Katko, naše povídání se bude točit kolem tzv. young adult literatury, přibliž proto prosím na začátek, o jakou literaturu jde.
Young adult literatura vyvolává mnoho vášnivých diskusí. Jde o živoucí organismus, není to žánr, proměňuje se v čase, konkrétní a úzkou charakteristiku budeme asi hledat marně. Je to čtení pro děti? Jsou to jen dívčí románky? Dávno ne. Young adult literatura se v posledních letech rozvíjí. Je mnohem členitější žánrově i věkově — spadají sem knihy pro dvanáctileté o dospívání i knihy s citlivějším obsahem, jejichž tématem je duševní zdraví nebo sexuální násilí. Dnes v ní najdete v zásadě úplně všechny žánry — fantasy, sci-fi, contemporary, poezii a další. Z logiky věci tak zajímá i čím dál tím víc čtenářů — dospělejších čtenářů. Osobně termín young adult považuju spíše za marketingový nástroj pro knihkupce a nakladatele. V tom obrovském množství knih, které vycházejí, je potřeba najít nějaký řád. Young adult škatulka vám tak pomůže část knih zařadit na vhodné místo — prostě pro každého, kdo už se cítí, že vyrostl z dětských příběhů a chce číst třeba něco blíž svému věku, je tu young adult. Ale to neznamená, že by se čtenář měl cítit nepatřičně, pokud po takové knize sáhne i po třicítce. V young adult kategorii vychází spousta kvalitních a důležitých knih, které mají co nabídnout i starším čtenářům. A stejně tak nevidím nic špatného na tom, pokud vysoce postavený pracující manager večer sáhne po romantickém příběhu ze střední, aby si odpočinul. Jako čtenáři vyžadujeme od každé konkrétní knihy něco jiného — oddech, napětí, únik do jiného světa. Tu pestrost mám ráda, a proto young adult dělám.
Řada čtenářů tohoto rozhovoru tě bude znát jako autorku napínavých knih Zmizení Sáry Lindertové a Noci běsů právě z kategorie young adult. Někteří z nich však možná doteď netušili, že pracuješ v nakladatelství Host jako redaktorka young adult literatury. V jednom rozhovoru jsi řekla, že ses šla z televize, kde jsi předtím pracovala na náročné pozici dramaturgyně, uklidnit ke knížkám. Je práce redaktora nakladatelství Host klidná?
Pořád mám chuť říct, že ano, ale trochu se bojím, abych si nenaběhla! Určitě je o něco klidnější a méně stresující. I když je třeba knih v jednu chvíli hodně a všechny vyžadují vaši pozornost a třeba na podzim se tradičně finišuje s řadou titulů tak, aby se stihly vydat do Vánoc, pořád se cítím méně pod tlakem než v přenosovém voze, když běží živé vysílání v televizi a vy nevíte, co z kterého člověka do éteru vypadne za nevhodnou poznámku, a zároveň se pokoušíte nemyslet na to, že jste nestihli ani generálku, takže od druhé půlky to bude čistá improvizace…
My jsme každopádně rádi, že jsi vyměnila přenosový vůz za komínky s knihami. Prozradíš, v čem konkrétně tvá práce spočívá?
Často si z toho s kolegy děláme legraci, ale žánrový či odpovědný redaktor je tak trochu neviditelná sudička, která bdí nad svými knihami po celou dobu jejich zrodu. Naše úloha je možná pro čtenáře na první pohled nejasná. Dala by se rozdělit na roli redaktora původní české tvorby a roli redaktora překladového. V případě původního textu jsme autorova pravá ruka — to právě nám chodí nečtené rukopisy a kupí se na nekonečné hromádce. My posuzujeme, zda se do nakladatelství hodí a jakou práci je na nich třeba ještě udělat. Pomáháme autorům z textu vykřesat to nejlepší, navrhujeme změny, společně hledáme cestu ze slepých odboček v ději, případně oslovujeme ilustrátory a další spolupracovníky. Pracujeme na textu s autorem tak dlouho, dokud není připravený k jazykové korektuře. V případě překladové literatury je ta role odlišná. Studujeme trh, probíráme se nabídkami agentur a nakladatelů, čteme spoustu rukopisů, ze kterých vybíráme vhodného kandidáta na překlad. Když se pro rukopis rozhodneme, jsme zodpovědní za knihu jako celek — ve spolupráci s grafiky vybíráme obálku, s technickými redaktory kontrolujeme sazbu, pokud je potřeba, komunikujeme s majiteli práv třeba o překladu názvu apod. Ta práce je velmi pestrá a liší se kniha od knihy. I po roce v Hostu se vždycky vynoří nějaká specialitka, která mě překvapí.
Jak často ti „na stole“ přistane nový rukopis?
Pokud se bavíme o původních českých rukopisech, tak často to zase není. Což je škoda! Možná si ještě autoři nezvykli, že poptáváme i young adult rukopisy, možná jsou ostýchaví. Pokud je to fantasy nebo sci-fi, většinou skončí u kolegy Jirky Štěpána. Takže na mém stole je zatím místa dost! Budu ráda, když se rukopisů objeví mnohem víc. Vím, že je to děsivé, ale nebojte se texty poslat. Naše jediná podmínka je, že rukopis musí být hotový, nebereme nedokončené drafty nebo přísliby budoucích textů. Pište, posílejte a já se k nim dostanu.
Tak to je výzva! Možná by se na tomto místě hodilo dodat, podle jakého klíče vybíráš tituly, které následně doporučíš k vydání. Co nesmí dobrému young adult příběhu chybět?
To, co nesmí chybět žádné dobré knize, ať je pro jakoukoliv skupinu čtenářů. Těžko se mi to pojmenovává, ale je to jakési neurčité „něco navíc“. To, co vás jako čtenáře na čtení baví, co knihu odlišuje od tuctu jiných, které jste prolistovali v knihkupectví. Někdy mě na první dobrou chytne autorův styl a jazyk, jindy po rukopisu sáhnu především kvůli slibnému příběhu a neotřelé zápletce. V ideálním případě se pak obojí spojí v jedno. Dobrá young adult kniha má uvěřitelné hlavní hrdiny, kteří se chovají jako reální dospívající; pokud je to třeba, je zábavná, a když si to příběh žádá, je vážná. Možná trochu drzá, provokativní a neklidná, nebojí se otevírat důležitá témata, která se dotýkají teenagerů a jejich světa.
Jaká témata dominují české young adult literatuře? A jsou témata, která se objevují v zahraniční literatuře a v té naší ti chybějí?
Young adult texty jsou žánrově rozmanité a každý z těchto žánrů má své trendy, které se proměňují a vracejí. Někdo předvídá, že se teď zase pomalu vracejí upíři, na ústupu jsou fantasy odehrávající se u královského dvora, ale pozoruhodně dlouho čtenáře baví thrillery s nespolehlivým vypravěčem nebo retellingy klasických románů. U zahraničních titulů převládají témata, která se doposud držela v pozadí — mentální zdraví a s ním spojená stigmata nebo LGBT+ hrdinové a coming out. Hlavními postavami světových bestsellerů se konečně stávají protagonisté jiné barvy pleti a jiného vyznání. Obecně bych to shrnula jako trend diverzity — nakladatelé se snaží, aby každý potenciální čtenář našel knihu, která mluví přímo k němu. Mezi českými autory se o nějakém trendu mluví těžko. Trh je příliš malý. Čeští autoři se chytají obecných témat spojených s dospíváním a sexualitou nebo budují svoje fantasy světy a dystopické vize budoucnosti. V záplavě překladové literatury si spíš musejí svoje místo u domácích čtenářů pokaždé tvrdě vybojovat. Konkurence v podobě mezinárodních hitů je obzvlášť v této věkové skupině silná. Trochu mi ta rozmanitost u českých autorů chybí.
Jaké předpoklady by měl splňovat člověk, který přemýšlí o práci redaktora?
Myslím, že mám za ten rok v Hostu dobře napozorované služebně starší kolegy a můžu říct, co je všechny spojuje. Takže především milují knihy — pořád čtou a čtou i mimo práci. Udržují si přehled o české i zahraniční tvorbě. Platí to po všechny formy vyprávění. Trénovat lze i na sledování filmů nebo chození do divadla. Chce to prostě čich na dobrý příběh. Redaktor musí umět o textu kriticky uvažovat, protože bude hledat únikové cesty ze spousty slepých uliček, do kterých se při zrodu knihy dostane. Musí umět naslouchat autorovi a podat mu pomocnou ruku, když tápe. Taky se někdy musí obrnit trpělivostí, protože prostě čte stále ty stejné řádky pořád a pořád dokola, hodiny a hodiny. Je to ubíjející. A někdy je redaktor prostě jen zdatný vyjednávač. Kolem knih se točí řada křehkých uměleckých duší, takže spoustu práce za vás udělá i schopnost komunikace.
To by byl krásný závěr našeho rozhovoru, ale stejně se ještě zeptám: která kniha z rozsáhlé produkce nakladatelství Host ti obzvláště přirostla k srdci a doporučila bys ji i našim čtenářům?
Nechci a nedokážu doporučit jen jednu knihu. Věřím, že pozornost si zaslouží naprosto všechny a že každá z nich má své čtenáře. Ale můžu jmenovat jednu srdeční záležitost z young adult sekce: Kostičas od Samanthy Shannonové. Knihu jsem objevila chvíli po jejím vydání v roce 2012 a byla jsem jednak unesena autorčiným stylem, jednak jsem jí hrozně záviděla, protože je stejně stará jako já a už vydala knihu. No a o pár let a dílů série později jsem se najednou stala odpovědnou redaktorkou jejích knih. O tom se mi tenkrát ani nesnilo!
Pocházím z Hovoran, malé vesnice na Hodonínsku, kde jsem se naučila všechno důležité pro život — číst, vymýšlet vlastní příběhy a milovat staré filmy na VHS. Dětství jsem strávila napůl venku s odřenými koleny, napůl zahrabaná v knihách. Obzvlášť když se mi do rukou dostal „Harry Potter“. Láska k literatuře mě později přivedla na střední knihovnickou školu do Luhačovic a pak mě zlákalo Brno, kde žiju dodnes. Vystudovala jsem obor Teorie a dějiny filmu na Masarykově univerzitě. Ještě během studia jsem začala pracovat v České televizi, kde jsem čtyři roky působila jako dramaturgyně. Občas to byla slušná dřina! Mezi živými přenosy a natáčením dokumentů jsem napsala dva young adult romány: „Zmizení Sáry Lindertové“ (2019) a „Noci běsů“ (2020). Ale bylo to příliš hektické období. V Hostu se knihám konečně můžu věnovat naplno.
Volný čas prakticky nemám, ale pokud nepíšu, moc ráda vařím, peču a drbu své dva kocoury. Ještě radši se poflakuju v kavárnách, jezdím na filmové festivaly a impulzivně nakupuju letenky na výpravy za gastroturismem.
Kateřina Šardická
