draci nejsou, a odhalíte další tajemství. Takže vás nebudu napínat věčně.
