Pojmenuj postavičku
Jak byste pojmenovali hubeného mazaného kluka, jehož jméno je samo o sobě terčem posměšků?
„Nejtvrdší oříšky často bývají ty nepříliš nápadné, ty, které nesmějí moc vyčuhovat a poutat pozornost. Čtenáře by vlastně ani nemělo napadnout, že o nějaký oříšek šlo. Tady mezi ně patřilo například jméno hlavního hrdiny Jakuba Suchého, který se v originálu jmenuje Ben Pole („pole“ znamená tyčka). Jméno muselo ladit s tím, že Jakub je hubený klučina, taky jsem potřeboval, aby Jakubův úhlavní nepřítel Max Hamta mohl jeho jméno komolit a dělat si z něj legraci, přitom ale muselo být úplně obyčejné, působit jako běžné jméno,“ dodává k tomu Vratislav Kadlec, který zábavný příběh Král Vrkú přeložil.
Vymysli pár nových slov
Pojmenujte:
- náboje zabalené ve vlhkém černém listí, co páchnou hůř než syrečky zabalené ve starých ponožkách,
- přenosnou past nové generace,
- nástrahu, díky které se váš nepřítel hezky proletí rovnou do kaluže,
- ultimátní zbraň všech správných obyvatel městského hvozdu.
Tchořobijky, bleskolap, pérovadlo-vymršťovadlo, kaďapult – Král Vrkú obsahuje nepřeberně slov, která děti pobaví, polechtají jejich fantazii a dospělým trošku zamotají jazyk.
Musel se s originálními slovy prát i překladatel?
„Neřekl bych, že se s překladem v takovém případě peru, spíš si s ním hraju, a je to velká zábava. Nevím, jak jiným překladatelům, ale zrovna vymýšlení nových slov mi jde docela lehce. Pochopitelně je někdy dlouho dolaďuju, měním a nechávám uzrát, ale v podstatě je to jedna z mých nejoblíbenějších částí překladatelské práce. Občas je problém s tím, že angličtina dokáže být daleko kratší a má více slov, která podobně znějí, a nabízejí tak příležitost k vtipkování, ale jindy zas čeština nabídne nečekané řešení, které snad ani nejde nepoužít: jako je třeba zákeřná zbraň zvaná kaďapult v téhle knížce.“
Nauč se šišlat
Obohať češtinu o pár nových citoslovcí
Při listování knihou Král Vrkú se nejde nesmát a zároveň si říkáte, jak tohle mohlo vůbec někoho napadnout. Šli jsme rovnou ke zdroji a zeptali se překladatele Vratislava Kadlece.
Kniha Král Vrkú je plná neobvyklých citoslovcí. Jak je vymýšlíte?
Při téhle činnosti je na mě asi dost legrační pohled (i poslech). Sedím u počítače, vydávám různé podivné zvuky — někdy i různě máchám rukama, abych si je dokázal lépe představit — a potom se je snažím zapsat do písmenek tak, aby si je mohl živě představit i čtenář. V tomhle směru je angličtina ve velké výhodě, protože jednak má — snad i díky silné komiksové tradici — velkou zásobu citoslovcí už hotových, jednak může coby citoslovce použít i slova, která původně patřila k jiným slovním druhům. To v češtině někdy úplně nejde, zato ale dostávám příležitost, abych jazyk obohatil o spoustu nových „čvuňch!“ a „švrrrm!“.
„Přelož“ ilustrace
Nápisy, bubliny, popisky jsou součástí ilustrací, bez kterých by celá kniha neměla ten správný náboj. Jejich vytvoření není jen tak. Této části přípravy českého vydání se v případě Krále Vrkú ujala Karolína Stryková. Co její práce obnášela a co pro ni bylo nejtěžší?
Tvůj rukopis zdobí interiéry restaurací i kanceláří, společně s Rozi pořádáte kurzy Krasopísmo a máš za sebou mnoho realizací, tohle pro tebe byla ale první práce na knize. Bylo něco, co tě překvapilo, co jsi nečekala?
Vytvořit překlad ilustrací písma pro knihu byla skvělá příležitost a hlavně výzva. Když mě s touto zakázkou Host oslovil, moc mě to potěšilo. Je to jedno z mých nejoblíbenějších vydavatelství a moc se mi líbí tituly, co pod ním vychází, a hlavně jejich knižní úprava, ta je u nás určitě jedna z nejlepších.
Nebyla to ale moje první spolupráce na knížce. Bakaláře mám totiž z Plzně z oboru Kniha a papír, knížky jsem tedy dělala už dřív. Spolu s brněnským divadlem MALÉhRY jsme vydali před pár lety vlastní knížku pohádek Jak na příšery, kterou jsem ilustrovala. Písmo jsem vytvářela pro polaroidového průvodce Spud nebo vyšívací knížku Steh-by-steh. Tohle byla ale první spolupráce na knížce v překládání psaní, což je mnohem složitější, ale o to větší to pro mě byla výzva. Když bych to měla srovnat, baví mě kreslené písmo víc než ilustrace.
Ilustrace v celé knížce jsou hodně různorodé, co pro tebe byl největší oříšek?
Největší oříšek byl nejprve zjistit, jak bude písmo vizuálně fungovat společně s ilustrací. Většina textu je spojená s kresbou, je uvnitř různých tvarů a kresbiček. Nejtěžší bylo vytvořit si styl, který bude charakterem podobný originálu, bude respektovat nedokonalosti rukopisu, ale zároveň abych jím dokázala napsat celou knížku a vzít ho za vlastní.
Bylo pro tebe těžké přizpůsobit styl písma původním ilustracím?
Na začátku hodně. Hledala jsem manýru ruky, abych styl originálu pouze nenapodobovala, ale vytvořila si vlastní podobu písma. Přirozeně mám sklon písma doprava, moje ruka je hodně naučená na italikové tahy a pravidelnost. Tady to bylo úplně naopak. Sklon vlevo, nepravidelné a nelogické tahy. U písma v překladu jsem musela na nedokonalosti ubrat, proti tomu svému ho udělat buclatější, s větší dikcí, charakterem dvanáctiletého kluka.
Co tě na Králi Vrkú nejvíc bavilo?
Nejvíc mě bavila výzva zkombinovat moje napodobené písmo s originální ilustrací. Zakomponovat ho dovnitř tak, aby se vešlo, i přesto, že v překladu byly texty často jinak dlouhé. Angličtina je vždy vizuálně mnohem hezčí, mnohem jednodušší na psaní. Čeština je kvůli diakritice a skladbě písmen na psaní mnohem těžší. Všechno jsem kreslila v lednu a v únoru a mohla přitom sedět doma hodiny s čajem, udělat si z toho takovou klidnou meditaci a nechodit do mrazu, to bylo taky super.
Skloňuj slovo „král“ v ženském rodě
- 1. pád j. č. král Vrkú
- 2. pád j. č. krále Vrkú
- 3. pád j. č. králi Vrkú
- 4. pád j. č. král Vrkú
- 5. pád j. č. králi Vrkú
- 6. pád j. č. králi Vrkú
- 7. pád j. č. králí Vrkú
Ale počkat! Proč v ženském rodě? Odpověď najdete v knize.
