Náš sociální a zdravotnický systém má i své výhody, v Americe je to složitější

Jeho kniha Slepé skvrny, která vyšla v polovině ledna, už vzbudila nejen v českých médiích pořádný ohlas a úspěšná je i mezi čtenáři. Sociolog Daniel Prokop se v ní zaměřil na popis nejpalčivějších problémů dneška, jako je vysoké danění práce, komplikace ve školství, vzestup populismu a podobně. Nestojí však stranou, naopak navrhuje řešení, které by bylo dobré přijmout, aby se situace mohla zlepšovat. Navzdory tomu, že mnoho popisovaných problémů česká společnost dlouhodobě efektivně neřeší, zůstává Prokop optimistou.

Chci, aby Vrány vykrákaly do světa, co všechno se může dít ve „spořádané“ rodině

Petra Dvořáková je na vlně. Na podzim jí vyšel román Chirurg, jehož prostřednictvím čtenáře zavedla do prostředí nemocnice na periferii a konfrontovala je s příběhem lékaře Hynka Grábla. Ani ne po půl roce přichází s další pozoruhodnou prózou tentokrát s názvem Vrány.

Klub divných dětí jsem psala i pro rodiče, aby svým dětem víc porozuměli

Petra Soukupová patří k nejúspěšnějším domácím spisovatelkám, v České republice se dosud prodalo přes sto tisíc výtisků jejích knih. Prózy Petry Soukupové byly přeloženy do deseti jazyků. Píše pro děti i pro dospělé. Nyní vydává nový příběh s názvem Klub divných dětí. Katka, Mila, Franta a Petr jsou divní, nebo si to o nich alespoň myslí ostatní. Na začátku se ani nekamarádí, ale později spolu naplánují útěk z domova a zažijí nezapomenutelné příhody. A právě o nich vypráví novinka Soukupové. „Čím dál víc mám pocit, že je vlastně i pro rodiče. Aby třeba trochu víc porozuměli svým divným dětem,“ říká uznávaná autorka, která za své knihy získala řadu ocenění, například Cenu Jiřího Ortena za prvotinu K moři nebo Magnesii Literu v kategorii Kniha roku za soubor tří rozsáhlých povídek s názvem Zmizet.

Zahrady mají být všude na světě prostorem, kde se dobře žije

Ve své druhé knize s názvem Zelené pokoje zavádí známý zahradní architekt Ferdinand Leffler čtenáře do prostorů, které lákají k životu a návštěvám bez ohledu na roční dobu.

Stočit se do ulity je možná zásadní strategie pro přežití

Sny a sekyry. Tak se jmenuje kniha krátkých příběhů o chvílích, ve kterých se čas zastavil, aby se mohl rozběhnout mnohem rychleji a dějiny mohly uvolnit svou nastřádanou sílu. Spisovatel Jiří Padevět jejich prostřednictvím znovu vdechuje život historii, na niž místy napadaly až příliš silné vrstvy prachu. A i kvůli naší budoucnosti je třeba ji opět obnažit.

Blatný není Seifert. Naštěstí…

Léta bylo možné při cestě do redakce Hosta míjet na bývalé tovární zdi nasprejovaný fragment básně Ivana Blatného. „Brněnský Banksy“ Timo vybral čtyřverší z Melancholických procházek, právě to, jež se týkalo Radlasu. Verše bohužel nedávno zmizely pod hroty sbíječek, ale k poctě básníka, jehož narození před sto lety si připomeneme v prosinci, jsme na Radlasu připravili něco onačejšího. Péčí nakladatelství Host a Druhé město znova vycházejí všechny předexilové sbírky Ivana Blatného, tři z nich v samostatné reedici vůbec poprvé. Na otázky nejen o tom, co v knize čtenáři najdou, odpovídal redaktor a jeden z „otců“ nápadu vydání předexilových sbírek Blatného Martin Stöhr.

Cynismus nakonec zklame. Možnosti milostného románu jsou podomácku vyrobenou výbušninou

Šest let po vydání úspěšného románu Dějiny světla, který byl literárním portrétem fotografa Františka Drtikola, přichází brněnský spisovatel Jan Němec s novou knihou na pomezí románu a eseje o psaní samotném. V Možnostech milostného románu se rozhodl svědčit o světě a snažil se prostřednictvím příběhu porozumět vlastnímu životu. V průběhu psaní navíc objevil i další téma, kterému se chce jako spisovatel věnovat – přechod od socialismu k tržnímu kapitalismu.

Hlavní je pro mě příběh, reálie jsou vedlejší

Její předchozí román Jezero byl přeložen do osmnácti jazyků a sbírá úspěchy i v zahraničí. Teď Bianca Bellová vydává novou knihu s názvem Mona. Odehrává se v bezčasí a na místě, které si každý čtenář může představit po svém. Trochu je milostným příběhem, trochu o tajemstvích, která si každý z nás nese v sobě. „Vlastně se vždycky trochu děsím, co se prostřednictvím svých postav dozvídám sama o sobě,“ říká úspěšná spisovatelka.

Když už se pustím do psaní, je to mela

Její předchozí román Dědina sklidil mimořádný úspěch. Možná i proto, že popisoval dění na venkově, který je pro jedny čtenáře důvěrně známý a pro jiné je naopak exotikou. Novinka Chirurg je situovaná do lékařského světa, který autorka opět důvěrně zná. „Napsat knihu, která se odehrává v takovém prostředí, vyžaduje opravdovou znalost,“ říká Petra Dvořáková.

Mateřství se pro mě stalo významným inspiračním zdrojem

Viktorie Hanišová vydává svou třetí knihu. Úspěšná prozaička ve svém novém románu Rekonstrukce píše o podmanivosti pádu do temnoty i o přitažlivosti prázdných míst a znovu přichází i s detektivní zápletkou. V rozhovoru mluví i o připravované knize povídek, jejichž hlavním tématem je sebevražda.

Slova i mlčení zraňují v Tichých rocích jako zbraně

Po románu Hana, který zaznamenal obrovský úspěch u čtenářů a stále se drží na prvním místě nejlépe hodnocených knih na serveru databazeknih.cz, přichází letos na jaře jedna z nejoblíbenějších současných českých autorek Alena Mornštajnová s dalším románem, nazvaným Tiché roky. Vypráví v něm o tajemství rodiny, v níž vedle sebe lidé žijí, ale vlastně se vůbec neznají. A slova i mlčení jsou v něm nebezpečné jako zbraně.