Hotové postavy mi usnadnily práci

Mimořádně oblíbená spisovatelka Petra Soukupová vydává novou knihu Věci, na které nastal čas. Využila v ní už dříve napsaných povídek a nový příběh zasadila do prostředí rodiny, která se v jejích povídkách občas objevuje už od roku 2014. Čtenáři tak v knize znovu najdou Alici a Richarda, rodiče, kteří spolu žijí už sedmnáct let. A taky dvě děti, Káju a Lolu. Rodinný stereotyp ale v novém románu v povídkách nabourá někdo další…

Viktorie Hanišová: Jsem ekolog kazatel

Po třech románech s tíživými tématy vyvěrajícími ze soužití matek a dcer vydává Viktorie Hanišová knihu podobně tíživých povídek. Čtenáři je zatím hodnotí velmi pozitivně a kniha sbírá body i mezi kritiky. V téže chvíli se však autorka chystá na výrazné ukročení ze své dosavadní spisovatelské dráhy. Na jaře jí vyjde kniha třinácti portrétů městských osobností, které se snaží ve městě udržitelně využívat půdu a chovat se šetrně k životnímu prostředí. Kniha bude dalším dílem v nové edici Klimax nakladatelství Host.

Lidé jsou pořád stejní, mění se jen kulisy, říká Jiří Padevět

Každý říjen si připomínáme výročí vzniku samostatné československé státnosti. A rokem 1918 začíná i nová kniha Jiřího Padevěta Republika, která historii státu do roku 1989 připomíná v sedmdesáti třech povídkách.

Příběhy dělají člověka člověkem, říká Vojtěch Rauer

Už v sedmnácti letech začal psát příběh, který se mohl stát skoro každému klukovi. Vyprávění, v němž nechybí klubovna, první cigareta, srkání piva, první překvapivá blízkost, pomsta ani neštěstí, nakonec Vojtěch Rauer napsal za pouhý měsíc. Další dva roky mu ale trvalo, než se k němu vrátil, dokončil ho a poslal do nakladatelství. „Bylo v něm něco pro mě až moc osobního,“ přiznává.

Zajímají mě lidé bojující se zlem

Loni vydal Miloš Doležal knihu dokumentárních povídek Čurda z Hlíny. Letos přidává další tři příběhy v novince Do posledních sil. Hlavní postavou ústřední povídky je malíř a spisovatel Josef Čapek a poslední období jeho života za protektorátu. Doležal znovu popisuje boj dobra se zlem, tentokrát ale z jiného úhlu. „Součástí příběhů Čurdy a dalších konfidentů gestapa byli jejich protivníci, čeští vlastenci a odbojáři. V téhle knížce jsem perspektivu obrátil, hlavní protagonisté jsou lidé, kteří se s totalitním režimem rvali, bojovali proti němu či se z jeho chapadel vysoukali, ale současně jsem dohledal i konkrétní tváře a osudy spoluviníků smrti Josefa Čapka, parašutisty Vladimíra Hauptvogela či lidických dětí v Lodži,“ vysvětluje Doležal.

Knihy o cukrovarnictví jsem si půjčovala jediná

Jakuba Katalpa vydává román Zuzanin dech, syrovou knihu o milostném trojúhelníku i jizvách, které na lidských duších zanechávají „velké dějiny“. Příběh začíná v době, kdy jsou hlavní postavy dětmi. Ve třicátých letech minulého století je ještě vše snadné a sladké jako cukr z cukrovaru, kde se děj knihy odehrává. Pak ale přichází německá okupace, dospívání a nevyhnutelné okolnosti, které všechno mění. Okolnosti letos odsunuly i vydání knihy, původně totiž měla vyjít na jaře. „Kniha vznikala necelé dva roky. Zhruba půl roku mi trvaly rešerše. Těšila jsem se, že vyjde v dubnu, protože všechny mé knihy vždycky vycházely na podzim. Jenže přišel koronavirus a vydání se posunulo, právě na podzim. Asi je to osud,“ říká Jakuba Katalpa.

Poslední dobou zjišťuji, že se obejdu i bez zločinů

Michal Sýkora vydává novou knihu povídek s názvem Nejhorší obavy. Ve třech jejích detektivních povídkách se na scénu vrací i jeho nejoblíbenější postava, vyšetřovatelka Marie Výrová. V rozhovoru k právě vydané knize ale přiznává, že jako autor svět detektivek spíše opouští. „Dřív jsem používal detektivní zápletku jako jakýsi „věšák“, na který jsem mohl portréty lidí nebo kritický náhled na nějaké aspekty současného života funkčně „zavěsit“, poslední dobou ale zjišťuji, že se obejdu i bez zločinů,“ říká oblíbený autor. Jedním dechem ale dodává, že ani v budoucnu jeho čtenáři o Marii Výrovou nepřijdou.

Písmo je DNA naší civilizace

Literární vědec a kritik Jiří Trávníček vydává novou knihu. Trochu odlehčenější než jiné; kniha navíc zaujme poutavým designem. Kulturní vetřelec je kalendáriem, mapou večírku, který se málem nekonal: „Když vezmeme dějiny lidského rodu, tak 97 % veškerého času, který trávíme na planetě, jsme se obešli bez písma a čtení. Přirovnal bych to k party, na níž už se zvedají židle, kasíruje se, ale na poslední chvíli se tam vetře čtení — a najednou vše dostane úplně jiný a nový směr a zdá se, že večírek bude ještě bujaře pokračovat, ale už po čertech jinak,“ vysvětluje Jiří Trávníček.

V dospívání se střetávají existenciální otázky s až úsměvnou nablblostí

Kristině Májové vychází první kniha s názvem O ostatních nevím nic. Čtenáře zavádí do světa splněných přání, která ale mohou být i děsivá. „Jako malá jsem přání milovala. Když padala hvězda nebo se sfoukával dort; měla jsem radost, když mi vypadla řasa — máma mi říkala, ať do ní fouknu a něco si přeji. Občas jsem si nějakou i vytrhla, protože přání byla spousta. Teď už se asi vejdu do těch, která jsou předtištěná na přáníčkách — štěstí, zdraví, spokojenost,“ říká mladá spisovatelka.

To rozhodnutí proběhlo v sedle kola mezi baobaby v Senegalu

Když před pár lety vyrážel v sedle kola z jihočeských Prachatic do Afriky, netušil, že své zážitky jednou sepíše. Letos v červnu však Tadeáši Šímovi vychází kniha Na kole přes Afriku. Ta zdaleka není jen záznamem jeho cest, ale i meditací o touze po pohybu, o boji se strachy a předsudky. „Už jako malý jsem chtěl psát knihy. Ale že budu psát v Africe a ještě k tomu na kole, na to bych si nevsadil,“ říká.

Prajzština je i můj rodný jazyk

Nová kniha Petra Čichoně Lanovka nad Landekem vychází devět let po jeho předchozí knize Slezský román. Už z názvu vyplývá, že se jejím prostřednictvím spisovatel a básník Čichoň vrací do důvěrně známého prostředí a zkoumá jeho identitu. A to i prostřednictvím jazyka, jímž je román částečně psán. Kniha, která čtenáře v téměř detektivním příběhu zavede do možné blízké budoucnosti, je přitom inspirovaná i skutečnými událostmi. „Inspiroval mě vzdáleně děsivý příběh z opolské oblasti z roku 2014 — zavraždění starosty Dietera Przewdzinga, starosty města Zdzieszowice. Byl zabit podobným způsobem jako má hrdinka. Pokud vím, vražda nebyla vyjasněna,“ říká Petr Čichoň.

Jako muž jsem stál na straně Marie ve všem, co v nové knize řeší

Jednou z nejočekávanějších knih letošního jara je novinka Jiřího Hájíčka Plachetnice na vinětách. Děj románu se odehrává v Praze, později ale i v Českém Krumlově. Spisovatel se tak znovu vrací do jižních Čech, svého domovského prostředí, které je i dějištěm jeho oblíbených vyprávění. Stejně jako v Rybí krvi je hlavní postavou žena.