Kavárna

Strach z neznámého, otázka vlastní identity, nebo dokonce smrt. I toto mohou být témata dětských knížek.

Knížky, ruce a… žirafa. V naší letošní vánoční kampani neuvidíte chvojí, baňky ani zasněžená pozadí. Ukážeme vám, jak celá kampaň vznikala.

Patří vaše děti mezi milovníky Roku v lese? Velkoformátové leporelo odstartovalo úspěch celé série obrázkových knih. Nově do ní přibyl Rok v pohádce. Přečtěte si rozhovor s jeho autorem Maciejem Szymanowiczem.

Román Dívka, žena, jiné anglonigerijské spisovatelky Bernardine Evaristové mě na první pohled vyděsil. Já že bych měla překládat román, který v anglofonním světě válcuje literární soutěže? Text, který patří k oblíbené četbě Baracka Obamy a který byl řadou významných periodik označen za knihu roku? Román, kvůli němuž se porotci prestižní Bookerovy ceny v roce 2019 rozhodli porušit vlastní pravidla a ocenění výjimečně rozdělili mezi dvě autorky: podle očekávání Margaret Atwoodovou a právě Bernardine Evaristovou?

Mimořádně oblíbená spisovatelka Petra Soukupová vydává novou knihu Věci, na které nastal čas. Využila v ní už dříve napsaných povídek a nový příběh zasadila do prostředí rodiny, která se v jejích povídkách občas objevuje už od roku 2014. Čtenáři tak v knize znovu najdou Alici a Richarda, rodiče, kteří spolu žijí už sedmnáct let. A taky dvě děti, Káju a Lolu. Rodinný stereotyp ale v novém románu v povídkách nabourá někdo další…

Po třech románech s tíživými tématy vyvěrajícími ze soužití matek a dcer vydává Viktorie Hanišová knihu podobně tíživých povídek. Čtenáři je zatím hodnotí velmi pozitivně a kniha sbírá body i mezi kritiky. V téže chvíli se však autorka chystá na výrazné ukročení ze své dosavadní spisovatelské dráhy. Na jaře jí vyjde kniha třinácti portrétů městských osobností, které se snaží ve městě udržitelně využívat půdu a chovat se šetrně k životnímu prostředí. Kniha bude dalším dílem v nové edici Klimax nakladatelství Host.

Když se Ireně Hejdové knížka Nedráždi bráchu bosou nohou rodila v hlavě, ani netušila, jak se téma sourozeneckého soužití stane v době jejího vydání aktuální. Kde pro ni brala inspiraci a proč si vybrala neobvyklé prostředí kanalizace?

Překladatelky Eva Dohnálková a Karolína Stehlíková se pro čtenáře Kavárny zamyslely nad emoční náročností překladatelské činnosti.

I když to tak na první pohled nevypadá, překladatelé vykonávají rizikové povolání — nikdy neví, jestli na ně na další stránce nevyskočí vrah, a hlavně i vypjaté pasáže, u kterých pak čtenáři utírají slzy nebo se modlí, aby je už měli za sebou, musejí rozpitvat slovo po slově a opakovaně se k nim vracet. Prožívají texty, které překládají, opravdu stejně silně jako čtenáři samotní?

Každý říjen si připomínáme výročí vzniku samostatné československé státnosti. A rokem 1918 začíná i nová kniha Jiřího Padevěta Republika, která historii státu do roku 1989 připomíná v sedmdesáti třech povídkách.

Už v sedmnácti letech začal psát příběh, který se mohl stát skoro každému klukovi. Vyprávění, v němž nechybí klubovna, první cigareta, srkání piva, první překvapivá blízkost, pomsta ani neštěstí, nakonec Vojtěch Rauer napsal za pouhý měsíc. Další dva roky mu ale trvalo, než se k němu vrátil, dokončil ho a poslal do nakladatelství. „Bylo v něm něco pro mě až moc osobního,“ přiznává.

Loni vydal Miloš Doležal knihu dokumentárních povídek Čurda z Hlíny. Letos přidává další tři příběhy v novince Do posledních sil. Hlavní postavou ústřední povídky je malíř a spisovatel Josef Čapek a poslední období jeho života za protektorátu. Doležal znovu popisuje boj dobra se zlem, tentokrát ale z jiného úhlu. „Součástí příběhů Čurdy a dalších konfidentů gestapa byli jejich protivníci, čeští vlastenci a odbojáři. V téhle knížce jsem perspektivu obrátil, hlavní protagonisté jsou lidé, kteří se s totalitním režimem rvali, bojovali proti němu či se z jeho chapadel vysoukali, ale současně jsem dohledal i konkrétní tváře a osudy spoluviníků smrti Josefa Čapka, parašutisty Vladimíra Hauptvogela či lidických dětí v Lodži,“ vysvětluje Doležal.