Švéd­ský vědec Johan Eklöf, autor Mani­fes­tu za tmu, je chi­ropte­ro­log, věnu­je se neto­pý­rům a kaloňům a tma je pro něj tudíž běž­ným pra­cov­ním pro­stře­dím. Již před něko­li­ka lety si začal uvě­do­mo­vat, jak se tma kolem nás pro­mě­ňu­je a jak nega­tiv­ně pře­mí­ra svět­la půso­bí na orga­nismy — svě­tel­né zne­čiš­tě­ní ovliv­ňu­je cho­vá­ní brou­ků, ptá­ků, stro­mů, ale samo­zřej­mě i nás lidí. V jed­né z kapi­tol (krát­kých tak, že je zvlád­ne­te pře­lous­kat mezi něko­li­ka zastáv­ka­mi tram­va­je) autor mimo jiné píše: „Jed­ním z důvo­dů, proč se tak urput­ně sna­ží­me naši pla­ne­tu osvět­lit, je bez­po­chy­by naše nyk­to­fo­bie, tedy strach ze tmy, sou­část naše­ho gene­tic­ké­ho i kul­tur­ní­ho dědic­tví. […] Když teď ale pou­lič­ní lam­py a osvět­le­ní fasád vítě­zí nad při­ro­ze­ným večer­ním svět­lem, se zne­po­ko­je­ním sle­du­je­me nabou­rá­vá­ní pra­staré­ho bio­ryt­mu. Tak­tov­ky se ují­má umě­lé svět­lo půso­bí­cí svě­tel­né zne­čiš­tě­ní — totéž svět­lo, kte­ré nutí ptá­ky zpí­vat upro­střed noci, posí­lá žel­ví mlá­ďa­ta nespráv­ným smě­rem a brá­ní námluvám korá­lo­vých úte­sů za svi­tu úplňku.“

Čte­ní o tom, jak si hmyz kvů­li nad­měr­né­mu osvět­le­ní ple­te asfal­to­vé par­ko­viš­tě s vod­ní hla­di­nou a není scho­pen se roz­mno­žit, jak zma­te­ní ptá­ci kvů­li zdro­jům svě­tel­né­ho zne­čiš­tě­ní mění dráhy svých tra­dič­ních tahů a jak my lidé kvů­li nekva­lit­ní­mu spán­ku způ­so­be­né­mu reak­cí těla na pří­liš­né osvět­le­ní sto­ná­me a při­bí­rá­me na váze, není zrov­na vese­lé, Eklöf ale uvá­dí i pří­kla­dy dob­ré pra­xe z obcí a zemí, v nichž je osvět­le­ní úspěš­ně regu­lo­vá­no (napří­klad ve Fran­cii exis­tu­je zákon upra­vu­jí­cí, kolik svět­la se smí na jejím úze­mí roz­ptý­lit do atmo­sfé­ry). Záro­veň v závě­ru kni­hy for­mu­lu­je deset dopo­ru­če­ní, jak si tmu do své­ho živo­ta zno­vu pus­tit a jak ji i nadá­le chrá­nit. V tom­to jeho mani­fes­tu mimo jiné stojí: 

• Uvě­do­muj si tmu. 
• Chraň tmu.
• Zacho­vej tmu ve své blízkosti. 
• Řiď se vnitř­ním rytmem, nech se před spa­ním obe­jmout náru­čí tmy. 
• Poznej tmu i její význam pro pře­ži­tí zví­řat a rost­lin lépe. 
• Poví­dej si o tmě s lid­mi ve svém okolí. 
• Jdi pří­kla­dem v boji pro­ti svě­tel­né­mu znečištění. 
• Při­jmi tmu za svou — spřá­tel se s ní a uží­vej si ji, obo­ha­tí ti život.

Tak­že nezou­fej­te, nadě­je exis­tu­je, jen je tře­ba konat.
Do češ­ti­ny kni­hu skvě­le pře­lo­ži­la Lin­da Kaprová.