„Když mi Olga Steh­lí­ko­vá posla­la ruko­pis Výkla­do­vé­ho slov­ní­ku, při­pa­da­lo mi to jako dost bláz­ni­vý nápad. Tako­vou kníž­ku jsme ješ­tě nedě­la­li. Záro­veň jsem ale vědě­la, že tako­vý text se neod­mí­tá. Dotý­kal se mě osob­ně. A to se ani tro­chu nepo­va­žu­ju za čte­nář­ku bás­ní. Jen­že tohle jsou bás­ně i pro lidi, co bás­ně nečtou a mys­lí si, že jim nero­zu­mí. V tom je to krás­né. Jsou to zkrat­ky, mini­a­tur­ní vesmí­ry v něko­li­ka slo­vech,“ vzpo­mí­ná na prv­ní dojmy z kni­hy Výkla­do­vý slov­ník její odpo­věd­ná redak­tor­ka a redak­tor­ka lite­ra­tu­ry pro děti a mlá­dež Pav­la Nejedlá.

Ve Výkladovém slovníku stojí text i obraz na stejné úrovni

Vel­mi záhy se uká­za­lo, že u téhle kni­hy bude zásad­ní vztah tex­tu a ilu­stra­cí. „Gra­fič­ce Ale­ně Gra­ti­a­so­vé bylo hned od začát­ku jas­né, že obraz i text muse­jí být rov­no­cen­né. Že obráz­ky nebu­dou ilu­stro­vat text, ale že budou otví­rat dal­ší dimen­ze,“ pokra­ču­je Pav­la Nejed­lá, kte­rá dala výtvar­ni­ci Micha­e­le Cas­ko­vé jedi­né: sou­pis samot­ných hesel. Žád­né jiné zadá­ní. Vše tak bylo na ilu­strá­tor­či­ně ima­gi­na­ci, což v kníž­ce budu­je spe­ci­ál­ní napě­tí. Aso­ci­a­ce čte­ná­řů jsou čas­to úpl­ně jiné. Ptá­te se, proč je tam zrov­na tenhle obrá­zek a ne jiný.

„Nará­že­la jsem na komen­tá­ře, že tahle kníž­ka bude vyhrá­vat ceny, ale děti ji číst nebu­dou. Není to prav­da. Teď sice cenu vyhrá­la, ale děti ji přes­to čtou. Na vlast­ní oči jsem vidě­la, jak úžas­ně rea­go­va­li malí účast­ní­ci uve­de­ní kni­hy v diva­dle Radost. Bra­li Výkla­do­vý slov­ník jako své­ho dru­hu hádan­ky a hned vědě­li, co s ním dělat,“ komen­tu­je redak­tor­ka knihy.

Tohle je kníž­ka, kte­rá vás zve dovnitř do své­ho svě­ta — ať už abys­te vymýš­le­li dal­ší klí­čo­vá hes­la, nebo abys­te se pus­ti­li do stří­há­ní a lepe­ní. Ne nadar­mo je v ní obsa­že­no i hes­lo „kníž­ka — otví­ra­cí svět“.

Překladatelka z francouzštiny má první Zlatou stuhu

O „otví­ra­cím svě­tě“ ví své i Eva Slád­ko­vá, kte­rá si letos odnes­la Zla­tou stu­hu za pře­klad komik­su Maj­ka na motor­ce. Do knih se pře­kla­da­tel­ka z fran­couz­šti­ny noří pra­cov­ně jako nakla­da­tel­ská redak­tor­ka i ve vol­ném čase, kdy pře­klá­dá nejen dět­ské kníž­ky. Na Zla­tou stu­hu byla nomi­no­va­ná už potře­tí, na pře­kla­da­tel­ském kon­tě má ale titu­lů mno­hem víc. Pře­lo­ži­la devět knih pro dospě­lé a deva­te­náct knih pro dět­ské čtenáře.

„Dese­ti­le­tá hol­ka na motor­ce, to tu pros­tě ješ­tě neby­lo. Maj­ka nás s Pav­lou Nejed­lou zau­ja­la na prv­ní pohled. Líbi­lo se nám, že to není žád­ná super­hr­din­ka, ale oby­čej­ná hol­ka, kte­rá musí sebrat odva­hu a jet sama na motor­ce sto kilo­me­t­rů, aby zachrá­ni­la zra­ně­né rodi­če. Prá­va na vydá­ní se kupo­va­la v roce 2022, tedy rok po niči­vém tor­ná­du na Mora­vě. Tím byl Maj­čin pří­běh uvě­ři­tel­ný a my jsme dou­fa­ly, že by mohl v čes­kém pro­stře­dí rezo­no­vat. Navíc spo­je­ní tex­tu s komik­sem v neotře­lé výtvar­né podo­bě může při­lá­kat i děti, kte­ré čte­ní zase tak moc neba­ví,“ popi­su­je kni­hu Eva Sládková.

A jak se jí Maj­ka na motor­ce pře­klá­da­la? „Vzhle­dem k tomu, že kníž­ka je vlast­ně deník, tak Maj­ka mlu­ví hovo­ro­vě nejen v komik­so­vých bub­li­nách, ale i sou­vis­lém tex­tu. Přes­to bylo tře­ba ty dvě rovi­ny jazy­ko­vě tro­chu odli­šit, pro­to­že v psa­ném tex­tu se člo­věk pře­ce jen vyja­dřu­je s vět­ší kon­t­ro­lou. Udr­žet tyto dvě rovi­ny tak, aby půso­bi­ly kom­pakt­ně a při­ro­ze­ně, bylo malin­ko slo­ži­těj­ší než v kni­hách pro men­ší čte­ná­ře, ale bylo to prá­vě to, co mě hod­ně bavi­lo,“ vysvět­lu­je překladatelka.