Kluci, jak říkáte své pozici? V podpisu máte sklad a expedice. Takže skladníci a expeditéři?
Jakub: Jestli máme v podpisu sklad a expedici, tak bych řekl, že jsem asi skladník. Já se za to nestydím, ta korektní označení jako expeditér nebo operátor a tak podobně mi přijdou daleko horší a směšná.
Lukáš: No tak já bych byl s dovolením rád nazýván vedoucím skladu. 😊
Jak dlouho to tu vedeš, Luky?
L: Asi tak pět let.
Tvůj táta je ředitelem nakladatelství Host. Trávil jsi prázdniny na brigádách v Hostu?
L: Jasně že jsme v tom od dětství žili. Náš první sklad byl ve sklepě u babičky v Blansku, kam jsme s bratrem nosili knihy rovnou z tiskárny.
Tam jsi tedy začal s prací skladníka?
L: Dá se to tak říct. Ale zlom nastal na brigádě zhruba před sedmi osmi lety. Z té jsem zatím neodešel. 😊
A vypracoval ses až na vedoucího skladu.
L: Začínal jsem jako skladník, na rok jsem si odskočil na sekretariát a pak, díky okolnostem, jsem se mohl vrátit do skladu, a to rovnou jako vedoucí.
Co ty, Kubo? Jak jsi přišel k práci skladníka v Hostu?
J: Žil jsem předtím v Přerově a chtěl jsem změnu — odejít do většího města, do Brna, kde jsem měl spoustu přátel, kteří dělali muziku. Chtěl jsem být u toho. Jednou po koncertě v Kabinetě Múz jsem se bavil s Jirkou Štěpánem (redaktor sci-fi a fantasy, pozn. redakce), kterého jsem znal od vidění z koncertů v Brně, a ten během rozhovoru nadhodil, že nakladatelství Host hledá skladníka a on hledá spolubydlícího. Znělo to jako zázrak — nabídka práce a bydlení přímo v Brně takhle najednou. Cítil jsem, že tohle by mohlo být ono. A pak už to šlo ráz na ráz. Při pohovoru jsem řekl, že mi nejde o peníze, a ono to vyšlo!
Dobrá taktika.
J: Dobrá taktika asi jen pro mé úspěšné přijetí. Pro mou výplatu a živobytí to už tak dobrá taktika nebyla… Ivana Motrincová (fakturace, personalistika, pozn. redakce) mi pak celkem rychle napsala, že jsem přijatý, a během měsíce jsem se přestěhoval do Brna. Bylo to v dubnu 2018.
A nakladatelství Host jsi znal?
J: Znal, už dlouho. Myšlenka, že můžu pracovat v místě, které je spojené s kulturou, pro mě byla přitažlivá, protože jsem kulturně založený člověk; dřív jsem dělal v různých fabrikách, a už jsem toho měl dost. Zároveň jsem potřeboval zaměstnání, které mi dá určitou svobodu — ve svém volnu se zabývám muzikou, což mi zabírá dost času. V Hostu potřebnou volnost mám a k tomu je tu ta nejlepší atmosféra, co jsem kdy v práci zažil.
Sklad nakladatelství se v současné době nachází na Vídeňské, dříve byl na Radlase pod redakcí. Nechybí vám větší kontakt s kolegy, necítíte se tu odstrčení?
L: Abych řekl pravdu, tak víc, než jsem si byl schopen ze začátku připustit. Člověk se s tím ale musí popasovat.
J: Já na Radlas pravidelně jezdím s knihami, takže si ten kontakt doplňuju. Ale i když jsme byli na Radlase, tak jsem nahoru do redakce moc nechodil, protože bylo ve skladu dost práce. Tehdy navíc existoval externí sklad v Heršpicích, který jsem měl na starosti, a tak jsem musel být i tam. Takže se toho u mě tolik nezměnilo.
Co všechno spadá do vašich kompetencí?
L: Chystáme distribuci, balíme poštu, sestavujeme nábytek 😊, já kromě toho pracuju s naší databází, mám na starosti komunikaci… A do toho děláme běžné skladnické práce jako přemisťování palet, úklid atd.
J: Já jsem spíš ten s tou lopatou v ruce, balím, skládám, třídím, čistím knihy, a když je třeba, zajišťuju jejich rozvoz.
L: Prostě máme na starosti veškerý fyzický pohyb s knihami.
Na serveru Vlasta.cz jsem se dočetla, že z hlediska pohybu vedete vy, skladníci, spolu s popeláři a dřevorubci žebříček nejtěžších povolání. Prý toho dost nachodíte.
J: To asi jo, náš sklad je velký jako fotbalové hřiště. Těch sedm kilometrů tu klidně nachodíš.
L: Napiš tam, že máme větší sklad než Ikea. 😊
Je to tam. No a taky toho asi dost odtaháte.
J: Jasně, to jsou kila a kila knih. Záda tím trochu trpí. A nohy na tom betonu taky.
Máte k dispozici nějaké pomůcky, které vám práci usnadňují? Mě, neználka, napadá vysokozdvižný vozík…
L: Máme tu dva elektrické posuvné ruční vozíky a dva obyčejné paleťáky pro manipulaci s paletami.
A co vám pomáhá s orientací v takto velkém prostoru?
L: Teď už máme čtečky. Dřív to byla jen naše hlava.
Čtečky jsou novinka?
L: Fungují asi měsíc. Zadáš umístění knih do systému a čtečky ti řeknou, jestli je ta a ta kniha na skladě, navrhnou ti cestu, takže jdeš na jistotu. Ale ty kilometry nachodíš stejně.
Kolik se vám sem vejde knih?
J: Nějakých 700 tisíc.
A čtete?
L: Jo, čtu. Hlavně ve vlaku. Teď už jsem teda dlouho vlakem nejel. Jinak mám rád detektivky.
J: Mě baví třeba non-fiction, kterou vybírá Zdeněk Staszek (redaktor non-fiction, pozn. redakce), ale nečtu jen knihy z Hosta.
Co jste četli naposled?
L: Naposledy jsem přečetl nejnovější sbírku od Krchovského. A teď jsem se pustil do poslední Cary Hunterové, tu mám z loňského veletrhu Svět knihy i podepsanou. Deset knih za měsíc ale nepřečtu. Když přijdu unavený z práce, dám si raději FIFU. 😊
Co že si dáš?
L: Playstation.
J: A ty se ptáš na to, co jsem četl naposledy, anebo naposledy z Hosta?
Řekni mi, co jsi četl z Hosta! Ale ať je to něco, co se ti líbilo. 😉
J: Z Hosta jsem teď dočetl Grandhotel nad propastí o frankfurtské škole, to byl zážitek. Taky jsem přečetl Manifest za tmu. V poslední době se snažím číst knihy, ze kterých se něco dozvím, někam se posunu, nepotřebuju se u čtení bavit. Ale to se třeba časem zase změní a sáhnu po nějaké detektivce.
Kluci, a děláte svou práci rádi?
L: Na základce jsem si nemyslel, že budu dělat tohle. Na druhou stranu ta práce dokáže být i celkem zábavná.
J: No, není to můj dream job. Ale protože se chci naplno věnovat muzice, která mě zatím neuživí, tak jsem šel do kompromisu. A musím říct, že Host nabízí nejlepší ze všech kompromisů. Není to sice tvořivá práce, nemůžu říct, že by mě úplně bavila, dělám ji však s čistým svědomím a nejlíp, jak dokážu. A hlavně vím, že pracuju s knihami, a ne třeba se zbraněmi, což mi dává smysl. Uvědomit si, že to, co děláš, má nějaký smysl, mi při této práci pomáhá. Protože vydržet tu rutinu, kdy nic netvoříš, nejsi kreativní, je někdy psychicky náročné.
Luky, tobě nechybí kreativita?
L: Docela jo, ale občas se objeví nějaký projekt, který tě z té rutiny vytrhne. Ať už to byly čtečky, nebo stěhování skladů.
A jak vám to spolu klape?
L: My se tu v tom skladě zas tak moc nepotkáváme. 😁 Jinak je to pohoda.
J: Máme tu takovou komorní atmosféru. Než se rozpovídáme, trochu nám to trvá. S Lukášem jsem každopádně spokojený. Za mě dobrý vedoucí. Nejlepší, jakého jsem zatím měl.
Řekněte mi ještě na závěr, co vás kromě muziky a FIFY baví?
J: Mám rád koprovku.
A umíš si ji uvařit?
J: Jo, ale nevařím ji.
Ovšem v dnešní době si na ni skoro nikam nezajdeš!
J: Na francouzské brambory a další českou klasiku musíš jedině do jídelny.
Teď jsi mi připomněl školní špenát.
J: Jo, ten rozmražený rozemletý špenát. Mám ho doteď raději než listový. Jiný nechci!
Luky, co na sebe prozradíš ty?
L: Koprovku mám taky rád. 😊 A mám zvíře, Karlu.
Na dveřích máte napsáno Pozor, pes. Kde je Karla?
L: Karla je doma. Aby neštěkala do rozhovoru. Jinak sem ale chodí celkem často. A co tak ještě ve volném čase dělám? Chodím na Zbrojovku prodávat šály ve fanshopu, sportuju a občas si zajdu do divadla.
