Viktorie Hanišová dostala po vydání sbírky povídek Dlouhá trať nápad: opustit na chvíli dráhu uznávané prozaičky a překladatelky a vyzkoušet si něco dalšího. Uprostřed pandemie se pustila do rozhovorů s lidmi, kteří se snaží žít udržitelně ve velkých městech — a nejen to, třeba se i starat o prostředí kolem sebe a zakládat projekty, u nichž není hlavním kritériem jen co nejnižší cena výrobků, ale i jejich příběh. „Mou snahou bylo připojit se k proudu, který tyhle projekty zná a představuje je dalším lidem. To povědomí ještě není příliš velké,“ říká spisovatelka, která své rozhovory shrnula do knihy Beton a hlína.

Tomáš Boukal je mezi čtenáři, kteří se zajímají o národy žijící v divočině odlehlých částí Ruska, pojmem. Národu Mansů se věnuje dlouhodobě a jejich kulturu už přiblížil v několika knihách. Teď mu vychází kniha Cesta mrtvých, v níž materiály sesbírané za poslední roky románově zpracoval a v níž českému čtenáři přibližuje drama, které se v odlehlých částech Ruska odehrává. „Ten příběh si to vynutil. Už když jsem pádloval po řece zpět do civilizace, byl jsem si skoro jistý, že to musím napsat,“ vysvětluje.

Herec a scenárista Matěj Dadák vydává po dlouhé pauze svou druhou knihu, která se jmenuje Muž bez jazyka. Stejně jako jeho první kniha Horowitz zavádí čtenáře do spisovatelského světa, který je ale jen kulisou pro vyprávění něčeho podstatnějšího. „Asi nejspíš píšu o úzkosti z konce starého světa. Mizí nám před očima a téměř se to nedá ovlivnit. A děsí mě sílící vliv takzvané korektnosti,“ říká Matěj Dadák. Být hercem a spisovatelem je podle něj ideální spojení, obě role si vzájemně pomáhají.

Martina Leierová vydává knihu Tohle město, tahle řeka. A říká, že postavy, které v ní vystupují, zná každý z nás. Kniha o hledání perspektivy, z níž můžeme nahlížet na naše životy, vznikala s přestávkami dva roky a vychází čtyři roky po autorčině prvním románu Dům s vypůjčeným výhledem. „Věnovala jsem se za tu dobu i jiným projektům. Hlavně Římu. Fascinuje mě a myslím, že v člověku probouzí novou formu citlivosti,“ popisuje autorka, s níž jsme se ale bavili i o její novinářské práci a o tom, jak prožívala karanténu v Itálii.

Alena Mornštajnová vydává svůj pátý román Listopád, který si pohrává s myšlenkou, co by se stalo, kdyby události v roce 1989 vedly k jinému vývoji v naší zemi a totalita pokračovala. Je to příběh, který se u nás sice neodehrál, ale v různých podobách se pořád může dít v jiných zemích světa. Nejoblíbenější česká spisovatelka v nové knize vypráví mimo jiné i o tom, jak bolestivé může být odloučení. Její kniha přitom vznikala v době pandemie, kdy si odloučení každý z nás zažil na vlastní kůži.

Po patnácti letech od prvního vydání znovu vychází kniha Peníze od Hitlera spisovatelky Radky Denemarkové. Když vyšla poprvé, nekompromisně otevřela do té doby tabuizovaná témata českých dějin, o nichž se teď i díky ní mluví. Později začal román rezonovat v zahraničí, žít svůj život v různých světových jazycích a spoluvytvářet nové interpretace a příběhy. Přečtěte si rozhovor, v němž se Radka Denemarková ohlíží do období, kdy knihu psala, a popisuje, jaké jsou výzvy pro naši současnost.

Vychází kniha Sedimenty Diagnózy Wellnes, příběh preppera Oktobrina, který se vydal prozkoumávat doly na potašovou sůl, proměněné v luxusní sanatorium. Předstíral chorobu, aby se dostal stovky metrů pod zem, kde chtěl najít vhodné prostředí pro přečkání konce světa. Příběh, který v sobě zahrnuje i otázky týkající se přístupu každého z nás k palčivým environmentálním problémům, se zrodil jako nápad kolektivu autorů na brněnské FaVU. A celý projekt — samozřejmě kolektivně — v našem rozhovoru blíže představují Bernardeta Babáková a Pavel Sterec, kteří měli jeho vedení na starost.

Loni v karanténě Bianca Bellová prohrabávala šuplíky a na sociální sítě začala umisťovat starší vydané i zatím neznámé povídky, napsané v poslední dekádě. Ohlasy byly velké. Většina čtenářů a fanoušků se k nim ale dostat nemohla. I proto vznikla kniha Tyhle fragmenty, která je nabídne čtenářům letos v březnu a je jedním z titulů nabízených i při Velkém knižním čtvrtku. Ve stejné době vyjde i dotisk Mrtvého muže, druhé autorčiny knihy z roku 2011.

Luboš Větříšek vydává svou prvotinu, knihu s lapidárním názvem Dva roky v hajzlu. Vrací se v ní k tomu, co prožil při povinné vojenské službě. Vadí mu totiž, že doba, která byla pro mnohé plná utrpení, ponižování a bolesti, byla zobrazována úplně jinak. „Reálné popisy toho, co jsem zažil, jsem viděl ve zlomcích jen ve filmu Žiletky s Filipem Topolem anebo v Pelcově trilogii A bude hůř. Pro hodně lidí je to trauma, další řada lidí na to vzpomíná s nostalgií. Takže vím, že tou knihou tak trochu kopu do vosího hnízda,“ říká spisovatel ze Strážnice.

Jedna z nejoblíbenějších českých spisovatelek současnosti Alena Mornštajnová vydá 15. dubna svůj pátý román s názvem Listopád. Předchozí knihou Tiché roky se jí přitom podařilo navázat na úspěch slavného románu Hana. Knihy si drží vysoké hodnocení čtenářů a prodalo se jich dohromady bezmála 300 tisíc. I s předchozími tituly Slepá mapa a Hotýlek už spisovatelka z Valašského Meziříčí prodala přes 425 tisíc knih.

Svůj první rukopis napsala Klára Aycox za tři měsíce a hned po dopsání posledního slova ho poslala do světa. Měla štěstí. Nakonec z něj vznikla kniha Pech, která přináší milovníkům detektivních zápletek svěží vítr ze severu. Děj tří příběhů, jež v knize propojuje postava vyšetřovatele Pecha, se totiž odehrává na Liberecku a Jablonecku, v místech, kde autorka žije. U trati linky č. 11, nejdelší meziměstské tramvajové trati v Česku.

Po letech bádání vydává profesor filmové vědy Jiří Voráč knihu, která se zabývá exilovým obdobím scenáristy a režiséra Vojtěcha Jasného, jedné z nejvýznamnějších postav české poválečné kinematografie. Přibližuje v ní, jak se autor nezapomenutelných filmů Všichni dobří rodáci nebo Až přijde kocour adaptoval na nové prostředí, a dotýká se i kontroverzních témat.