Jsme hrdí, že jsme ji mohli po letech představit novým čtenářům

Ve Fran­cii se o Annie Ernau­xo­vé mlu­ví už del­ší dobu jako o moder­ní kla­sič­ce, a zce­la jis­tě opráv­ně­ně. Z naše­ho pohle­du v kni­ze Roky svým způ­so­bem její dílo vrcho­lí a je v něm obsa­že­na esen­ce, kte­rá je pří­tom­na i v jiných jejích kni­hách. Text je zno­vu něčím na pome­zí romá­nu a memoá­ru. Autor­ka je skvě­lá v tom, že doká­že veli­ce přes­ně vystih­nout pro­stře­dí, o kte­rém píše, ale skr­ze něj i jakési kolek­tiv­ní vědo­mí doby, to, co jí oprav­du hýba­lo a zapsa­lo se do pamě­ti mno­ha lidem.

Jsme hrdí, že jsme ji moh­li po letech před­sta­vit novým čte­ná­řům, její dílo je skvě­lé a nad­ča­so­vé. A samo­zřej­mě nás těší, že Roky v pře­kla­du Tomá­še Hav­la vyšly nedáv­no, to nača­so­vá­ní se povedlo.
Niko­la Kocho­vá, vedou­cí pře­kla­do­vé belet­rie nakla­da­tel­ství Host

Jak se překládá nobelistka?

Roky jsou nabi­té nej­růz­něj­ší­mi dobo­vý­mi, pře­váž­ně fran­couz­ský­mi reá­li­e­mi. Autor­ka vyjme­no­vá­vá celé sezna­my nej­roz­ma­ni­těj­ších před­mě­tů, zále­ži­tos­tí a udá­los­tí, kte­ré dopro­vá­ze­ly běž­ný život Fran­couzů v popi­so­va­ném časo­vém rozpě­tí. Tedy vše­li­ja­ké dru­hy a znač­ky potra­vin, spo­třeb­ní­ho zbo­ží, ale i vše, co tvo­ři­lo „kul­tur­ní poza­dí“ doby, popu­lár­ní rče­ní, vti­py, fil­my, kni­hy, pís­nič­ky, tele­viz­ní a roz­hla­so­vé pořa­dy, rekla­my, s nimi spo­je­ná jmé­na a tvá­ře, a k tomu i spo­le­čen­ské, hos­po­dář­ské a poli­tic­ké udá­los­ti. Jako bys­te měli Fran­cou­zo­vi (Bri­to­vi, Ita­lo­vi…) „pře­lo­žit“ Pri­bi­ná­ček, UHO, kan­di­dát­ku Národ­ní fron­ty, sou­se­da šedé­ho mora, kte­rý má před výmě­ní­kem na síd­lá­ku zapar­ko­va­né Leni­no­vy saně, nebo sku­teč­nost, že vaše babič­ka kaž­dý den poslou­cha­la Kolo­toč.

Pře­kla­da­tel se s tex­tem toho­to rázu může vypo­řá­dat něko­li­ka způsoby… 

PŘE­ČTĚ­TE SI VÍCE O PŘE­KLA­DU ROKŮ

Elena Medelová, autorka Zázraků, o Annie Ernauxové

Pře­chod od dět­ství do dospí­vá­ní, potom ces­ta vstříc rané dospě­los­ti. Obje­vo­vá­ní lás­ky a obje­vo­vá­ní chtí­če; nevím, v jakém pořa­dí. V jis­tém smys­lu obje­vo­vá­ní těla. Sexu. Obje­vo­vá­ní neo­pě­to­va­né lás­ky a záro­veň obje­vo­vá­ní poci­tu zkla­má­ní, pří­tom­né­ho mož­ná už od samé­ho začát­ku. Potrat. Man­žel­ství a mateř­ství. Prá­ce: ta pla­ce­ná i ta inte­lek­tu­ál­ní — psa­ní a čte­ní —, ta, díky níž pře­ži­je­me, i ta, kte­rá nás v živo­tě napl­ňu­je. Vyma­ně­ní se ze spo­le­čen­ské tří­dy: napě­tí mezi vědo­mím vlast­ní­ho půvo­du a stu­dem za svůj původ. Rodi­na. Úmr­tí otce. Nemoc a úmr­tí mat­ky. Tělo zno­vu v jiném smys­lu. Paměť, kte­rá nám pomá­há poro­zu­mět, kdo jsme, mís­to aby osla­vo­va­la, jaký­mi jsme byli. Chtíč. Chtíč. Chtíč. Sex. Lás­ka, sex a chtíč jakož­to syno­ny­ma moci, jakož­to uve­de­ní teo­rie v pra­xi. Psa­ní. Čas. One­moc­ně­ní. Tělo v dal­ších smyslech. A spo­jo­va­cí nit, kte­rou je vědo­mí tříd­ní­ho půvo­du, a dru­há pod­půr­ná nit jmé­nem feminismus.

PŘE­ČTĚ­TE SI CELÝ KOMEN­TÁŘ ELE­NY MEDELOVÉ