Simona Barešová za českou beletrii

Mezi vyda­ný­mi kni­ha­mi by letos roz­hod­ně neměl zapad­nout titul Sku­teč­ná ces­ta ven. Vyprá­vě­ní z divo­kých deva­de­sá­tek rom­skou per­spek­ti­vou doká­že zaujmout auten­tic­kým jazy­kem a bru­tál­ní upřím­nos­tí. Jest­li jste si mys­le­li, že s vámi někdo nejed­ná na rovi­nu a hází vám klac­ky pod nohy, po pře­čte­ní vzpo­mí­nek Patri­ka Ban­gy vám to bude při­pa­dat nicot­né. Jaké to bylo byd­let v zimě v cha­to­vé osa­dě, s čím nej­těž­ším se potý­ká stree­twor­ker a jak se orga­ni­zu­je cha­ri­ta­tiv­ní sbír­ka? Lek­ce pro­ti rasis­mu a v Cud­lí­no­vě balení.

Mož­ná si řek­ne­te, že pří­běh o umě­lec­kém vyho­ře­ní a prá­ci za poklad­nou není úpl­ně to pra­vé oře­cho­vé, to by ale byla ško­da! Mezi zane­řá­dě­ný­mi ulič­ka­mi a pře­lid­ně­ným síd­liš­těm zaži­je­te dob­ro­druž­ství až detek­tiv­ní­ho cha­rak­te­ru. Román o boji sama se sebou, čáro­vých kódech a ope­řen­cích. A mož­ná při­jde i (sebe)odpuštění. Pro­za­ic­ký debut uměl­ky­ně a archi­tekt­ky Anny Bea­ty Háblo­vé Smě­na vás pohl­tí svou čti­vos­tí. Kro­mě zají­ma­vých repe­ti­tiv­ních čás­tí, nej­roz­to­div­něj­ších meta­for a při­rov­ná­ní při­ná­ší i vtip, kte­rý bys­te mezi šedou, až čer­nou rea­li­tou za poklad­nou neče­ka­li. Skvě­lá stu­die o křeh­ké artis­tic­ké duši, kte­rou ubí­je­jí vlast­ní démo­ni z minu­los­ti a ste­re­o­typ­ní manu­ál­ní prá­ce. Píp, píp.

Nikola Kochová za překladovou beletrii

Co takhle strá­vit svát­ky v Kodani?

Kodaň­ská píseň pís­ní autor­ky Annet­te Bjer­g­fel­d­to­vé vyšla v pře­kla­du Rober­ta Novot­né­ho loni před kon­cem roku a pod mno­hé vánoč­ní stro­meč­ky to tak už nestih­la. To je ale vel­ká ško­da, kte­rou letos může­me napra­vit. Je to totiž ten pra­vý tip na vánoč­ní dárek! Román Kodaň­ská píseň pís­ní je ide­ál­ní kni­ha pro všech­ny, kte­ří se chtě­jí na chvil­ku zasta­vit a nechat se konej­ši­vě uná­šet pře­kva­pu­jí­cím pří­bě­hem o jed­né rodi­ně, kte­rá se v rám­ci čtyř gene­ra­cí pohy­bu­je v Rus­ku, Švéd­sku, Fran­cii a hlav­ně v dán­ské Koda­ni. Vyprá­vě­ní neo­po­mí­jí žád­ný tíži­vý moment lid­ské­ho živo­ta, přes­to s posta­va­mi zachá­zí s něhou a pro čte­ná­ře je to pros­tě bal­zám na duši. Sli­bu­ji, že se s kníž­kou bude­te smát i pla­kat a že z ní bude­te hláškovat.

Kodaň­ská tri­lo­gie v pře­kla­du Lady Halou­no­vé při­ná­ší sevře­něj­ší, tem­něj­ší a záro­veň auto­bi­o­gra­fic­ké vyprá­vě­ní o osu­du jed­né ženy, tedy autor­ky Tove Dit­lev­se­no­vé, kte­rá se naro­di­la do děl­nic­ké rodi­ny v roce 1917. K postup­ně narůs­ta­jí­cí­mu poci­tu nepa­t­řič­nos­ti v rodi­ně i šir­ší komu­ni­tě, popi­so­va­né­mu se vší tíži­vos­tí, při­dá­vá autor­ka hle­dá­ní ces­ty do vlast­ní­ho svě­ta, jehož obry­sy zpr­vu vní­má nanej­výš mlha­vě. Jak již dnes víme, Tove Dit­lev­se­no­vé se poda­ři­lo dosáh­nout své­ho cíle a stát se spi­so­va­tel­kou, nyní i celo­svě­to­vě obdi­vo­va­nou. Její pří­běh však netvo­ří pří­má lin­ka z tem­no­ty do svět­la a úspěch pro ni nezna­me­ná vykou­pe­ní z bídy lid­ské­ho živo­ta. Kníž­ka je to sice závaž­ná, ale pře­krás­ná — a i tako­vé kníž­ky by o Váno­cích měly frčet.

Kateřina Šardická za young adult

Kdy­bych byla fanou­šek young adult, co bych chtě­la najít pod stro­meč­kem? Roz­hod­ně Piko­vé eso — sil­ný a vel­mi aktu­ál­ní thriller ze sou­kro­mé pres­tiž­ní ško­ly, kte­rý se nebo­jí otevřít a pojme­no­vat pro­blém insti­tu­ci­o­na­li­zo­va­né­ho rasis­mu a šika­ny. Nenech­te se odra­dit poma­lým začát­kem, jakmi­le se roz­da­jí všech­ny kar­ty, čeká vás vel­mi drs­ná hra. Jest­li se chce­te bát, tak pro vás mám tip na gotic­ký román Za pro­kle­tý­mi zdmi. Tohle je hod­ně tem­ná ver­ze Jany Eyro­vé. A pak si nemůžu odpus­tit dvě napros­to bož­ské kni­hy. V prv­ní řadě při­po­mí­nám, že letos vyšel čtvr­tý díl ze série Kos­ti­čas od Saman­thy Shan­no­no­vé. Když spad­ne mas­ka je srd­cem celé­ho Kos­ti­ča­su, a i když od vydá­ní před­cho­zích dílů uply­nu­lo pár let, neboj­te se, zna­los­ti na pár stra­nách oprá­ší­te. Posled­ním tipem, kte­rý není úpl­ně young adult, ale spíš dospě­lou fan­ta­sy, je Mako­vá vál­ka. Pokud exis­tu­je jed­na kni­ha, kte­rou letos fakt musí­te číst, tak je to tahle. Nejste při­pra­ve­ní na to, jak kru­tě vás polapí.

Eva Kecková za non-fiction a překladovou beletrii

Pat­ří­te-li mezi čte­ná­ře, kte­ří vyhle­dá­va­jí kva­lit­ní pře­klad, a nele­ká vás lite­ra­tu­ra vyža­du­jí­cí plnou pozor­nost, pak sáh­ně­te po kni­ze Roky fran­couz­ské nobe­list­ky Annie Ernau­xo­vé. Proud osob­ních i kolek­tiv­ních vzpo­mí­nek vás strh­ne a vy pro­plu­je­te vel­kou čás­tí dva­cá­té­ho sto­le­tí, aniž se stih­ne­te nadech­nout. U dru­hé kni­hy, kte­rou bych vám ráda dopo­ru­či­la, si může­te tro­chu vydech­nout. Mar­ce­la Mülle­ro­vá vás v ní zave­de do pákistán­ské­ho Pešá­va­ru, kde s rodi­nou pro­ži­la dva roky. V kni­ze Ve stí­nu duhy sklá­dá ze svých vzpo­mí­nek a dení­ko­vých zápis­ků čti­vé vyprá­vě­ní o tom, jak slo­ži­tý (ale čas­to i zábav­ný) může být život v novém pro­stře­dí, o boji s vlast­ní­mi nejis­to­ta­mi, ale také o rados­ti z nikdy nekon­čí­cí­ho poznávání.

Jiří Štěpán za fantasy a sci-fi

Všich­ni milov­ní­ci hrdin­ských pří­bě­hů by měli v těch­to dnech zpo­zor­nět, pro­to­že na pul­ty knih­ku­pec­tví při­chá­zí John Gwyn­ne. Ten už se stal na poli epic­ké fan­ta­sy pojmem a teď se ho koneč­ně dočká­vá­me i v češ­ti­ně. Romá­nem Stín bohů začí­ná jeho str­hu­jí­cí tri­lo­gie Krvo­pří­sež­ní, kte­rou si jis­tě oblí­bí fanouš­ci Antho­ny­ho Rya­na. A neboj­te, tady s auto­rem roz­hod­ně nekon­čí­me a může­te se těšit na dal­ší vel­kou ságu!
Úpl­ně jiný typ čte­nář­ské­ho zážit­ku pak při­ná­še­jí kni­hy Bec­ky Cham­ber­so­vé. V kaž­dém svém romá­nu nám autor­ka dává pro­stor k zamyš­le­ní a uka­zu­je ces­tu, jak být lep­ší­mi lid­mi. A ani nove­la Žalm pro divostroj­né není výjim­kou, přes­to­že zde zásad­ní roli hra­jí robo­ti a my bychom moh­li čekat nejed­nu tem­nou vizi… opět dostá­vá­me dáv­ku nadě­je a poro­zu­mě­ní. V zápla­vě dysto­pií oce­ní tako­vé sci-fi i ostří­le­ní cynikové.

Ori­gi­na­li­tou a napě­tím je nabi­tý i román Nef­ri­to­vé měs­to Fon­dy Lee­o­vé, kde se stá­vá­me svěd­ky boje mafi­án­ských kla­nů jako vystři­že­ných z Kmo­t­ra. Ale pokud jste někdy pře­mýš­le­li nad tím, jest­li gan­gs­ter­ská sága sne­se ješ­tě dáv­ku opu­lent­ní akce a magie s asij­ský­mi koře­ny, tak vás tato oce­ňo­va­ná kanad­ská autor­ka pře­svěd­čí, že roz­hod­ně ano.

V množ­ství pře­kla­do­vých knih občas není tolik vidět domá­cí fan­tas­ti­ka, ale věř­te, že tako­vá kni­ha pod stro­meč­kem udě­lá radost nejen čte­ná­řům, ale i auto­rům. Jak pes­t­rá jejich tvor­ba může být, jsme shr­nu­li v člán­ku „Fan­tas­tic­ký Host“, kde najde­te tipů pře­hr­šel, ale přes­to bych rád upo­zor­nil na dva roz­díl­né auto­ry, kte­ří mají dvě věci spo­leč­né — pro­pra­co­va­nost a vytří­be­ný styl. Dana Bera­no­vá ve Zpě­vu stra­ky doka­zu­je, že i málo slov může skrý­vat vel­ké svě­ty a pří­běhy o lid­skosti. Ve Tře­tím uchu Jana Hamou­ze zase sle­du­je­me pokra­čo­vá­ní roz­sáh­lé­ho vyprá­vě­ní, kde kaž­dý skry­tý detail hra­je roli v mozai­ce epic­ké­ho rozměru.

Zdeněk Staszek za non-fiction

Nic si nenalhá­vej­me, k Váno­cům neod­mys­li­tel­ně pat­ří obžer­ství. I přecpá­vat se však může­me infor­mo­va­ně — a odpo­věd­ně! Až se tedy bude­te s kama­rá­dy hádat, kte­rý recept na bram­bo­ro­vý sálat je ten nej­lep­ší a proč má člo­věk v zimě chuť na jed­nu pra­sár­nu za dru­hou, nevá­hej­te sáh­nout po kníž­ce Laho­da od evo­luč­ní­ho bio­lo­ga Roba Dun­na a antro­po­lož­ky Moni­ky San­che­zo­vé s vše­ří­ka­jí­cím podti­tu­lem Evo­lu­ce lid­ských chu­tí: dozví­te se, co z našich chou­tek urču­je bio­lo­gie a co kul­tu­ra a proč nám něco při­jde slast­né a něco nao­pak odpu­di­vé. Jíd­lo, to však není jen boha­pus­tá krmě, ale také kom­plex­ní prů­mys­lo­vý sys­tém, kte­rý ovliv­ňu­je vše od veřej­né­ho zdra­ví po stav pla­ne­ty. A ne úpl­ně v dob­rém. Jak pomo­cí jíd­la ovliv­nit budouc­nost svě­ta i člo­vě­ka, nad tím se zamýš­lí brit­ská urba­nist­ka ve fas­ci­nu­jí­cí Sito­pii, kde se stří­da­jí filo­zo­fo­vé, labo­ra­to­ře i země­děl­ci. Dobrou chuť!

Kateřina Šardická nově i za krimi

Dopo­ru­čo­vat před Váno­ci drs­né sever­ské reá­lie, nápa­di­té séri­o­vé vra­hy a kupí­cí se těla může vypa­dat tro­chu zvlášt­ně, ale kdy jin­dy je ten správ­ný čas na hrnek čaje, poho­dl­né křes­lo a pořád­nou dáv­ku napě­tí? Dovol­te mi k Váno­cům dopo­ru­čit dva skvě­lé kniž­ní kri­mi tipy, kte­ré by nemoh­ly být odliš­něj­ší. Před pár týd­ny vyšel dlou­ho oče­ká­va­ný román Pavouk z pera Lar­se Keple­ra. V pořa­dí již v devá­tém dílu komi­sař Joo­na Lin­na a jeho kole­gy­ně Saga Baue­ro­vá pát­ra­jí po vra­ho­vi, kte­rý kolem nich spřá­dá síť, z níž není úni­ku. Pavouk je přes­ně tako­vý Kepler, jaké­ho máme rádi – napí­na­vý, kru­tý a vyna­lé­za­vý. Můj dru­hý tip je pro ty, kte­ří kla­sic­kým kri­mi pří­liš nehol­du­jí ane­bo jich mají plné zuby a chtě­jí zku­sit něco nové­ho. Těm dopo­ru­ču­ju geni­ál­ně zábav­nou kri­mi Vraž­di vší­ma­vě od Kar­s­te­na Dus­se­ho. Nelek­ně­te se, tenhle text se nebe­re pří­liš váž­ně. Je to vtip­né, bizar­ní a správ­ně zábavné.

Martin Stöhr tentokrát za překladovou beletrii

Po kníž­ce slo­ven­ské pro­za­ič­ky a sce­nárist­ky Bar­bo­ry Hrí­no­vé Jed­no­rož­ci jsem sáhl z už nepa­tr­ně una­ve­né­ho zájmu. Nikdy pře­ce nelze obsáh­nout všech­no pěk­né, co v Hos­tu vychá­zí! Odpo­led­ne, za prv­ním pří­bě­hem, jsem si řekl, že je to fakt doce­la dob­ré a že s Jed­no­rož­ci vydr­žím. Když jsem hlu­bo­ko za půl­no­cí, už zce­la zasa­žen, kni­hu dočí­tal, ronil jsem slzy „ako koryt­nač­ka“. Domní­vám se, že od časů Jana Bala­bá­na, jsem na tak­to sil­né povíd­ky nena­ra­zil. A že je s nimi potíž. Čas­to máte dojem, že vás autor ochot­ně sve­ze dvě tři uli­ce a pak vás náh­le vysa­dí, dale­ko před cílem, pro­to­že to zkrát­ka jinak nejde. Hrí­no­vá tohle ví a z ome­ze­ní umí udě­lat před­nost. Její pro­za­ic­ká tem­pa jsou vůbec doko­na­lá! Ale pozor, tady nefas­ci­nu­je pře­de­vším bez­chyb­né řemes­lo. V Jed­no­rož­cích je to pří­slo­več­né „všech­no“. Neba­nál­ní situ­a­ce, uvě­ři­tel­ní hrdi­no­vé, život­ný jazyk, blíz­kos­ti i míje­ní, suro­vost i něha, humor, vše­mož­ná zna­me­ní doby a tak dále. Na mimo­řád­ném čte­nář­ském zážit­ku se urči­tě pode­psal i skvě­lý pře­klad Ire­ny Stei­ne­ro­vé. Mož­ná (zatím) tro­chu nespat­řen, naro­dil se nám autor evrop­ské­ho for­má­tu. Vesel­me se! Hlav­ně si ovšem nenech­te ujít toto vzác­né a obo­ha­cu­jí­cí čte­nář­ské setkání.

Radek Štěpánek za non-fiction

Nevím, jest­li je tohle úpl­ně tip na poho­do­vé Váno­ce, ale někdy se začít musí, a nej­líp hned. Od prv­ních vět — „Své už víte. Stej­ně jako já. Neschá­ze­jí nám zna­los­ti. To, co nám chy­bí, je odva­ha uvě­do­mit si, co vlast­ně víme, a vyvo­dit z toho důsled­ky.“ — jako čte­nář tuší­te, že to bude čím dál hor­ší. Jako bys­te krá­če­li po teku­tém pís­ku, kte­rý pohl­cu­je vše živé, pořád rych­le­ji a rych­le­ji. Přes­ně tak totiž skvost­ně napsa­ná i pře­lo­že­ná kni­ha Sve­na Lin­dq­vis­ta Vyhlaď­te všech­ny ty netvo­ry půso­bí. Nedá se od ní odtrh­nout. Při­tom ji vlast­ně ani nechce­te číst; je to obža­lo­ba nás všech, kte­rá odkrý­vá zákla­dy naší spo­leč­nos­ti a ty zce­la jis­tě nejsou zdra­vé. Kam až se ale musí­me vrá­tit, pokud chce­me, abychom měli šan­ci na ozdra­ve­ní? Kéž bych tuhle kníž­ku mohl číst už na gymplu. 

Pavla Nejedlá za literaturu pro děti a mládež

Váno­ce budou pročte­né. Mož­ná bude­me letos pod stro­meč­kem sedět ve sve­trech a mís­to do lesk­lé­ho papí­ru zaba­lí­me dár­ky do povla­ků na pol­štá­ře, ale kníž­ky zkrát­ka pod strom­kem chy­bět nemůžou. 

3+

Ani za nic!
Nástup do škol­ky (či ško­ly) je vel­ká udá­lost v živo­tě celé rodi­ny. Někdo se těší (rodi­če čas­to víc než děti), někdo vehe­ment­ně pro­tes­tu­je. Pokud je tohle téma aktu­ál­ní i u vás doma, začně­te s adap­ta­cí včas a pořiď­te dětem pod stro­me­ček nád­her­ně ilu­stro­va­nou kníž­ku Bea­t­ri­ce Ale­mag­na Ani za nic! Vtip­ně­ji poja­té obdo­bí vzdo­ru jsem ješ­tě neviděla.

5+

Sku­tek utek!
Tohle je kníž­ka, co děti baví. Dá se do ní kres­lit, jsou v ní úko­ly k vyře­še­ní a komic­ké non­sen­sy, kte­ré děti milu­jí. Pod vtip­ným pří­bě­hem se navíc skrý­vá téma rodin­ných vzta­hů, zvlá­dá­ní stre­su a domá­cí ponor­ky. Je to pros­tě tako­vá KPZ — kni­ha posled­ní záchra­ny (v mno­ha ohledech). 

6+

Ujda a pří­pad U
Vtip­ný komiks pro malé čte­ná­ře. Učtou ho i ti začí­na­jí­cí a kro­mě sym­pa­tic­ké par­ty kámo­šů v něm najdou pří­běh o tom, jak snad­no se člo­věk nechá unést dojmy. Je to cen­ný ilu­stro­va­ný pří­spě­vek k medi­ál­ní výcho­vě a kri­tic­ké­mu myš­le­ní, kte­ré budou dneš­ní inter­ne­to­vé děti potře­bo­vat čím dál víc. Začně­te včas.

9+

Noč­ní rychlík
Co by to bylo za Váno­ce, kdy­by pod stro­meč­kem nele­že­la aspoň jed­na oprav­du pořád­ná bichle! Noč­ní rych­lík je žha­vý adept na ten­to post. Napí­na­vý pří­běh se ode­hrá­vá ve vánoč­ním čase, čte­ná­řům hra­vě vysta­čí na celé vánoč­ní prázd­ni­ny a kro­mě ste­am­pun­ko­vých moti­vů nabí­zí i spous­tu pod­ně­tů k pře­mýš­le­ní. Ve Fin­sku si jej mla­dí čte­ná­ři zvo­li­li kni­hou roku. Právem.