Sociolog Pavel Pospěch se ve své novince vydává na zvláštní výpravu. Čtenáře své knihy Neznámá společnost totiž nezavádí do exotických krajin, ale do České republiky dneška. Státu, který se v něčem podobá těm okolním, jeho obyvatelé ale ze všeho nejvíc touží být sami sebou, mít vlastní bazén a u toho si vyprávějí vtipy o frontách na banány. Pospěch tyto symptomy popisuje z odstupu a ukazuje, že i touze po autenticitě jsme se vlastně dlouho učili.

Hudební publicista Pavel Klusák vydává dlouho očekávanou knihu, která je prvním nezávislým portrétem naší největší zpěvácké legendy. Karel Gott, hvězda první velikosti, si na svém veřejném obrazu velmi zakládal a důsledně ho pomáhal spoluvytvářet. K některým událostem ze svého života se tak cíleně nevracel. Klusák tyto kapitoly znovu otevírá, analyzuje je a představuje „božského Karla“ jako člověka, který chtěl ze všeho nejvíc zpívat — ale musel tomu mnohé obětovat.

Dita Táborská opustila svět Malinky a Běsy a ve svém třetím románu Černé jazyky využila znalost prostředí, o němž říká, že se stalo jejím domovem. Vypráví v něm příběh Tchajwance Baa a jeho rodiny, ve kterém se zrcadlí charakter těžce zkoušeného ostrova a traumata předků, sahající hluboko do minulosti.

Spisovatelka Petra Klabouchová se vrací ke kořenům. Její nová kniha Prameny Vltavy se totiž odehrává v kulisách osudů, které sama slýchala už jako dítě. Detektivní příběh ze současnosti začíná nálezem těla studentky vimperského gymnázia uprostřed šumavských kopců. Čtenáře ale postupně konfrontuje i s historickým pozadím událostí, které se na Šumavě v pohnutém dvacátém století skutečně odehrály. Koncentrační tábor Prameny Vltavy totiž opravdu existoval…

Lidmila Kábrtová vydává svou třetí knihu, román Čekání na spoušť. Jeho děj se odehrává během sedmdesáti let a každý z osmi příběhů vnáší do děje vlastní náhled a příspěvek k celkovému vyznění, který knihu mění v kroniku míjení. Román ohledává, jak zdánlivě nedůležitá rozhodnutí jedněch působí na životy druhých a jak i zdánlivě nenápadné události mohou ovlivnit někoho, o kom to vůbec netušíme.

Vychází kniha Znamení neznámého. Spisovatel Jan Němec a novinář Petr Vizina v ní prostřednictvím devíti rozhovorů přibližují čtenářům zkušenosti s vnitřní proměnou lidí, kteří hledali sami sebe a přitom našli daleko víc. Ptali se třeba kněze, malíře, muzikantky, básníka, ekologa, filosofky, ale i opata zenového kláštera. Příběh každého z nich je jiný. Ale dotek neznámého je spojuje.

Zeptej se ďábla. Tak se jmenuje v pořadí čtvrtá kniha spisovatele Michala Vrby, který byl před dvěma lety nominován na cenu Magnesia Litera za svou sbírku povídek Kolem Jakuba. Příběh Františka Horáka s přezdívkou Rudej vztek začíná na konci socialismu, vrcholí ale v dnešních dnech. „Své postavy potřebuji vystavit něčemu nečekanému, mezním situacím. Historie je jen vedlejší efekt. Až mi přinese inspiraci téma ze současnosti, napíšu ho,“ říká Michal Vrba.

Na konci srpna vyjde nový román Simony Bohaté Klikař Beny. Jeho děj je zasazen do prostředí dělnických kolonií, které mizí z map našich měst. A stejně jako autorčina předchozí kniha Všichni sou trapný zavede čtenáře na okraj socialistické společnosti. „Všechny mé postavy žijí v současnosti. Ale jejich minulost je součástí jejich každodennosti,“ říká autorka.

Aleně Mornštajnové se podařilo na české poměry něco nevídaného: prodala už přes půl milionu svých knih. Kromě bestselleru Hana, jehož se dosud prodalo téměř dvě stě tisíc kusů, se na tom významně podílí už i letošní novinka Listopád. Té jsme v prvním nákladu vytiskli sto deset tisíc kusů. A větší část nákladu už mají čtenáři doma.

Kniha Démon ze sídliště je příběhem šestnáctiletého Šimona, který hledá sám sebe v nudném a pokryteckém světě dospělých. Středem jeho vesmíru je blackmetalová kapela, v níž hraje se svými kamarády a která má být temnější než noc. Jednou si k nim v hospodě přisedne tajemný muž jménem Sorat, s nímž se společně pokusí vyvolat ducha zemřelé dívky. Spisovatelka Iva Hadj Moussa v knize barvitě popsala temné období dospívání, kdy se člověk musí vymezit vůči všemu, co ho obklopuje. „Člověk neví, co se sebou, neví, co se děje, přitom na sobě ale pořád nevědomky pracuje. Je to zásadní období,“ říká.

Petr Šesták vydává román s názvem Kontinuita parku, příběh Josefa, který se po letech studií ve velkém městě a životě v zahraničí na cestách vrací do rodného města, aby tam působil jako středoškolský učitel. A zjišťuje, že i když je městečko v pohraničí malebné, je pořád stejným maloměstem, jak ho znával. Josefův příběh je zároveň exkurzí do života mladého člověka, který se ocitl v mezeře mezi životem v normalizaci a kapitalismem, a reflektuje i vpád nových technologií. „Jaké budou mít následky, to se teprve projeví. Když nic nenapadlo nás, jako děti jsme si celé odpoledne vydrželi šťourat klackem v zemi. V mozku se nám dělo asi něco jiného než při rolování na Instagramu. Ale teprve čas ukáže, jaké to bude mít důsledky,“ říká Šesták.

Viktorie Hanišová dostala po vydání sbírky povídek Dlouhá trať nápad: opustit na chvíli dráhu uznávané prozaičky a překladatelky a vyzkoušet si něco dalšího. Uprostřed pandemie se pustila do rozhovorů s lidmi, kteří se snaží žít udržitelně ve velkých městech — a nejen to, třeba se i starat o prostředí kolem sebe a zakládat projekty, u nichž není hlavním kritériem jen co nejnižší cena výrobků, ale i jejich příběh. „Mou snahou bylo připojit se k proudu, který tyhle projekty zná a představuje je dalším lidem. To povědomí ještě není příliš velké,“ říká spisovatelka, která své rozhovory shrnula do knihy Beton a hlína.