Všechny proto překvapilo, když si v Číně Problém tří těles vysloužil takovou pozornost a zažehl diskuzi. To množství inkoustu a pixelů spotřebovaných na účet tohoto titulu bylo v žánru science fiction nevídané.
Dám vám pár příkladů. Nejtypičtějšími čínskými čtenáři sci-fi jsou studenti středních a vysokých škol. Problém tří těles však přitáhl pozornost také IT expertů, kteří na nejrůznějších internetových fórech rozebírali vědecké teorie a detaily z knihy a vnímali je jako metafory pro bezohledné soupeření mezi čínskými internetovými společnostmi.
V čínském literárním světě si Problému tří těles všiml i mainstream, kterému vždy dominovala realistická fikce. Problém tří těles byl jako nějaká příšera, která najednou vtrhla na scénu, literární kritici se cítili bezradní a zároveň jim bylo jasné, že knihu nemohou ignorovat.
Kniha ovlivnila dokonce i vědce a techniky.
Kniha ovlivnila dokonce i vědce a techniky: Li Miao, kosmolog a zastánce strunové teorie, napsal na jejím základě knihu The Physics of Three Body, fanoušky se stalo i mnoho vesmírných inženýrů, a dokonce mě Čínská národní vesmírná agentura požádala o konzultace (a to i přesto, že v mém románu je stejná organizace popisována jako tak konzervativní a úzkoprsá, že se extremistický úředník musel zaplést do masových vražd, aby mohl prosadit nové nápady). Tento druh reakcí je pravděpodobně znám americkým čtenářům (např. The Physics of Star Trek nebo NASA spolupracující s tvůrci science fiction), v Číně je však poněkud nezvyklý a velmi kontrastuje s oficiální politikou potlačování sci-fi během osmdesátých let minulého století.
Od poloviny devadesátých let do dnešních dní zažívá čínská science fiction renesanci. Noví autoři a jejich nápady nemají s minulým stoletím mnoho společného. Čínská science fiction se stává různorodou a již o ní nelze hovořit jako o čistě „čínské“. Její současný stav je bližší světové podobě žánru. Ke stylům a tématům, jež se objevují například u amerických autorů, lze v čínské science fiction snadno najít paralely.
Zajímavé je, že nadšení z vědy, které je pro čínskou science fiction minulého století typické, nyní téměř vymizelo. Aktuální díla odrážejí nedůvěřivost a tíseň z technologického pokroku. Naše vyhlídky, které vykreslují, jsou temné a nejisté. A pokud se náhodou objeví světlá budoucnost, přichází po křivolaké cestě plné utrpení.
Když vyšel Problém tří těles, knižní trh se sci-fi literaturou byl úzkostný a depresivní. Dlouhodobé odsouvání tohoto žánru na okraj vedlo ke zmenšení a izolování okruhu žánrových čtenářů.
Fanoušci sami sebe vnímali jako národ na odlehlém ostrově, který je nepochopený okolním světem. Spisovatelé měli problém přitáhnout čtenáře a cítili, že se musejí vzdát svého campbellovského sci-fi fundamentalismu a začít vyzdvihovat literárnost a realismus.
První dva díly mé trilogie se snažily o totéž. Velká část prvního dílu byla zasazena do období Kulturní revoluce a v druhém dílu byla Čína budoucnosti sociálně i politicky stejně institucionalizovaná jako Čína současná. To byly snahy o to, zesílit u čtenářů dojem realističnosti, dát spekulativním prvkům nějaký základ v přítomnosti. Výsledkem bylo, že já i můj nakladatel jsme u třetího dílu měli jen malou víru v úspěch. Jak se příběh vyvíjel, nešlo ho nadále vztahovat k současným reáliím. Musel jsem popsat vzdálené budoucnosti a vzdálené kouty vesmíru – a jak víme, čínští čtenáři o toto nestáli.
S mým nakladatelem jsme se nakonec shodli, že jestliže je nemožné, aby třetí díl na trhu uspěl, bude asi nejlepší, když se přestanu snažit přitáhnout čtenáře, kteří si svou cestu ke science fiction ještě nenašli. Místo toho jsem napsal „čistý“ science fiction román, který mě, jako hardcore fanouška žánru, naplňuje. A tak jsem třetí díl vytvořil pro sebe. Naplnil jsem ho multidimenzionálními a dvoudimenzionálními vesmíry, uměle vytvořenými černými dírami a jeho časovou osu jsem rozšířil až k tepelné smrti vesmíru.
A proto pro nás bylo obrovským překvapením, že právě tento třetí díl, napsaný pro čistokrevné fanoušky žánru, byl tím, který celé sérii přinesl popularitu.
Science fiction je literatura možností. I vesmír, ve kterém žijeme, je jen jednou z možností. Pro lidstvo jsou některé vesmíry lepší než jiné a Problém tří těles ukazuje ten nejhorší možný. Vesmír, ve kterém je existence tak temná a těžká, jak si jen dovedete představit.
V Problému tří těles jsem psal o nejhorším z možných vesmírů s nadějí, že se můžeme pokusit o to, abychom naši Zemi učinili její nejlepší možnou verzí.
