Příběh o maličké vesnici skryté za stěnou spíže napsala naše redaktorka Kristina Nesvedová. „Můj milý mi jednou místo kytice přivezl košík brambor, které vypěstoval na chalupě. A byla mezi nimi i brambora, co vypadala jako nějaké spící zvířátko. Tak vznikl Brambůrek. Příběh o zvláštní bramboře, která ožila, jsem začala psát pro své dva nevlastní syny. A vlastně jsem si vůbec nemyslela, že by z něj měla vzniknout knížka. To bylo před devíti lety,“ popisuje autorka, jak se jí v hlavě zrodil první nápad. Brambůrek se probudí v košíku. Je živý, vystrašený a opuštěný. Naštěstí nezůstane sám dlouho.
„Zatímco lidé přes den ve spíži hledají kečup nebo kolínka, Spížkované spí. Naopak v noci jsou vzhůru a vyprávějí si hrůzostrašné historky o lidech, kteří myslí jen na to, co by zblajzli. Ještě že o skryté vesnici nemají víkendoví návštěvníci chalupy ani tušení,“ doplňuje k příběhu pro čtenáře od sedmi let Kristina Nesvedová.
Jak se vlastně redaktorce zvyklé upravovat věty a odstavce jiným pracuje s vlastním textem? „Říká se, že doktoři jsou nejhorší pacienti. A já coby nakladatelská redaktorka jsem hrozná autorka… Můj text si ovšem vzala do parády skvělá Pavlína Prokůpková, jejíž redakce byla nesmírně citlivá a poznámky velice případné. Jsem jí moc vděčná, že odhalila některé logické nesmysly,“ přiznává spisovatelka a jedním dechem dodává: „Pro mě bylo náročné, že jsem neustále redigovala samu sebe a pořád jsem nebyla spokojená. Na výsledné podobě mají velký podíl i obě odpovědné redaktorky dětské sekce, které text doprovázely od prvních verzí. Především Evě Sedláčkové vděčím za to, že jsem příběh vůbec dokončila, protože mu věřila a pošťuchovala mě, abych ho dopsala.“
Ilustrace ke knize vytvořila Aneta Františka Holasová technikou kolorované kresby. „Pracovala jsem na tabletu digitálním akvarelem. Mohla jsem tak vyzkoušet více barev a různé světelné režimy, abych dokázala zachytit specifickou atmosféru spíže. Právě kvůli dosažení správné světelnosti vznikaly celostránkové obrázky dlouho. Chtěla jsem v obrázcích zachytit úžasnou atmosféru, a proto jsem na sebe pomalu kladla jednotlivé stíny a budovala prostor,“ vysvětlila ilustrátorka. Právě práce se světlem se ukázala jako zcela zásadní. „Spíž je velmi spoře osvětlená. Všude jsou jen lampy, louče a v cirkuse zase reflektory, lampiony nebo lucerničky. Uznejte sami, jak tajemné prostředí to asi je. Bavilo mě si s tím hrát. Osvětlovat důležité momenty a něco zase úplně schovat ve tmě,“ vyjmenovává výtvarnice.
Autorka měla velmi přesnou představu o tom, jak mají protagonisté její knihy vypadat. „Všechno bylo podrobně popsáno a hlavní postavy jsme ladily společně. Kristina měla vše perfektně promyšlené, zároveň mi však dala dost prostoru,“ prozradila ilustrátorka Aneta Františka Holasová. A co říká na výslednou vizuální podobu autorka? „Chtěla jsem něco hravého a zároveň hodně výtvarného. Ilustrátora jsme hledali dlouho, ale s Anetou jsme si od první chvíle rozuměly v tom, jakou by ilustrace měly mít atmosféru. Úžasně se pro postavy knížky nadchla. Její obrázky přinesly pohyb, vtip, spoustu zábavných detailů, které nikde v textu popsané nejsou, a přitom skvěle zapadají do světa příběhu. Ilustrace se nakonec staly neodmyslitelnou součástí knihy a troufám si říct, že Kdo spí ve spíži je stejně tak moje knížka jako Anetina,“ uzavřela vyprávění autorka Kristina Nesvedová.
Foto Kristiny Nesvedové ©Julie Jahelková
