A co Martin Stöhr jako redaktor? Byl hodný?
Martin Stöhr byl fantastický. Nešlo mi o to, aby byl hodný, ale aby vznikla dobrá knížka. Takže jsem byla vděčná za všechny jeho postřehy a podněty. Text jsem nejdřív konzultovala i s Petrem Borkovcem, který byl mým mentorem.
V čem pro tebe bylo psaní románu nové?
Nové bylo udržet v sobě tak velké množství textu soudržné stylem i obsahem. Neotvírat si příliš mnoho dveří. Neztratit se. Žít to, co píšu, a přitom fungovat v běžném životě.
Trochu si to asi dokážu představit. Jak jde ale takový ponor dohromady s výchovou malé dcery? Ptám se proto, že některé autorky našeho nakladatelství začaly psát na mateřské, podle mě to ale musí být hodně těžké…
Je pravda, že jsem také začala něco jiného než poezii psát až na mateřské. Tehdy to byla populárně-naučná kniha Města zdí, později Nemísta měst. Teď už je Elišce osm let, takže je to mnohem jednodušší, ale i tak nestačím přepínat ze světa fikce do reality dost rychle a na naší domácnosti je to občas znát.
V knížce se dotýkáš stavu současné výtvarné (nebo i obecně umělecké scény), zaměřuješ se na téma srozumitelnosti. Chceš knihou otevřít nějakou diskusi, hájíš nějakou stranu barikády? Nebo prostě jen zkoumáš téma?
Současné umění je v knize nahlíženo postavou malířky Petry. Umění je zrcadlem společnosti a Petra je zase zrcadlem umění. Nejsem ani na jedné straně barikády, ale je pro mě nesmírně zajímavé obě ty strany pozorovat a zkoumat. A kdyby to vyvolalo i nějakou diskusi, budu jedině ráda.
Takže to je i trochu apelativní kniha? Nemyslím to zle, naopak. Někteří lidé tě znají i jako slamerku, nedávno jsi nahrála píseň s ostře protiputinovským tónem, diskuse se nestraníš, spíš bych řekl, že i Nemísty měst jsi nějak formovala názor…
Angažovaná není. Základem je příběh, dilema současného umění je tam k nalezení asi spíš podprahově. Pohled Petry se s mým názorem neshoduje. Moje uvažování záměrně v knize není, ale jednotlivé postavy svým jednáním mohou klást otázky, aby si odpověď našel každý sám.
Současné umění mi připadá pro publikum hodně složité, tedy myslím tím to, co se dělá na školách.
Sami studenti mi říkají, že je nesmírně složité. Někdy mám pocit, že tomu rozumějí jen sami autoři, pokud vůbec. Zajímá mě, kam má tato nesrozumitelnost vést. Estetika bez obsahu mě neuspokojuje, přehnaná složitost ale také ne. Ono je pak totiž jednoduché skrýt za složitost nepovedené dílo. Na druhou stranu malba je jen jedním z mnoha médií, po kterém lze sáhnout. Umělecký akt začíná právě volbou patřičného média.
To je mi jasné, i já moc dobře vím, že to, o čem píšu, si samo říká o formu, jakou o tom psát. Vracím se k tvému románu: tomuhle tématu by tedy byl slam málo?
Počkat — to by stálo za zkoušku! A pokud se do toho pustím, najdeš takový slam na mém YouTube kanále, hned za protiputinovským rapem.
V knize proti sobě stavíš umělecký svět a svět konzumu, umělecký svět proti supermarketu. Jak ti ten výzkum vychází? Mohou se ty dva světy vzájemně prostupovat?
Je mnoho umělců, kteří svými díly na konzum reagují, opačně to ale nefunguje. Svět supermarketu má pouze ekonomické cíle, žádné jiné.
To je ale vlastně zvláštní, protože pro spoustu lidí je supermarket potravou, opravdovou i přeneseně, mnozí tam tráví rádi i volný čas, neděle. Co s tím? Zbavíme se někdy supermarketů, nebo myslíš, že se mohou časem i nějak reformovat?
Lidé tráví neděle v obchodních centrech, supermarkety mají ještě jiný charakter. V obchodních centrech najdeme dětské koutky, kavárny, někdy dokonce i galerie. Supermarkety jsou takzvaní tahouni — kotvy— center a jejich tlak na výdělečnost je mnohem vyšší než u obchoďáků. Znám jednu bývalou vedoucí supermarketu, která z práce odešla, protože už ten tlak na výkon a ekonomické cíle nemohla snést. Přitom by stačilo málo — trochu slevit z požadavků. Vnést do provozu víc lidskosti a ohledu.
Sám jsem v supermarketu pracoval a byl to docela otřesný zážitek, který mě formoval třeba po stránce nakládání s jídlem v domácnosti. Obohatí taková zkušenost tvou hrdinku Petru taky něčím, nebo ji jen ničí?
Ne že by si Petra v tom prostředí nedokázala najít nějakou skulinu pro fantazii, v principu ji to ale ničí.
Předpokládám, že práce tam je pro ni nutností. Změní se to v knize nějak? Nechci prozrazovat příliš…
Změní se to. Ale jak, to už prozrazovat nebudu. :)