Vrány vyprávějí komorní příběh dvanáctileté Báry, který je hluboce drásavý a čtenáře-rodiče více než naléhavě konfrontuje s jejich rolí. „Původně jsme plánovali nejdřív vydat Petřin román Dědina, ale pak vyšly v Čechách Vrány a hned jsem věděl, že právě tato kniha musí vyjít v Polsku první. Hluboce mě zasáhla a změnila můj názor na výchovu. Mám tři děti, a když je to náročné, vždy si připomenu Vrány a to mi dává hodně síly. Věřím, že Petra ovlivnila už desítky tisíc Poláků, a jsem jí za to vděčný. Vrány patří mezi knihy, které dokážou reálně zlepšovat svět,“ vysvětluje polský nakladatel.
Já jsem vrána…
„Už v prvním roce po vydání Vran v Polsku bylo vidět, že o tu knihu roste mezi polskými čtenáři zájem. Začala jsem dostávat jednak zprávy od svého polského vydavatele a také jsem pozorovala, že přibývá fanoušků polského překladu na sociálních sítích. Definitivně mi to ale došlo před dvěma lety na veletrhu v Krakově, kde mě čekaly zástupy čtenářů a čtenářek, na tu autogramiádu v životě nezapomenu. Možná právě tam jsem si poprvé uvědomila, proč ta kniha tak rezonuje,“ vysvětluje autorka Petra Dvořáková s tím, že „Vrány vyprávějí příběh dívky na prahu dospívání, kterou vychovávají narcističtí rodiče, a to je dnes velké téma nejen u nás. Navíc ta kniha není vázaná na české reálie, dá se jednoduše přenést kamkoli. Možná v katolickém Polsku rezonuje o to víc, protože snaha udržet věci tak, aby dobře vypadaly, bez ohledu na to, co se děje pod pokličkou, je tam v řadě rodin enormní. Mnoho mladých lidí mi při osobním setkání u nás i v Polsku spontánně říká: Já jsem vrána…“
Právě v Krakově na veletrhu stály v dlouhé frontě na autogram Petry Dvořákové zejména dospívající dívky. A „její“ polští fanoušci si autorku našli i na letošním březnovém knižním festivalu v Ostravě.
Tajemství úspěchu
Knih Petry Dvořákové se v Polsku prodalo už přes třicet tisíc výtisků, čerstvě vydaná je v polském překladu i Zahrada a Já jsem hlad, na letošek se chystá vydání zmiňované Dědiny a ve hře je pravděpodobně i Chirurg a Pláňata. V čem vlastně spočívá úspěch právě Petry Dvořákové, proč v Polsku tak rezonuje? „Nakladatelství Stara szkoła je velmi aktivní na sociálních sítích, i to je možná důvod, proč se kniha tak dobře prodává a souzní s mladším publikem. Může to být sítěmi, ale třeba i tím, že polská společnost je v něčem ještě konzervativnější než ta naše. A tamní dívky nemají takovou možnost se někomu svěřit, spíš slyší v rodině nebo v kostele, aby poslouchaly a nevyčnívaly. To, že se cítí být ‚vránami‘, vlastně není dobrá zpráva a to, že téma knihy zasáhlo v Polsku hlavně je, vypovídá něco smutného o polské společnosti. Člověk by vlastně v důsledku měl být spíš smutný z toho, jak jsou Vrány v Polsku úspěšné,“ říká literární agentka Dana Blatná, která má v Hostu na starosti prodeje práv na překlad českých autorů a autorek v zahraničí. A potvrzuje, že polský úspěch Petry Dvořákové je enormní: „Na veletrhu v Krakově to před autogramiádou Petry Dvořákové trochu vypadalo, jako když někam přijede nějaká rocková hvězda, aspoň co jsem viděla videa na sociální sítích,“ říká v nadsázce. A Mirosław k tomu dodává: „Pro úspěch českého autora v zahraničí je důležitá souhra mnoha faktorů — kvalita textu, obálka, načasování, propagace, cílová skupina a do jisté míry také štěstí. Myslím si, že nějakou roli hraje dokonce znění autorova jména, název knihy a další věci, které ani nejsou vidět na první pohled. Nicméně nejdůležitějším faktorem jsou emoce, jež text vyvolává. V případě Petry Dvořákové je to často bolest a porozumění, v případě dalšího prodávaného českého autora Evžena Bočka — smích. Tajemstvím úspěchu není nic jiného než to, že se kniha čtenářům líbí natolik, že ji pak doporučují známým, rodině nebo v sociálních médiích. Vrány se objevují na polském Instagramu velmi často a to je pro knihu ta nejúčinnější reklama.“ Což potvrzuje i mechanismus, kterému v Česku říkáme „šeptanda“ a o němž každý český nakladatel ví, že bez něj se to neobejde.
Zároveň je ale jasné, že za ní nestojí žádné přímé marketingové nástroje, ale skutečně jakási alchymie. Tedy to, že se kniha v určitou chvíli „trefí“ čtenářům do nálady, do témat, která zrovna řeší i v životě, a že si o knize tím pádem jednoduše řeknou mezi sebou… „Ještě je ale nutno říct, že úspěch v Polsku by nikdy nenastal bez nesmírného nasazení Mirka Śmigielského, který knihu přeložil a současně vydal. Jeho neúnavná práce na sociálních sítích, kde knihu nejen propagoval, ale také komunikoval se čtenáři, byla naprosto skvělá. A samozřejmě nemalý podíl má i fantastická ilustrace na obálce od Terezy Basařové. To jsou všechno okolnosti, které se musejí potkat, aby se něco takového mohlo stát. Určitě se do Polska chystám na několik čtení, jedním z nich je i festival v Kladsku, který pořádá Olga Tokarczuková, pojedu ale i do dalších měst, jako je Lodž nebo Vratislav, a těším se také opět na podzimní veletrh v Krakově,“ uzavírá spisovatelka Petra Dvořáková.
Úspěch Petry Dvořákové v Polsku je o to výraznější, oč komplikovanější je pro české autory a autorky prorazit na jakémkoli zahraničním trhu. Čeština jako malý jazyk se potýká s vysokými nároky na překladatele, pokud už se podaří knihu „ven“ prodat a přeložit, většinou díky podpůrným grantům, obvykle nejdou její prodeje nad několik, byť třeba vyšších, stovek kusů. Třicet tisíc prodaných knih Petry Dvořákové v Polsku tak působí trochu jako zjevení.
