Simona Barešová za českou beletrii

Blí­ží se Váno­ce. Konec roku. Pokud jste už pod nápo­rem stre­su spá­li­li cuk­ro­ví, kou­pi­li bli­ka­jí­cí oltář a pode­sá­té vidě­li tu stej­nou pohád­ku, zastav­te se a tře­ba si… pře­čtě­te kníž­ku. Naše letoš­ní nadíl­ka čes­ké belet­rie je oprav­du pes­t­rá. Nemá cenu, abych vyjme­no­vá­va­la všech­ny zásad­ní titu­ly — byly by to všech­ny. Může­te se na ně podí­vat v našem pod­zim­ním edič­ním plánu.

Kdy­bych měla vyzdvih­nout jen jed­nu kni­hu, zmí­ni­la bych román Čer­né jazy­ky Dity Tábor­ské. Ve svých před­cho­zích dílech Malin­ka a Běsa Tábor­ská doká­za­la, že je skvě­lá vypra­věč­ka. Pra­cu­je s pro­lí­ná­ním časo­vých rovin, kte­ré kon­čí nedo­ře­če­nos­tí, jen jem­ně nazna­ču­je. Doká­že tím posou­vat děj plný oče­ká­vá­ní, kte­rý je nahlí­že­ný z více per­spek­tiv a tvo­ří tak plas­tic­ký, až fil­mo­vý obraz. Neji­nak je tomu i v její novin­ce. V Čer­ných jazy­cích se vyprá­vě­ní pře­sou­vá na Tchaj-wan, kde hlav­ní (anti)hrdina Bao řeší rodin­né i part­ner­ské vzta­hy. Díky detail­ní psy­cho­lo­gii postav sym­pa­ti­zu­je­me i s figu­ra­mi, kte­ré zpo­čát­ku půso­bí nega­tiv­ně. Nachá­zí­me pro ně čím dál více pocho­pe­ní díky postup­né­mu odha­lo­vá­ní moti­va­ce jejich cho­vá­ní. Na poza­dí řeše­ní pro­blé­mů jed­not­li­vých postav nasti­ňu­je autor­ka auten­tic­ké kul­tur­ně­po­li­tic­ké pro­stře­dí. Zda­le­ka ne všech­no se tak zdá být čer­no­bí­lé, natož jazyky.

Nikola Kochová za překladovou literaturu

Pokud tou­ží­te po oprav­du dob­rých pří­bě­zích, o kte­ré se bude­te chtít podě­lit s přá­te­li a rodi­nou, smě­le sáh­ně­te po někte­ré z novi­nek sek­ce pře­kla­do­vé belet­rie. Osob­ně moc dopo­ru­ču­ji kni­hu ověn­če­nou Gon­cour­to­vou cenou auto­ra Her­vé­ho Le Tel­lie­ra Ano­má­lie, jež vychá­zí v pro­sin­ci v pře­kla­du Sáry Vybí­ra­lo­vé. Neo­by­čej­ně dob­ře napsa­né život­ní pří­běhy něko­li­ka postav se pro­tnou v bez­pre­ce­dent­ní situ­a­ci, na kte­rou je krát­ký kaž­dý stan­dard­ní bez­peč­nost­ní pro­to­kol. Román při­ná­ší chytrou hru na „kdy­by“ s thrille­ro­vým spá­dem, kvů­li níž se mož­ná roz­hod­ne­te jed­nu noc nespat.

Pokud máte chuť zano­řit se do klid­něj­ších, leč stej­ně str­hu­jí­cích vod vel­ké­ho evrop­ské­ho romá­nu, dopo­ru­ču­ji kni­hu Grand­ho­tel Evro­pa nizo­zem­ské­ho auto­ra Ilji Leo­nar­da Pfe­i­j­f­fe­ra, kte­rý vyšel v srpnu v pře­kla­du Rad­ky Smej­ka­lo­vé. Kni­ha o život­ní lás­ce, his­to­rii, vyzná­ní lás­ky k umě­ní, ale i zamyš­le­ní se nad sou­čas­ným sta­vem Evro­py. Jed­ná se o sty­lis­tic­ky vytří­be­ný mno­ho­vrs­tev­na­tý román, kte­rý vás až do kon­ce nepře­sta­ne překvapovat.

Lucie Bregantová za krimi

Vybí­rá­te dárek pro milov­ní­ka kri­mi a thrille­rů? A co takhle výlet do Tasmá­nie? Spi­so­va­tel Kyle Per­ry v romá­nu Hora Duchů napl­no vyu­žil atmo­sfé­ry tasmán­ské divo­či­ny i míst­ních legend a stvo­řil pří­běh, kte­rý si čte­ná­ře díky pes­t­ré plejá­dě postav a dob­ře dáv­ko­va­né­mu humo­ru omo­tá kolem prs­tu hned od prv­ní strán­ky. Pát­rá­ní po ztra­ce­ných stře­do­ško­lač­kách je sviž­né, plné napě­tí a v ničem si neza­dá s tím nej­lep­ším ze skan­di­náv­ské krimi. 

Pro ty, kdo mají radě­ji komor­něj­ší thrille­ry plné psy­cho­lo­gic­kých her, máme lahůd­ku v podo­bě romá­nu Uzdra­ve­ní Rose Gold Watt­so­vé. Pat­ty Watt­so­vá si odpy­ka­la trest za to, že léta trá­vi­la vlast­ní dce­ru Rose Gold. A po pro­puš­tě­ní se k úža­su všech stě­hu­je k Rose Gold a její­mu novo­ro­ze­né­mu syno­vi. Vše je odpuš­tě­no a zapo­me­nu­to. Nebo ne? Kdo koho kla­me? A doká­žou ženy svou hru na koč­ku a myš zasta­vit dřív, než si vybe­re svou prv­ní oběť?

Jiří Štěpán za fantasy a sci-fi

Vybí­rat tipy pod stro­me­ček ze sci-fi a fan­ta­sy není nej­jed­no­duš­ší, pro­to­že vánoč­ní téma­ta bys­te v těch­to kni­hách hle­da­li jen těž­ko. Ale zato v nich může­te nalézt spous­tu zážit­ků na dlou­hé a chlad­né a hlou­ba­vé zim­ní veče­ry. Přes­ně tako­vé koša­té dob­ro­druž­ství při­ná­ší Jan Kucin ve svém debu­to­vém romá­nu Když pada­ly hvězdy, kde se potká­vá měst­ská fan­tas­ti­ka s magií pří­ro­dy i pirát­ským pří­bě­hem. Na ces­tu z Var­ša­vy až na dale­kou a mra­zi­vou Sibiř vás vez­me Jacek Dukaj v romá­nu Led, kte­rý pat­ří k tomu nej­lep­ší­mu, co bylo v evrop­ské fan­tas­ti­ce napsá­no. A stej­ně tak lze obje­vo­vat vzdá­le­nou vesmír­nou civi­li­za­ci a její kul­tu­ru ve spa­ce ope­ře plné intrik a diplo­ma­tic­kých ple­tich Vzpo­mín­ka zva­ná Říše od Arka­dy Mar­ti­ne­o­vé. Ale mož­ná nej­za­jí­ma­věj­ším dru­hem obje­vo­vá­ní je, když člo­věk pozná­vá vlast­ní hra­ni­ce a mož­nos­ti, a k tomu čte­ná­ře pod­ně­cu­jí kni­hy Teda Chian­ga. V povíd­kách obsa­že­ných jak v Pří­bě­zích vaše­ho živo­ta, tak i ve Výde­chu díky němu nahléd­ne­me za hori­zon­ty lidství.

Kateřina Šardická za young adult

Jak se lépe nala­dit na Váno­ce než kni­hou, z jejíchž strá­nek na vás dých­ne kru­tý mráz. V zaje­tí zimy od Nao­mi Novi­ko­vé je pohád­ko­vá fan­ta­sy inspi­ro­va­ná slo­van­ským folklo­rem. Ten­to pří­běh, zasa­ze­ný do zasně­že­né kra­ji­ny, vyprá­ví o odhod­lá­ní a tiché síle žen. Ať už jste fanouš­kem jem­ně humor­né­ho, až epic­ky tem­né­ho sty­lu Novi­ko­vé, nebo se jím tepr­ve sta­ne­te, můj dal­ší tip si nesmí­te nechat ujít. Autor­ka totiž roze­psa­la novou magic­kou sérii Smr­tí­cí vzdě­lá­ní. Zná­te to klišé mno­ha fan­ta­sy o neob­vyk­lé kou­zel­nic­ké ško­le? Smr­tí­cí vzdě­lá­ní jej skvě­le pře­vra­cí. Scho­lo­man­cie je tu ško­lou bez uči­te­lů, vyu­ču­je stu­den­ty sama a ukrý­vá v sobě magic­ké pří­še­ry, kte­ré ty slab­ší jedin­ce pros­tě a jed­no­du­še poží­ra­jí. Ani hrdin­ka mého dal­ší­ho tipu neži­je zrov­na v pří­vě­ti­vém pro­stře­dí. Želez­ný vlk je prv­ním dílem nové tri­lo­gie Siri Pet­ter­se­no­vé. Pou­ta­vá fan­ta­sy se sta­ro­se­ver­ský­mi koře­ny, pojed­ná­va­jí­cí o tem­ném rodin­ném tajem­ství, je plná sil­ných a děsi­vých scén, kte­ré se vám dosta­nou hlu­bo­ko pod kůži. Můj seznam ne náho­dou uza­ví­rá dal­ší žen­ská autor­ka. Ale­xis Hen­der­so­no­vá debu­to­va­la romá­nem Rok čaro­děj­nic, kte­rý aktu­a­li­zu­je sta­rý puri­tán­ský pří­běh a obo­ha­cu­je ho o otáz­ky rasis­mu a sexismu.

Zdeněk Staszek za non-fiction

Asi to v posled­ních dvou letech zažil kaž­dý: při sle­do­vá­ní tele­vi­ze, posle­chu rádia nebo čet­bě zpráv se najed­nou v hla­vě roz­sví­tí obrov­ské WTF. Tohle už pře­ce nedá­vá smy­sl! Ale upřím­ně — dával svět smy­sl někdy před­tím? Roz­plést tuto záha­du se pokou­ší hned něko­lik knih, kte­ré jsme na pod­zim v Hos­tu vyda­li. Soci­o­log Pavel Pospěch v Nezná­mé spo­leč­nos­ti zkou­má Čes­ko, jako by to byla exo­tic­ká země. Prá­ce Jame­se Suzma­na se ptá, proč vlast­ně pra­cu­je­me, když je vše­ho nad­by­tek? A eko­nom Carl Bene­dikt Frey mu sekun­du­je s Tech­no­lo­gic­kou pas­tí a vtí­ra­vou otáz­kou auto­ma­ti­za­ce. Samo­zřej­mě, člo­věk by aspoň u stro­meč­ku chtěl zapo­me­nout na všech­nu tu lopo­tu. Může se pro­to začíst (ehm) do Hud­by od Teda Gio­ii, dob­ro­druž­né­ho pří­bě­hu se zvu­kem v hlav­ní roli.

Pavla Nejedlá za literaturu pro děti a mládež

Na vánoč­ním žeb­říč­ku vět­ši­ny dětí leží kni­ha roz­hod­ně výš než „měk­kouš“. I když někdo mož­ná otrá­ve­ně utrou­sí „Zase kníž­ka?“, Ježíško­vi to vět­ši­na vzpur­ných dítek pře­ce jen nako­nec odpus­tí. A vy si bude­te moci odškrt­nout, že jste udě­la­li něco pro záchra­nu jejich gramotnosti. 

3+

Fiš­kus a vánoč­ní skří­tek— tahle kníž­ka nemů­že letos chy­bět pod žád­ným stro­meč­kem. Ať už ji tam dopra­ví Ježí­šek, nebo kdo­ko­liv jiný. Tře­ba mecha­nic­ký vánoč­ní skří­tek mas­ko­va­ný za auto­ma­tic­ký při­kla­dač dře­va. Kla­sic­ký fiš­ku­sov­sko-pett­so­nov­ský humor zaručen.

5+

Co děla­jí poci­ty — tuhle kníž­ku budu letos roz­dá­vat ploš­ně. Je plná pozi­tiv­ní ener­gie, kte­rou potře­bu­je­me po nůších. A obda­ro­va­né­mu vůbec nemu­sí být pět. Bla­ho­dár­ně půso­bí na mlad­ší i mno­ho­ná­sob­ně starší.

6+

O spa­ní před spa­ním — to pra­vé pro malé rozum­bra­dy, kte­ří si ji můžou lous­kat sami, ale klid­ně jim ji před­čí­tej­te před spa­ním. Kapi­to­ly mají ide­ál­ní dél­ku a téma­tem se vážou ke spán­ku a noci. Věřím, že to bude fun­go­vat pod­pra­ho­vě a uspí to i moje sovy.

8+

Můžu ochut­nat? od auto­rů pro­slu­lých Map je luxus­ní dár­ko­vá věc plná chu­tí a vůní — kéž bychom o ně letos o Váno­cích nepřišli!

Martin Stöhr za poezii

Váno­ce mohou být chví­lí pří­hod­nou pro poezii. Ne snad pro­to, že bychom měli povin­ně zesi­lo­vat jejich obli­gát­ní „kouz­lo“, ale tře­ba kvů­li tomu, že v zasta­ve­ném čase máme pří­le­ži­tost udě­lat něco nezvyk­lé­ho. Roz­vol­ně­me svo­je čte­nář­ské stez­ky. Zkus­me jed­nou rozu­mět svě­tu jinak než skr­ze tra­jek­to­rie pří­bě­hů, zkus­me číst „pří­mo“ i „namá­ha­vě“! Dopřejme si nezpro­střed­ko­va­ný, inten­ziv­ní dotyk s cizí­mi kon­či­na­mi, kte­ré lze zahléd­nout jako své vlast­ní. A odmě­na? Neče­ka­ná radost ze sdí­le­ní toho, co je v našich živo­tech zasu­té a křeh­ké, ale také nesmír­ně důle­ži­té. Dopo­ru­ču­ji tro­ji­ci sbí­rek z naší letoš­ní vyda­va­tel­ské sezo­ny. Fal­ken­frau Klá­ry Gold­stein, Motý­lí pavi­lon Tima Posto­vi­ta a Gen­ci­á­nu Matě­je Lipav­ské­ho. Všech­ny tři růz­ným způ­so­bem svěd­čí o tom, že bás­nic­ké nazí­ra­ní na život kolem může být nejen vel­mi dra­ma­tic­ké, ale i krás­né. A ta něha jazy­ka a něha k jazy­ku je zkrát­ka cool! A na závěr tu poklá­dám výbor­nou sbír­ku Alž­bě­ty Luňáč­ko­vé Pra­vý úhel, kte­rá sice vyšla už loni, ale prá­vě čeká­me na její dotisk. Pro­de­je ve stov­kách kusů nás těší a doka­zu­jí, že poezie má dnes nejen množ­ství dob­rých auto­rů, ale i dych­ti­vých čtenářů.