Kavárna

Pohádky ze skládky jsou na pultech teprve od září, ale i tak už je zná spousta dětí po celé České republice. Jak je to možné? Jejich autor Marek Baroš se totiž kromě literatury věnuje taky divadlu a výtvarnému umění. Proto se Pohádky ze skládky ještě před svým knižním vydáním dočkaly už dvou divadelních adaptací. První připravil sám autor a druhou loutkářský spolek Kacafírek z Chrudimi. Těsně před oficiálním křtem knihy ho vyzpovídala naše redaktorka dětské literatury Eva Sedláčková.

Dita Táborská opustila svět Malinky a Běsy a ve svém třetím románu Černé jazyky využila znalost prostředí, o němž říká, že se stalo jejím domovem. Vypráví v něm příběh Tchajwance Baa a jeho rodiny, ve kterém se zrcadlí charakter těžce zkoušeného ostrova a traumata předků, sahající hluboko do minulosti.

Knižní předloha Severní vody anglického autora Iana McGuirea vyšla už v roce 2016 a okamžitě si získala řadu nadšených reakcí včetně nominace na prestižní Man Booker Prize. Recenze oceňovaly především věrné zachycení drsného života velrybářů a text přirovnávaly ke klasikám Hermana Melvilla, Josepha Conrada nebo Cormaca McCarthyho. Český překlad Petry Johany Poncarové následoval hned o rok později.

Spisovatelka Petra Klabouchová se vrací ke kořenům. Její nová kniha Prameny Vltavy se totiž odehrává v kulisách osudů, které sama slýchala už jako dítě. Detektivní příběh ze současnosti začíná nálezem těla studentky vimperského gymnázia uprostřed šumavských kopců. Čtenáře ale postupně konfrontuje i s historickým pozadím událostí, které se na Šumavě v pohnutém dvacátém století skutečně odehrály. Koncentrační tábor Prameny Vltavy totiž opravdu existoval…

Lidmila Kábrtová vydává svou třetí knihu, román Čekání na spoušť. Jeho děj se odehrává během sedmdesáti let a každý z osmi příběhů vnáší do děje vlastní náhled a příspěvek k celkovému vyznění, který knihu mění v kroniku míjení. Román ohledává, jak zdánlivě nedůležitá rozhodnutí jedněch působí na životy druhých a jak i zdánlivě nenápadné události mohou ovlivnit někoho, o kom to vůbec netušíme.

Vychází kniha Znamení neznámého. Spisovatel Jan Němec a novinář Petr Vizina v ní prostřednictvím devíti rozhovorů přibližují čtenářům zkušenosti s vnitřní proměnou lidí, kteří hledali sami sebe a přitom našli daleko víc. Ptali se třeba kněze, malíře, muzikantky, básníka, ekologa, filosofky, ale i opata zenového kláštera. Příběh každého z nich je jiný. Ale dotek neznámého je spojuje.

Rozhovor s Janem Kucinem o jeho prvotině Když padaly hvězdy.

Další ročník knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě je tady. 15. a 16. října se v Kulturním domě Ostrov potká více než 150 vystavovatelů – a my budeme u toho! Kromě skvělých knih se můžete těšit i na pestrý doprovodný program. A které známé tváře z nakladatelství Host uvidíte?

Jsou spisovatelé, kteří disponují schopností vykreslit prostředí děje knihy s důkladností sobě vlastní, až čtenář rychle získá pocit, jako by zmíněné lokality důvěrně znal. Jedním z takových autorů je Simona Bohatá, které v nakladatelství Host nedávno vyšla novinka Klikař Beny. Nejde přitom o autorčinu prvotinu. Na kontě má Bohatá ještě další dvě knihy: Máňa a my druzí a Všichni sou trapný. „Klikař Beny je první kniha, kde vůbec nefiguruji. Námětem knihy se stala povídka, jejímž středobodem je boj mého muže s vojenskou správou i mnoho jeho dalších skutečně prožitých příběhů, které se v knize prolínají s těmi, jež jsem si možná vymyslela, ale možná že je prožil někdo jiný,“ uvádí autorka.

V posledních letech se pulty českých i slovenských knihkupectví plní díly domácích autorek. Témata, která současné spisovatelky ve svých knihách zpracovávají, jsou obvykle těžká a pro většinu obyvatel neviditelná. Pro společenskou diskusi jsou ale velmi potřebná. U nejednoho čtenáře vyvolávají kontroverzi, ale zároveň podněcují k empatii.

Zeptej se ďábla. Tak se jmenuje v pořadí čtvrtá kniha spisovatele Michala Vrby, který byl před dvěma lety nominován na cenu Magnesia Litera za svou sbírku povídek Kolem Jakuba. Příběh Františka Horáka s přezdívkou Rudej vztek začíná na konci socialismu, vrcholí ale v dnešních dnech. „Své postavy potřebuji vystavit něčemu nečekanému, mezním situacím. Historie je jen vedlejší efekt. Až mi přinese inspiraci téma ze současnosti, napíšu ho,“ říká Michal Vrba.

Vychází český překlad jedné z nejvlivnějších knih dvacátého století. Dílo Tiché jaro americké bioložky a spisovatelky Rachel Carsonové je mnohem víc než jen studií o dopadech zemědělské chemie na životní prostředí. Je brilantně napsaným svědectvím o tom, co ztrácíme, o lžích agroprůmyslu, voláním o pomoc a jiskrou, která zažehla zájem milionů lidí i politiků o stav a zdraví naší planety. Na to, jak zásadní je kniha i téměř šedesát let od prvního vydání a jak ji číst ve stínu environmentálních hrozeb současnosti, jsme se zeptali několika osobností z oblasti českého environmentálního hnutí.