Tak jsme se vrátily z Bologni. A bylo to nádherné. Nejen proto, že v Bologni už kvetou stromy a teploměr ukazuje 20 stupňů. Ne že by Italové odložili zimní kabáty, to zas pr, ale my „Seveřani“ jsme odvážně posedávali na náměstích jen v mikinách a nasávali atmosféru. Bolognská atmosféra, to neznamená, že jsou ve vzduchu cítit špagety s červenou omáčkou, ale něco tam ve vzduchu vážně je. Něco, co přitahuje výtvarníky z celého světa, takže kreslí na veletrhu, na náměstích, v kavárnách, a dokonce i v letadle cestou domů. Tam sice jen na mobilu načrtávají portréty spolucestujících, ale nutkání tvořit prostě v Bologni popadne každého a inspiraci si domů vezeme všichni, i redaktoři a nakladatelé.
Za čtyři veletržní dny jsme nachodily 140 000 kroků, sešly se s desítkami literárních agentů a prohlédly si asi milion knížek. V Bologni je k vidění v podstatě všechno, co na poli dětské literatury v uplynulých letech vzniklo. Po dvouleté covidové pauze a po loňském veletrhu svázaném přísnými protipandemickými opatřeními byl totiž letošní „normální“ ročník zvláštní tím, že se na stáncích často prezentovaly i starší tituly, a nové trendy se tudíž trochu mísily s tendencemi panujícími ještě v časech před papírovou krizí a válečnými turbulencemi. Ale na to, že bolognský veletrh letos slavil 60 let od svého vzniku, působil svěže a nebál se inovací, nových žánrů ani nejmodernějších technologií.
V druhém březnovém týdnu zaplnily dětské knížky celé město, nejen čtyři haly na Piazza Constituzione. I v historickém centru Bologni měli milovníci dětských knih nabitý program. My jsme třeba nadšeně zkoumaly originály ilustrací z knih o Pettsonovi a Fiškusovi Svena Nordqvista v kavárně ZooLibri, kde byla kromě skic a originálů k vidění i dílna dědy Pettsona. Nutno říct, že oproti knížkám o dost méně vybavená podivným nářadím všeho druhu, a hlavně v ní chyběly myšpulky! No toto!
Naprosto nás také uhranula výstava Beatrice Alemagny, jejíž knihu Ani za nic! jsme vydali loni na podzim. Tahle bolognská rodačka je ve městě všudypřítomná. Podepisovala knížky na veletrhu a na její výstavu v galerii Fondazione del Monte di Bologna e Ravenna proudily davy lidí.
Náš úžas z tvorby Beatrice Alemagny můžou fotky z mobilu zachytit jen stěží. Kdybyste náhodou měli cestu do Itálie, výstava potrvá do 26. dubna a stojí za to.
Alemagna se také letos dostala do prestižního výběru platformy dPictus sdružující nakladatele, agenty a tvůrce dětských knížek z celého světa. Jejich letošní katalog prezentoval dvanáct výjimečných umělců a Alemagna byla právem jednou z nich. Její knihy plnily i výlohy všech knihkupectví, na které jsme ve městě narazily.
Bologna je nejen místem, kde se uzavírají nové kontrakty, ale také místem setkávání. Literární agenti přestávají být pouhým jménem z e‑mailové komunikace a získávají tvář, a mnohé pracovní schůzky vypadají spíš jako sraz se starými přáteli. Díky za to! Všichni zkrátka plujeme na stejné lodi naložené až po okraj dětskými knížkami.
Nakladatel v rámci veletrhu také často dostane možnost poprvé osobně poznat autora zahraniční knížky, kterou vydává. My jsme v Bologni povečeřely se Svenem Nordqvistem a den nato i s Emmou AdBågeovou, na jejíž titul Ďolík jsme náležitě pyšní. A právě Emma AdBågeová je, jak jsme se přesvědčily, natolik zajímavá osobnost, že s ní rozhodně musíme udělat samostatný rozhovor. Věděli jste třeba, že Emma má sestru dvojče, která je také výtvarnice a vydává fascinující dětské knížky? Nejzajímavější na tom je, že i jejich výtvarný styl je příbuzný. Každá sice tvoří svébytně, ale poznáte, že patří k sobě.
O veletrhu by šlo psát dál a dál. Je toho tolik! Kromě zážitků si však odtud člověk přiveze taky mraky práce, a tak se do ní jdeme pustit. Ciao Bologna, addio fiera! Tak zase za rok! A s novými knížkami.
