Kavárna

Ve své nové básnické sbírce Petr Hruška připomíná plavbu Magalhãesovy výpravy, která v roce 1522 doplula po třech letech do Sevilly se zprávou, že Země nemá konce. Jeho verše jsou ale navýsost současné. Mluví o tom, že jsme stále titíž lidé jako před pěti sty lety a každý z nás se v životě vydává na podobnou plavbu jako dávní dobrodruzi. „Pět set let jako by neznamenalo nic. Jinakost v nás vyvolává neklid, který se rychle mění v agresivitu. Setkání s neznámým člověkem je stále největším nebezpečím ohrožujícím naše jistoty,“ připomíná jeden z našich největších současných básníků, na jehož nové knihy se vždy s napětím čeká.

Jak žít, když je slabina přímo součástí našeho já? Odpověď na tuhle těžkou otázku hledá oblíbená spisovatelka Petra Dvořáková v nové knize Zahrada. Že se nebojí zpracovávat silná a často mimořádně náročná témata, dokázala už ve své předchozí tvorbě. „Barunky ve Vránách se čtenář měl tendenci jednoznačně zastat. U hlavního hrdiny Zahrady to možná bude v tomto ohledu složitější,“ připouští.

Autor oceňovaných románů Dějiny světla a Možnosti milostného románu v nové knize podle vlastních slov zkoumá, co svede literatura tváří v tvář válce. „Novináři na Ukrajině odváděli skvělou práci a já jim fakt záviděl, že tam jsou, ale jako spisovatel současně věřím, že literatura dokáže ještě něco navíc,“ říká.

Podle časopisu Pevnost se knižní série Krysy apokalypsy může směle měřit s kteroukoliv fantasy ságou od mezinárodně uznávaných autorů. Zuzana Hartmanová ságu uzavřela románem Bouřný úsvit a při této příležitosti ji vyzpovídal její redaktor Jirka Štěpán.

Po knihách Čurda z Hlíny a Do posledních sil, které se věnovaly příběhům z doby Protektorátu Čechy a Morava, přichází Miloš Doležal s novou knihou „dokumentárních povídek“, tedy literárního žánru, jenž vychází z historických pramenů, ale Doležal v něm využívá i své spisovatelské nadání a překračuje tak hranice literatury faktu. Novinka 1945: Léto běsů se věnuje poslednímu válečnému roku. A na příbězích konkrétních lidí ukazuje, jak nepřehledná a temná doba to byla, navzdory mýtům, které se o ní bezprostředně po válce začaly tvořit. „Ten optimismus a radost, to je jen šeříkový nátěr,“ říká známý spisovatel, básník a dokumentarista.

Anna Beata Háblová je básnířka, slamerka, architektka, urbanistka a jako publicistka se věnuje propagaci architektury třeba prostřednictvím svých postřehů, které si můžete poslechnout v Českém rozhlase. Má za sebou několik básnických sbírek, intervence do veřejného prostoru a také dvě populárně-naučné knihy. Teď přichází s prózou, která čtenáře zavede jak do prostředí mladých intelektuálů a umělců, tak mezi supermarketové regály. „Román byl pro mě důležitou metou, ale i součástí přirozeného vývoje. Přitahuje mě to, co ještě nemám osahané, zároveň jsem však k próze měla nakročeno knihou Nemísta měst. To, co jsem potřebovala nejvíc, byla něčí důvěra, že básnířka, potažmo architektka může napsat prózu. Tu důvěru mi nakonec dala porota, jež mě z třiceti českých spisovatelů vybrala do projektu CELA, který se věnuje překládání próz do evropských jazyků,“ říká Anna Beata Háblová.

Markéta Hejkalová není v knižní branži žádným nováčkem. Známé nakladatelce, překladatelce, ředitelce Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě a spisovatelce vychází již devátý román — nově v nakladatelství Host.

Jaroslav Kuboš ve své nové knize Lopaty a Vykořisťovatelé s nadsázkou a humorem zkoumá pracovní svět z pohledu majitelů firem i jejich zaměstnanců. Skrze dva neslučitelné pohledy ukazuje, že nic v pracovním světě není černobílé. Pro náš blog Kavárna ho zpovídala kmotra knihy, spisovatelka Petra Dvořáková.

Autorská dvojice Lenka a Jan-Marek Šíkovi přichází s pokračováním svého young adult románu Rituál. Kam se jejich hrdinky od prvního dílu posunuly? Jakou roli v románu hraje trojice a proč se ve druhém díle objevily i mapy? Autorskou dvojici zpovídal Jirka Štěpán.

Nový román Přemysla Krejčíka zavede čtenáře do prostředí masek, stylizování se do hororových rolí, do světa ambiciózních kapel, přetvářky a póz. Za jejich kulisou ale vypráví ještě jiný, podstatnější příběh o citlivosti duše a o tom, jak se do ní otiskují všemožné podoby násilí. Právě psychická šikana mezi blízkými lidmi je hlavním tématem knihy. „Zní to takhle všechno hrozně vážně. Ale doufám, že to někdo shledá svým způsobem i humorným,“ říká spisovatel.

Brzké léto, krátká zima a přívalové deště jsou jevy, které se stávají součástí našeho života. Co je jejich příčinou a kam až to všechno může vést? Máme ještě šanci ovlivnit svou budoucnost?

Karolína Fílová je nadějná mladá spisovatelka, která žije a studuje filozofii v Anglii a své povídky už delší dobu publikuje ve studentských časopisech BAIT magazine, The Cambridge Review of Books a The Cambridge Cult. V roce 2019 její jméno zarezonovalo v National Literary Award for Young Writers, povídkové soutěži v anglickém jazyce, a v roce 2020 v Arrol Adam Competition. V červnu jí vyšel debutový román s názvem Přístav. Je příběhem o hledání, o vztahu člověka ke svému tělu a morální dokonalosti. „Odehrává se v kavárně, kde se lidé přeměňují ve figuríny — a právě figuríny se považují za bytosti dokonalé jak po tělesné, tak po morální stránce. Když se z kavárny ztratí host Gabriel a Helena se ho vydá hledat, oba se potýkají s otázkami o možnosti a nemožnosti hledání na pozadí odcizení, změny a možnosti morální dokonalosti,“ popisuje Karolína Fílová.