Leni, hned na začátek prozradím, že jsi původem z Pardubického kraje, v moravské metropoli žiješ přes deset let. Cítíš se v Brně doma? A je něco, co ti u nás na Moravě chybí?

Doma je tam, kde je můj muž. A moje kabel­ky. A boty.
Ale chy­bí mi lesy. Je to však stej­ná úro­veň stýs­ká­ní si, jako když mi v létě chy­bí sníh. Nebo ve dne noc. Momen­tál­ně mi chy­bí osm vánoč­ních dár­ků a šest rolí bali­cí­ho papíru.

Co tě zaválo do Brna a do Hosta?

Upřím­ně: někdy si taj­ně mys­lím, že Brno vyrost­lo, abych si měla kde hez­ky žít. S Hos­tem je to podob­né: když jsem před rokem a půl nevě­dě­la co se živo­tem, zrov­na hle­da­li tech­nic­ké­ho redak­to­ra. V inze­rá­tu stá­lo: „Hle­dá­me člo­vě­ka s tech­nic­kým srd­cem.“ Leh­la jsem si v kuchy­ni na zem (to dělám vždyc­ky, když je toho na mě moc) a pře­mýš­le­la jsem o svém tech­nic­kém srd­ci. Pak jsem zavo­la­la svým slu­žeb­ně nej­star­ším pří­tel­ky­ním a ty pře­mýš­le­ly se mnou.
Naštěs­tí ho v Hos­tu při poho­vo­ru nekon­t­ro­lo­va­li, nako­nec jim sta­či­lo moje dob­ré srdce.

A jak vypadá tvoje práce?

Posí­lám data do tis­ku: zjed­no­du­še­ně řeče­no kon­t­ro­lu­ji EAN kódy, oře­zo­vé znač­ky, jest­li nám nechy­bí pod­kla­dy pro par­ci­ál­ní lak a jest­li všech­no odpo­ví­dá tomu, na čem jsem se dří­ve domlu­vi­la s gra­fi­kem a tis­kár­nou. Pokud to tak není, vydá­vám se po sto­pě. Objek­tiv­ně: moje prá­ce je chy­ták. Deset chy­tá­ků v písem­ce o pěti otázkách.

Teď jsi asi nachytala celou řadu našich čtenářů — co je parciální lak? A co kontroluješ na EAN kódech?

Je to vrst­va lesk­lé­ho laku, kte­rá zvý­raz­ní někte­ré čás­ti gra­fi­ky. Pou­ží­vá­me ho napří­klad na pře­ba­lech. A pře­bal je zase tako­vá ta papí­ro­vá zále­ži­tost, kte­rá chrá­ní des­ky kni­hy, a kte­rou když sun­dáš, tak už ji nikdy nenajdeš.
U EAN kódů kon­t­ro­lu­ji, jest­li sou­hla­sí s čís­lem ISBN. A čís­lo ISBN s naším sys­té­mem. Nic není jen tak. Je to zkrát­ka chlap­ská prá­ce. Dřina.

Před chvílí jsi naznačila, že se občas stane, že z tiskárny přijde něco, co tě překvapí. A to tě pak slyší celá redakce. ;-) Jaké jsou nejčastější reklamace, které s tiskárnami řešíš?

Mys­lím, že ve sku­teč­nos­ti mě sly­ší i jin­dy. K rekla­ma­ci se uchy­lu­ji málo­kdy, sko­ro vůbec. Vět­ši­na nedo­stat­ků tech­nic­ké­ho rázu je v rám­ci výrob­ní tole­ran­ce. Pokud bych měla být spra­ved­li­vá, k rekla­ma­ci by občas byl můj níz­ký stu­peň pro­zí­ra­vos­ti či bys­tros­ti a taky nedo­sta­teč­né jas­no­vi­dec­ké schopnosti.

Trneš u každého titulu až do momentu, kdy knížku držíš v ruce a vidíš, že přišla v pořádku?

Trnu, jas­ně že trnu. Vždyť ty kni­hy jsou i moje děti! Když při­jdou nové exem­plá­ře, ani nedý­chám. Mys­lím, že mám hroz­ný defi­cit, dýchám o polo­vi­nu méně, než bych měla. Pro­to mám ráda pon­dě­lí, to žád­né nové titu­ly necho­dí, tak­že dýchám standardně.

Ty jsi studovala grafiku. S grafiky v práci čile komunikuješ, sama ale v Hostu grafiku nevytváříš. Pracovala jsi někdy jako grafička?

Byla to jen střed­ní a v té době se ten obor jme­no­val „pro­pa­gač­ní výtvar­nic­tví“. Moc mě to bavi­lo. Na vyso­kou jsem šla na peďák. To mě taky moc bavi­lo. Nikdy jsem nedě­la­la ani jed­no: prv­ní z nedo­stat­ku talen­tu, dru­hé z nedo­stat­ku odva­hy. V Hos­tu jsem šťast­ná — nabí­zí tu správ­nou smě­si­ci obo­jí­ho. Tvůr­čí pro­stor dosta­nu a odváž­ná musím být maxi­mál­ně obden.

Takže jsi i na pozici technické redaktorky kreativní?

Jest­li jsem kre­a­tiv­ní?! Ježiš­marjá! Vždyť komu­ni­ku­ji s tis­kár­na­mi! I u knih, o kte­rých ješ­tě netu­ším, jak budou vypa­dat, ale potře­bu­ji vědět, kolik bude stát tisk a jest­li nám je vůbec vyro­bí. Nedá­vá to moc smy­sl? Tak vidíš, jak jsem kreativní. 

Řekni mi, co tě na tvé práci nejvíce uspokojuje?

Když po půl roce při­jdu do své oblí­be­né brněn­ské kavár­ny: „Vyšla Bílá Voda, tak jste tady, to jsme rádi, že vás zase vidí­me…“ a dosta­nu kafe a dort. To je pak bez­má­la pocit, jako když jsem něko­mu odo­pe­ro­va­la srd­ce na hlav­ním nádraží.

Ze které knihy z produkce Hosta, co se zpracování po technické stránce týká, jsi měla v poslední době největší radost?

Z té, se kte­rou jsem měla nejmen­ší sta­rost. Teď si zrov­na na žád­nou nevzpomenu.

A kterou knihu z Hosta bys doporučila našim čtenářům, případně kterou knihu z Hosta si chceš v nejbližší době přečíst?

Ani za nic! — ten název zní, jako kdy­bych ho sama vymyslela.

Jsem tak tro­chu smí­še­né zboží:
- Kni­hy čtu včet­ně tirá­že a čáro­vé­ho kódu.
- Pro­je­vu­ju se bez bázně.
- Mám ráda lepí­ko­vé příšery.
- Kdy­bych neby­la tech­nic­ká redak­tor­ka, pro­dá­va­la bych podprsenky.
- Nej­ob­lí­be­něj­ší zví­ře je zubr.
- Posled­ní film, kte­rý jsem vidě­la, je Můj bra­tra­nec Vin­ny.
- Neno­sím tělo­vé silonky.
- Neu­mím vařit ani zpívat.
- Veli­kost bot mám 40.
- Nos jsem zdě­di­la po tátovi.
- Při čiš­tě­ní zubů cho­dím po celém bytě.
- Dávám si novo­roč­ní před­se­vze­tí a dodr­žu­ju je.
- Mlu­vím u fil­mů v kině.
- Píšu levou rukou.
- Jsem umíněná.
- Jím ana­nas na pizze.
- Oble­če­ní do prá­ce si chys­tám na celý týden dopředu.

Len­ka Secká