Michal Sýkora vydává novou knihu povídek s názvem Nejhorší obavy. Ve třech jejích detektivních povídkách se na scénu vrací i jeho nejoblíbenější postava, vyšetřovatelka Marie Výrová. V rozhovoru k právě vydané knize ale přiznává, že jako autor svět detektivek spíše opouští. „Dřív jsem používal detektivní zápletku jako jakýsi „věšák“, na který jsem mohl portréty lidí nebo kritický náhled na nějaké aspekty současného života funkčně „zavěsit“, poslední dobou ale zjišťuji, že se obejdu i bez zločinů,“ říká oblíbený autor. Jedním dechem ale dodává, že ani v budoucnu jeho čtenáři o Marii Výrovou nepřijdou.

Literární vědec a kritik Jiří Trávníček vydává novou knihu. Trochu odlehčenější než jiné; kniha navíc zaujme poutavým designem. Kulturní vetřelec je kalendáriem, mapou večírku, který se málem nekonal: „Když vezmeme dějiny lidského rodu, tak 97 % veškerého času, který trávíme na planetě, jsme se obešli bez písma a čtení. Přirovnal bych to k party, na níž už se zvedají židle, kasíruje se, ale na poslední chvíli se tam vetře čtení — a najednou vše dostane úplně jiný a nový směr a zdá se, že večírek bude ještě bujaře pokračovat, ale už po čertech jinak,“ vysvětluje Jiří Trávníček.

Kristině Májové vychází první kniha s názvem O ostatních nevím nic. Čtenáře zavádí do světa splněných přání, která ale mohou být i děsivá. „Jako malá jsem přání milovala. Když padala hvězda nebo se sfoukával dort; měla jsem radost, když mi vypadla řasa — máma mi říkala, ať do ní fouknu a něco si přeji. Občas jsem si nějakou i vytrhla, protože přání byla spousta. Teď už se asi vejdu do těch, která jsou předtištěná na přáníčkách — štěstí, zdraví, spokojenost,“ říká mladá spisovatelka.

Když před pár lety vyrážel v sedle kola z jihočeských Prachatic do Afriky, netušil, že své zážitky jednou sepíše. Letos v červnu však Tadeáši Šímovi vychází kniha Na kole přes Afriku. Ta zdaleka není jen záznamem jeho cest, ale i meditací o touze po pohybu, o boji se strachy a předsudky. „Už jako malý jsem chtěl psát knihy. Ale že budu psát v Africe a ještě k tomu na kole, na to bych si nevsadil,“ říká.

Nová kniha Petra Čichoně Lanovka nad Landekem vychází devět let po jeho předchozí knize Slezský román. Už z názvu vyplývá, že se jejím prostřednictvím spisovatel a básník Čichoň vrací do důvěrně známého prostředí a zkoumá jeho identitu. A to i prostřednictvím jazyka, jímž je román částečně psán. Kniha, která čtenáře v téměř detektivním příběhu zavede do možné blízké budoucnosti, je přitom inspirovaná i skutečnými událostmi. „Inspiroval mě vzdáleně děsivý příběh z opolské oblasti z roku 2014 — zavraždění starosty Dietera Przewdzinga, starosty města Zdzieszowice. Byl zabit podobným způsobem jako má hrdinka. Pokud vím, vražda nebyla vyjasněna,“ říká Petr Čichoň.

Jednou z nejočekávanějších knih letošního jara je novinka Jiřího Hájíčka Plachetnice na vinětách. Děj románu se odehrává v Praze, později ale i v Českém Krumlově. Spisovatel se tak znovu vrací do jižních Čech, svého domovského prostředí, které je i dějištěm jeho oblíbených vyprávění. Stejně jako v Rybí krvi je hlavní postavou žena.

Těsně před vyhlášením nouzového stavu v souvislosti s nebezpečím nákazy koronavirem vyšla mimořádná kniha povídek, do níž přispěli autoři nakladatelství Druhé město a Host. Jejím iniciátorem byl historik Michal Konečný, který do ní sám jednu povídku napsal a přidal i vynikající předmluvu. Ta čtenáři představí pohnutou historii brněnského Cejlu a jeho okolí a přiblíží mu, proč příběhy Krvavého Bronxu začínají právě tam.

Její románový debut Šalina do stanice touha slibuje, že přiveze do české literatury pořádnou dávku humoru. Je o mladých lidech, kteří touží po úspěchu. A hledají ho v Brně, kde mladá autorka Iva Hadj Moussa před lety studovala.

Jeho kniha Slepé skvrny, která vyšla v polovině ledna, už vzbudila nejen v českých médiích pořádný ohlas a úspěšná je i mezi čtenáři. Sociolog Daniel Prokop se v ní zaměřil na popis nejpalčivějších problémů dneška, jako je vysoké danění práce, komplikace ve školství, vzestup populismu a podobně. Nestojí však stranou, naopak navrhuje řešení, které by bylo dobré přijmout, aby se situace mohla zlepšovat. Navzdory tomu, že mnoho popisovaných problémů česká společnost dlouhodobě efektivně neřeší, zůstává Prokop optimistou.

Petra Dvořáková je na vlně. Na podzim jí vyšel román Chirurg, jehož prostřednictvím čtenáře zavedla do prostředí nemocnice na periferii a konfrontovala je s příběhem lékaře Hynka Grábla. Ani ne po půl roce přichází s další pozoruhodnou prózou tentokrát s názvem Vrány.

Petra Soukupová patří k nejúspěšnějším domácím spisovatelkám, v České republice se dosud prodalo přes sto tisíc výtisků jejích knih. Prózy Petry Soukupové byly přeloženy do deseti jazyků. Píše pro děti i pro dospělé. Nyní vydává nový příběh s názvem Klub divných dětí. Katka, Mila, Franta a Petr jsou divní, nebo si to o nich alespoň myslí ostatní. Na začátku se ani nekamarádí, ale později spolu naplánují útěk z domova a zažijí nezapomenutelné příhody. A právě o nich vypráví novinka Soukupové. „Čím dál víc mám pocit, že je vlastně i pro rodiče. Aby třeba trochu víc porozuměli svým divným dětem,“ říká uznávaná autorka, která za své knihy získala řadu ocenění, například Cenu Jiřího Ortena za prvotinu K moři nebo Magnesii Literu v kategorii Kniha roku za soubor tří rozsáhlých povídek s názvem Zmizet.

Ve své druhé knize s názvem Zelené pokoje zavádí známý zahradní architekt Ferdinand Leffler čtenáře do prostorů, které lákají k životu a návštěvám bez ohledu na roční dobu.