Leni, hned na začátek prozradím, že jsi původem z Pardubického kraje, v moravské metropoli žiješ přes deset let. Cítíš se v Brně doma? A je něco, co ti u nás na Moravě chybí?

Doma je tam, kde je můj muž. A moje kabelky. A boty.
Ale chybí mi lesy. Je to však stejná úroveň stýskání si, jako když mi v létě chybí sníh. Nebo ve dne noc. Momentálně mi chybí osm vánočních dárků a šest rolí balicího papíru.

Co tě zaválo do Brna a do Hosta?

Upřímně: někdy si tajně myslím, že Brno vyrostlo, abych si měla kde hezky žít. S Hostem je to podobné: když jsem před rokem a půl nevěděla co se životem, zrovna hledali technického redaktora. V inzerátu stálo: „Hledáme člověka s technickým srdcem.“ Lehla jsem si v kuchyni na zem (to dělám vždycky, když je toho na mě moc) a přemýšlela jsem o svém technickém srdci. Pak jsem zavolala svým služebně nejstarším přítelkyním a ty přemýšlely se mnou.
Naštěstí ho v Hostu při pohovoru nekontrolovali, nakonec jim stačilo moje dobré srdce.

A jak vypadá tvoje práce?

Posílám data do tisku: zjednodušeně řečeno kontroluji EAN kódy, ořezové značky, jestli nám nechybí podklady pro parciální lak a jestli všechno odpovídá tomu, na čem jsem se dříve domluvila s grafikem a tiskárnou. Pokud to tak není, vydávám se po stopě. Objektivně: moje práce je chyták. Deset chytáků v písemce o pěti otázkách.

Teď jsi asi nachytala celou řadu našich čtenářů — co je parciální lak? A co kontroluješ na EAN kódech?

Je to vrstva lesklého laku, která zvýrazní některé části grafiky. Používáme ho například na přebalech. A přebal je zase taková ta papírová záležitost, která chrání desky knihy, a kterou když sundáš, tak už ji nikdy nenajdeš.
U EAN kódů kontroluji, jestli souhlasí s číslem ISBN. A číslo ISBN s naším systémem. Nic není jen tak. Je to zkrátka chlapská práce. Dřina.

Před chvílí jsi naznačila, že se občas stane, že z tiskárny přijde něco, co tě překvapí. A to tě pak slyší celá redakce. ;-) Jaké jsou nejčastější reklamace, které s tiskárnami řešíš?

Myslím, že ve skutečnosti mě slyší i jindy. K reklamaci se uchyluji málokdy, skoro vůbec. Většina nedostatků technického rázu je v rámci výrobní tolerance. Pokud bych měla být spravedlivá, k reklamaci by občas byl můj nízký stupeň prozíravosti či bystrosti a taky nedostatečné jasnovidecké schopnosti.

Trneš u každého titulu až do momentu, kdy knížku držíš v ruce a vidíš, že přišla v pořádku?

Trnu, jasně že trnu. Vždyť ty knihy jsou i moje děti! Když přijdou nové exempláře, ani nedýchám. Myslím, že mám hrozný deficit, dýchám o polovinu méně, než bych měla. Proto mám ráda pondělí, to žádné nové tituly nechodí, takže dýchám standardně.

Ty jsi studovala grafiku. S grafiky v práci čile komunikuješ, sama ale v Hostu grafiku nevytváříš. Pracovala jsi někdy jako grafička?

Byla to jen střední a v té době se ten obor jmenoval „propagační výtvarnictví“. Moc mě to bavilo. Na vysokou jsem šla na peďák. To mě taky moc bavilo. Nikdy jsem nedělala ani jedno: první z nedostatku talentu, druhé z nedostatku odvahy. V Hostu jsem šťastná — nabízí tu správnou směsici obojího. Tvůrčí prostor dostanu a odvážná musím být maximálně obden.

Takže jsi i na pozici technické redaktorky kreativní?

Jestli jsem kreativní?! Ježišmarjá! Vždyť komunikuji s tiskárnami! I u knih, o kterých ještě netuším, jak budou vypadat, ale potřebuji vědět, kolik bude stát tisk a jestli nám je vůbec vyrobí. Nedává to moc smysl? Tak vidíš, jak jsem kreativní.

Řekni mi, co tě na tvé práci nejvíce uspokojuje?

Když po půl roce přijdu do své oblíbené brněnské kavárny: „Vyšla Bílá Voda, tak jste tady, to jsme rádi, že vás zase vidíme…“ a dostanu kafe a dort. To je pak bezmála pocit, jako když jsem někomu odoperovala srdce na hlavním nádraží.

Ze které knihy z produkce Hosta, co se zpracování po technické stránce týká, jsi měla v poslední době největší radost?

Z té, se kterou jsem měla nejmenší starost. Teď si zrovna na žádnou nevzpomenu.

A kterou knihu z Hosta bys doporučila našim čtenářům, případně kterou knihu z Hosta si chceš v nejbližší době přečíst?

Ani za nic! — ten název zní, jako kdybych ho sama vymyslela.

Jsem tak trochu smíšené zboží:
- Knihy čtu včetně tiráže a čárového kódu.
- Projevuju se bez bázně.
- Mám ráda lepíkové příšery.
- Kdybych nebyla technická redaktorka, prodávala bych podprsenky.
- Nejoblíbenější zvíře je zubr.
- Poslední film, který jsem viděla, je Můj bratranec Vinny.
- Nenosím tělové silonky.
- Neumím vařit ani zpívat.
- Velikost bot mám 40.
- Nos jsem zdědila po tátovi.
- Při čištění zubů chodím po celém bytě.
- Dávám si novoroční předsevzetí a dodržuju je.
- Mluvím u filmů v kině.
- Píšu levou rukou.
- Jsem umíněná.
- Jím ananas na pizze.
- Oblečení do práce si chystám na celý týden dopředu.

Lenka Secká