V jakém svě­tě se Dra­čí měs­to odehrává?
Nemu­sí­me cho­dit nikam dale­ko, Dra­čí měs­to se ode­hrá­vá pří­mo na naší pla­ne­tě Zemi, v 21. sto­le­tí. Abych byla přes­něj­ší, navští­ví­me tam nejen Brno, ale tře­ba i Jese­ní­ky a Tatry. 

Proč zrov­na dra­ci, respek­ti­ve ještěři?
Dra­ci u mě ved­li už od puber­ty, tak­že bylo jas­né, kam má tvor­ba bude smě­řo­vat. Umě­li létat, byli majestát­ní, inte­li­gent­ní a nád­her­ní. Také se mi víc líbí šupi­na­tí tvo­ro­vé než ope­ře­ní. Jen­že jsem nechtě­la psát jen za dra­ky. Při­pa­da­lo mi, že bych dosta­la nálep­ku „dal­ší pokus o Era­go­na“. V té době jsem ama­tér­sky kres­li­la komiksy se super­hr­di­ny a napadlo mě, jaký by mohl být hrdi­na v dra­čím kos­tý­mu. To byl tako­vý prv­ní impulz ke tvor­bě ješ­tě­rů. A jak jsem dospí­va­la, ješ­tě­ři se utvá­ře­li spo­lu se mnou. Bytos­ti se šupi­na­tým oca­sem a dra­čí­mi kří­d­ly, ukrý­va­jí­cí svou vlast­ní civi­li­za­ci. Fas­ci­no­va­lo mě to. Huma­no­id­ní rasa, co má šupi­ny, uctí­vá dra­ky jako své stvo­ři­te­le, a přes­to má blíz­ko k lidem. 

Do jaké míry jste se při vytvá­ře­ní svě­ta necha­la inspi­ro­vat sku­teč­ný­mi místy?
Mož­ná to zní jako klišé, ale inspi­ro­va­la jsem se pří­ro­dou kolem nás. V prv­ní řadě to byl Čes­ký ráj. Vyso­ká ska­lis­ka, lesy, kop­ce… až jsem si říka­la… co kdy­by byly ty ská­ly obyd­le­né? Přes­ně takhle by moh­la vypa­dat ješ­tě­ří skal­ní měs­ta. Na prv­ní pohled jen ská­ly, na ten dru­hý už bys­te si všimli nená­pad­ných závěs­ných mos­tů, úzkých vcho­dů, kte­ré zejí v kame­ni jako vodo­rov­né jizvy. Samo­zřej­mě, stej­ná ska­lis­ka nejsou všu­de, ale byl to prvot­ní impulz.

Dra­čí měs­to je počá­tek plá­no­va­né tri­lo­gie. Máte pro­myš­le­né, jakým smě­rem se bude odví­jet děj celé série?
Tady čte­ná­ře potě­ším – ano, mám vše naplá­no­va­né dopře­du, až do kon­ce. V sou­čas­né době mi chy­bí napsat jen závěr tře­tí­ho dílu. Je zají­ma­vé, že konec troj­ky jsem vědě­la hned, jakmi­le jsem se do psa­ní závě­reč­né­ho dílu napl­no pono­ři­la. Teď už se jen těším, až ho odha­lím i čte­ná­řům. Roz­pra­co­va­ný je i prequel Dra­čí­ho měs­ta a nove­la, kte­rá se zase váže k posta­vám z dru­hé­ho dílu. Mož­ná se ješ­tě během pro­ce­su psa­ní a úprav něco změ­ní, ale hlav­ní body pří­bě­hu mám vždy pev­ně dané.
Dou­fám, že se čte­ná­řům ješ­tě­ří pří­běhy zalí­bí. Mám totiž naplá­no­va­nou i dal­ší sérii, dva­cet pět let po udá­los­tech Dra­čí­ho měs­ta. Je zají­ma­vé sle­do­vat, kam se spo­leč­nost posu­ne, jaké výzvy čeka­jí na hrdi­ny, kte­ří se zapí­ší do dějin. Ať už v dob­rém, nebo ne. Pát­ra­la jsem i v minu­los­ti, tak­že se může­te těšit i na pří­běhy z dob, kdy ješ­tě­ři neby­li sevře­ní tech­ni­kou, kdy víra v dra­ky byla ješ­tě sil­ná a neo­chvěj­ná. Na svět­lo svě­ta se snad také vyloup­nou pří­běhy dra­čích bohů samotných.

Dra­čí měs­to je zařa­ze­no mezi young adult. Jak vy sama ten­to žánr vní­má­te, je jen pro mla­dé čtenáře?
Dra­čí měs­to je sice zařa­ze­né do young adult, ale kla­sic­ké atri­bu­ty žán­ru pro něj moc nepla­tí. Nepro­bí­rá se tu prv­ní lás­ka nebo pro­blémy dospívání.
Vní­mám pří­běh jako mezi­člá­nek mezi young adult a kla­sic­kou vyso­kou fan­ta­sy. Mohl by zaujmout i čte­ná­ře, kte­rý obvykle fan­ta­sy nečte. Pří­běh se ode­hrá­vá na naší pla­ne­tě a magie je tam zatím poskrov­nu. S young adult má spo­leč­ný sviž­ný styl vyprá­vě­ní v prv­ní oso­bě, kte­rý je víc emoč­ní, a hrdin­ku, co ješ­tě cho­dí na střed­ní školu.
Vní­mám young adult, hlav­ně tedy v oblas­ti fan­ta­sy, jako odpo­čin­ko­vé čte­ní pro kaž­dé­ho. Neří­kám tím, že je young adult pri­már­ně jed­no­du­chá lite­ra­tu­ra, to ne. Zále­ží, jak si s tím autor pohra­je. Ale je vět­ši­nou psa­ná sviž­něj­ším jazy­kem, tak­že se do pří­bě­hu lehce pono­ří­te. To na young adult milu­ji. Sviž­nost a pes­t­rost, dob­ro­druž­nost, nové svě­ty, hrdi­ny, kte­ří se jako hrdi­no­vé nena­ro­di­li, ale musí si najít vlast­ní ces­tu. Čas­to opus­tí svou rodi­nu, dosa­vad­ní život…
Kaž­dý si v young adult může najít pří­běh, kte­rý ho oslo­ví. Je to doce­la širo­ký žánr s hrdi­ny od zami­lo­va­ných puber­ťa­ček po vra­žed­ky­ně, zboj­ní­ky a mla­dé mágy, kte­ří se učí ovlá­dat své schop­nos­ti. Ten­to žánr má stá­le co nabíd­nout. Jen je potře­ba se pří­bě­hu věno­vat, aby nesklou­zl k opa­ko­va­né­mu klišé. Je pak ško­da, že si čte­nář při zmín­ce o young adult fan­ta­sy před­sta­ví naiv­ní hrdin­ku, kolem kte­ré se točí nej­lé­pe dva chlap­ci a ona si neu­mí vybrat. Nebo se tam někdo třpytí.

Čemu se věnu­je­te mimo psaní?
Jsem wor­ko­ho­lik, neu­stá­le musím něco dělat. A nej­lé­pe zku­sit co nej­víc věcí. Pokud zrov­na nečtu kni­hy, tak se věnu­ji své­mu pso­vi Hagi­mu, pak moc ráda kres­lím – tuž­kou a digi­tál­ně, šiji šper­ky, občas koke­tu­ji s šicím stro­jem, ale to je ješ­tě v začát­cích. Někdy ale potře­bu­ji vypnout od vše­ho kolem, a tak si zahra­ji počí­ta­čo­vou hru. Nej­lé­pe RPG. Momen­tál­ně jsem se koneč­ně dosta­la k Zaklí­na­či 3. Čeká tu na mě i Wol­fen­stein nebo Mass Effect.

Je těž­ké sklou­bit dal­ší zájmy se psaním?
Občas je to nároč­né. Potře­bo­va­la bych obra­ceč času, abych vše stí­ha­la. Pro­to­že na psa­ní potře­bu­ji nejmé­ně dvě hodi­ny kli­du a být odpo­ča­tá. Jinak to nemá cenu. Nepíšu kaž­dý den, ráda si pěs­tu­ji dal­ší koníč­ky. Vyho­vu­je mi pes­t­rost. Jen je to čas­to o momen­tál­ních pri­o­ri­tách. Někdy není chuť na nic, a tak kou­kám na seri­á­ly nebo fil­my. Nevy­lu­ču­ji, že se k mým zájmům časem při­da­jí i dal­ší. Láká mě tře­ba výro­ba vlast­ních bot.

Pet­ru Macho­vou bude­te moci potkat na letoš­ním Hum­boo­ku, kte­rý se usku­teč­ní 6. říj­na v praž­ském Kon­gre­so­vém cen­t­ru. Amba­sa­do­ři akce vybra­li Dra­čí měs­to jako #hum­bookstart. Co to zna­me­ná, se dočte­te zde.