Román Hana Ale­ny Morn­štaj­no­vé, jed­no­znač­ně pře­lo­mo­vý bod v její dosa­vad­ní spi­so­va­tel­ské kari­é­ře, vyšel v češ­ti­ně v roce 2017. K dneš­ní­mu dni je kni­ha dostup­ná čte­ná­řům v pře­kla­dech už do sedm­nác­ti jazy­ků a při­pra­vu­jí se zahra­nič­ní vydá­ní v dal­ších osmi. V pře­kla­du ale samo­zřej­mě postup­ně vychá­ze­jí i autor­či­na dal­ší díla. Aktu­ál­ně pře­kla­do­vá bib­li­o­gra­fie Ale­ny Morn­štaj­no­vé čítá již pět­a­tři­cet svaz­ků včet­ně dvou dru­hých vydá­ní a při­pra­vu­je se cel­kem dva­cet čty­ři dal­ších kniž­ních pře­kla­dů, a to pře­de­vším romá­nů Hana, Lis­to­pád, Tiché rokyLes v domě. Bez­má­la šede­sát­ka vyda­ných ane­bo při­pra­vo­va­ných pře­kla­dů je beze­spo­ru oprav­du úcty­hod­né čís­lo, o němž lze navíc na zákla­dě dosa­vad­ní­ho vývo­je opti­mis­tic­ky před­po­klá­dat, že se bude i nadá­le navyšovat.

Ale­na Morn­štaj­no­vá za své kni­hy zís­ka­la něko­lik domá­cích oce­ně­ní, ale v tom­to člán­ku se zamě­ří­me na její úspě­chy v zahra­ni­čí. Ang­lic­ká ver­ze Hany, vyda­ná brit­ským nakla­da­tel­stvím Parthian Books roku 2020 v pře­kla­du Julie a Pete­ra Sherwo­o­do­vých, se dosta­la do užší nomi­na­ce na pres­tiž­ní evrop­skou lite­rár­ní cenu EBRD Lite­ra­tu­re Pri­ze. Pol­ské vydá­ní Sle­pé mapy z roku 2020 (nakla­da­tel­ství Amal­tea, pře­klad Aga­ta Wró­bel) bylo zařa­ze­no do šir­ší nomi­na­ce na pres­tiž­ní cenu Ange­lus. Lotyš­ské vydá­ní Tichých roků v pře­kla­du Jāni­se Kras­tiņ­še se v šir­ší nomi­na­ci na domá­cí oce­ně­ní ocit­lo rov­něž, a to na Výroč­ní cenu lotyš­ské lite­ra­tu­ry (Lat­vi­jas Lite­rat­úras Gada Bal­va, zkrá­ce­ně nazý­va­nou LaLi­Ga­Ba) v kate­go­rii pře­kla­do­vá lite­ra­tu­ra. Je to nej­zná­měj­ší tam­ní oce­ně­ní za lite­ra­tu­ru, srov­na­tel­né napří­klad s tuzem­skou Mag­ne­sií Lite­rou. Kni­hu vyda­lo nakla­da­tel­ství Pētergalis.

Nej­no­věj­ším úspě­chem kni­hy Ale­ny Morn­štaj­no­vé v pře­kla­du je již zmí­ně­ný „zářez“ fran­couz­ské ver­ze Hany (Les Édi­ti­ons Bleu & Jau­ne, 2022, pře­klad Benoît Meu­nier), kte­rá zís­ka­la letos v červ­nu dru­hé mís­to v sou­tě­ži střed­ních škol (Prix des lycé­ens de lit­té­ra­tu­re des pays de l’Union européenne).

Vel­mi důle­ži­tým momen­tem ve spi­so­va­tel­ské kari­é­ře Ale­ny Morn­štaj­no­vé, pokud jde o pře­kla­dy jejích knih, jsou pak dru­há němec­ká vydá­ní: román Hana v pře­kla­du Rai­ji Hauck vyšel nej­pr­ve u rakous­ké­ho Wie­se­ru v roce 2020 a v roce 2022 ve dru­hém vydá­ní i v paper­bac­ku, a to u švý­car­ské­ho nakla­da­te­le Uni­on­sver­lag. Stej­né nakla­da­tel­ství při­pra­vu­je na čer­ve­nec toho­to roku také dru­hé, paper­bac­ko­vé vydá­ní kni­hy Tiché roky. Wie­ser Ver­lag postup­ně uvá­dí na němec­ký trh i ostat­ní díla Ale­ny Morn­štaj­no­vé, v tuto chví­li je dostup­ný také román Lis­to­pád.

Se zahra­nič­ní­mi vydá­ní­mi knih se pojí i čas­té ces­to­vá­ní Ale­ny Morn­štaj­no­vé. Jak tyto výjezdy a setká­vá­ní se čte­ná­ři vní­má sama autorka?

„Pro zahra­nič­ní­ho vyda­va­te­le je důle­ži­té, aby autor v rám­ci pro­pa­ga­ce kni­hy při­jel a svůj titul před­sta­vil. Vět­ši­nou je to veli­ce pří­jem­ná, i když ces­to­va­tel­sky nároč­ná povin­nost. A záro­veň také zají­ma­vá a pouč­ná zku­še­nost. Zahra­nič­ní čte­ná­ři obvykle při­stu­pu­jí ke kni­ze bez zna­los­ti kon­tex­tu. Nevě­dí toho o his­to­rii, geo­gra­fii a vlast­ně ani o život­ním sty­lu naší země mno­ho, vychá­ze­jí ze svých zna­los­tí a život­ních zku­še­nos­tí, a pro­to je pohled na kni­hu záko­ni­tě jiný. Liší se otáz­ky, na kte­ré na křtech, bese­dách a veletr­zích odpo­ví­dám, s kaž­dým před­sta­ve­ním kni­hy v nové zemi vlast­ně začí­nám od začát­ku. Tak jako jsem se před dese­ti lety sna­ži­la zís­kat čte­ná­ře doma, v Čes­ké repub­li­ce, teď pro­mlou­vám k zahra­nič­ním čte­ná­řům a sna­žím se je zís­kat nejen pro své kni­hy, ale pro kni­hy všech čes­kých auto­rů. Pro­to­že v Čes­ké repub­li­ce máme hod­ně dob­rých auto­rů a kva­lit­ních titu­lů, kte­ré sto­jí za pře­čet­ní.“
— Ale­na Mornštajnová

Archiv Aleny Mornštajnové