Ferdinande, vaše tvář je známá z televize, pořádáte různé přednášky, zahradami žijete, vydáváte o nich už druhou knihu. V jaké „poloze“ se cítíte nejvíc svůj — když o zahradách píšete, mluvíte v televizi, přednášíte, anebo když je aktivně vytváříte?
Zahrady samy o sobě mi přinášejí nekonečné pole témat. Můžeme se bavit o přírodě, ekologii, o architektuře nebo třeba o designu. Ale nejbližší je mi aspekt, kterým zahrady působí na konkrétního člověka. Můžeme tedy hovořit o jakési psychologii zeleného prostoru. O interakci mezi krajinou a člověkem. Jak daný prostor ovlivní pohodu jedince anebo skupiny lidí. To je nejspíš moje téma, které chci předávat dále a otevírat veřejnosti.
Jaká je nejkrásnější zahrada, kterou jste kdy viděl?
Moc hezká otázka. Nutí mě se důkladně zamyslet nad tím „nej“. Okamžitě se mi vynořila zahrada jednoho mého kamaráda v brdských kopcích. Zahrada byla zarostlá původními duby a borovicemi. Jindřich měl spoustu přátel mezi sochaři, a tak jste v ní často potkávali jakoby ledabyle pohozená překvapení, která si ale žila svým vlastním životem. Listí se v té zahradě moc nehrabalo a mech si s kamennými dlažbami také pěkně pohrál. Ta zahrada měla neuvěřitelné světlo a kouzlo autenticity bez přetvářky. Bylo to v době, kdy jsem dokončoval studium a hlavu jsem měl plnou architektury a jasných konceptů. Na té zahradě jsem ale pochopil, že bez zájmu samotného uživatele a lásky k místu to nepůjde. Pěkně se mi z toho prozření zatočila hlava. Měl jsem pocit, že jsem na začátku.
V Zelených pokojích píšete o tom, že každá část zahrady má svou funkci, podobně jako jednotlivé pokoje v bytě. Jaký pokoj využíváte nejčastěji a kde se cítíte nejlépe?
Jednoznačně pokoj zasvěcený ohni. Když dáte ohni ve své zahradě adekvátní a bezpečný prostor, stane se z něj středobod, tepající srdce, a do zahrady vás vytáhne jako snad nic jiného. Ale to jsem já, jsem narozen v ohnivém znamení a chvíli mně trvalo, než mi došlo, že se mi s ohněm dobře žije. Každý si najde ten svůj nejdůležitější pokoj. Mojí ženě je zas dobře v blízkosti vody. Kouzlo je v tom, uvědomit si, že si do zahrady vědomě vnesete právě element, který vás rozzáří a probouzí.
Pobývání na zahradě mají lidé asi nejčastěji spojené s létem. Jaké roční období trávíte v zahradě nejraději vy?
Tak to je právě „klišé“, které se snažím Zelenými pokoji rozbořit. Neexistuje období, které by v zahradě nebylo fascinující a kdy by nám zahrada neměla co dát. Jasně že v krásný a slunečními paprsky prohřátý den budete v zahradě trávit delší čas, ale vězte, že právě aktivity typu sauny nebo výše honorovaného ohně vás do zahrady vytáhnou i za podzimního sychravého odpoledne. Ze všedního dne vám pak udělají nečekaně slavnostní zážitek.
Zahrady se liší i podle kultur jednotlivých států, jinak lidé vnímají zahradu a její funkci u nás, jinak třeba v Japonsku. Projevuje se ale třeba v rámci zahradního prostředí globalizace, všímáte si, že by některé typy zahrad prostě mizely?
Do určité míry máte pravdu. Když ale vzlétnete výše a na zahrady se podíváte s nadhledem, aniž byste byli rozptýleni exotickými detaily a charakteristickou místní zelení, zjistíte, že princip všech kvalitních konceptů je shodný. Jde o to, vytvořit prostor, kde se dobře žije. Prostor, na který je radost pohledět z oken domů a který je architektuře vhodným partnerem. Kvalitní krajinná architektura také plynulým a naprosto přirozeným způsobem reaguje na své okolí. Je součástí celku. Nevěřím na kopírování architektonických stylů z jiných kultur do našich podmínek. Když se nad tím ale zamyslím, tak je to zejména proto, že takové zahrady většinou vznikají s jediným cílem, a totiž cílem napodobit. A to se zpravidla děje aplikací charakteristických detailů typu orientálních lucerniček nebo tvarovaných stromků. Koncept chybí, a to je největší bolestí nejen takových zahrad, ale každé zahrady.
Co říkáte na zahradní trpaslíky? A jaké jsou podle vás nejčastější nešvary v českých zahradách?
Ach ti nebozí trpaslíci! Víte, co? Když má ten trpaslík v zahradě své místo a pro svého majitele znamená radostnější pobyt, tak ať tam klidně je. Dobře navržená zahrada, která má pochopitelnou a neroztříštěnou náladu, nějakého toho trpaslíka klidně snese, aniž by vás extrémně rozptyloval od harmonie, kterou zahrada umí a měla by dávat. Osobně bych ho šoupl někam hezky do zeleně, aby se mi neomrzel. (smích). A největší nešvary? Pro mě je to nekoncepčnost. Tedy osazování zahrady bez plánu celku. Takové plánování začíná tím, že si celá rodina sedne ke stolu a důkladně si pohovoří o tom, co by každý z členů rodiny rád v zahradě našel, a končí tím, že se do zahradnictví vydáváte s nákupním listem toho, co chcete do zahrady pořídit s přihlédnutím nejen k sezonní proměnlivosti, ale také k vlhkostním a světelným podmínkám, kterými lokalita vaší zahrady disponuje.
